Popel a démant (1958)

Vykreslení atmosféry Polska na konci druhé světové války je zde natolik funkční a přesvědčivé, že samo o sobě pro filmový zážitek stačí. Horší to mám s gradací příběhu a obecně i postavami, jelikož ani jedno si mě nedokázalo dostatečně získat, možná i tím, že to chvílemi působí, že ani na jednom Wajdovy vlastně primárně nezáleželo. Což určitě není špatně, jen z toho v takové podobě ke mě doputovalo míň silných emocí, než mohlo. Přesto na mě ale zapůsobil jednotný prostor i čas a hlavně určitá etnografie tak velké oslavy jako konce války, kdy se slaví, že je všechno konečně za námi, ale zároveň nejde zapomenout na ty, kteří se toho nedožili - a na to, co člověk spáchal v té době ze zoufalství či jiných pohnutek. Skvělá je i technická stránka s detailní promyšleností výstavby jednotlivých scén a záběrů, které jsou opravdu precizně načasované i nápadité, ale jelikož tím oplývají snad všechny Wajdovy filmy, které jsem zatím měl možnost vidět (tedy ještěDirigentaKanály), tak začínám mít pocit, že u něj se po té stránce nemohu splést. Jen moc nechápu, proč mi u něj vždy chvilku trvá, než se do jeho filmů dostanu. Přitom tady je úvodní scéna naprosto epická a ty plameny jsou pro mě jeden z vrcholů filmu... Slabé 4*

Divák musí znát historický kontext, aby si příběh dokázal dobře zasadit. Možná že tvůrci museli o spoustě věcech pomlčet, protože film vznikal za nadvlády komunismu, proti němuž protagonisté stojí. V úvodu se dvou odbojářům nepovede zabít komunistického pohlaváře, ale později zjistí, že je v hotelu. Protagonista se rozhodne práci dokončit, jenže se mezitím stihne zamilovat a najednou v něm propukne konflikt. Najednou ho láska svádí k bezpečnějšímu a klidnějšímu životu. Smysl pro povinnost je ale nakonec silnější. Konec, kde je protagonista pronásledován a zastřelen, mi přišel narychlo spečenej a vyumělkovanej. Celkově mi to nepřijde dost dramaticky silné, ačkoliv k tomu předpoklady jsou. Z nějakého důvodu je to utahané a dramaticky slabě vystupňované. Nezískaly si mě ani postavy a nebavil jsem se ani u jejich vzájemných interakcí. Nic dobrého sjem si v tom filmu pro sebe nenašel, takže výslednej dojem je nijakej. Prokoukal jsem se tím bez zaujetí.

24. 5. 2024 zemřel Jan Kačer → připomenu si Nikdo se nebude smát → na čsfd se dočítám, že Hynek Bočan chtěl původně obsadit mně neznáméhoZbigniewa Cybulskiego. O týden později se ocitám ve Wroclawi, kde tragicky zemřel, kráčím třídou Andrzeje Wajdy k Hale století, u které má na zdi filmových studií pamětní desku právě Cybulski a autobus do ČR odjíždí z ulice Cypriana Norwida, autora básně, jež dala názevrománové předlozei filmu a je v něm citována?„Zda nic než popel pouhý nezůstane, jež bouře v mžiku do propasti smete, či na dně popela zda démant vzplane, svit vítězství, jež pro věky ti vzkvete.“Tyhle obohacující náhody zbožňuju! Po Wajdově lyrickém Březovém háji a nesmírně důležité, ale nevýrazné Katyni byl Popel a démant velký zážitek. Konec války, boj o následné uspořádání země a Maciek jako člen Zemské armády (nekomunistického odboje), který pochybuje o smyslu své činnosti, poté co v úvodu surově odpráskne dva nevinné místo komunistického funkcionáře jen proto, že„Šikovná likvidace takového člověka by měla udělat dobrý dojem. Jak v politickém smyslu, tak z hlediska propagandy.“A vysvětlení, proč je na plakátu takový frajer:„Proč nosíš tak tmavé brýle?“ „Památka na neopětovanou lásku k vlasti. To nic není. Prostě jsem se při povstání moc dlouho procházel v kanálech.“Jenže teď by chtěl Maciek studovat, milovat, žít…

A tak Maćek Chelmicki skončil doslova a do "obrazu" na smetišti dějin.  Míru tendenčnosti tohoto vyústění bylo by třeba prozkoumat. Kvalita Wajdovy režie je nepopiratelná. A tak zkoumej, kdo chceš. Leckdo přitom třeba nakonec dojde k tomu, že dnes už je to stejně jedno... Sportovec***** by si měl ale opravit autora předlohy.

[4,5*]"Gównozawszenawierzchwypłynie."Dráma z konca druhej svetovej vojny, ktorá okrem sugestívneho a tiež realistického vykreslenia rozpoltenej nálady vo vtedajšom Poľsku zaujme aj nádhernou čiernobielou kamerou. Tá sníma scénu z rôznych nevšedných uhlov, výsledkom čoho sú nesmierne pôsobivé obrazy (kostol, kôň, ohňostroj). Film si po celý čas dokáže výborne udržiavať znepokojivú a napätú atmosféru. Vystupuje tu množstvo zaujímavých a výborne zahratých postáv, s veľmi rozmanitými charaktermi, vyzdvihnem predovšetkým dve hlavné postavy (výborný Zbigniew Cybulski a krásna Ewa Krzyżewska). Na pozadí veľmi pohnutých udalostí vzniká medzi dvoma mladými ľuďmi vzťah, ktorý nemôže mať žiadnu budúcnosť. Alebo žeby predsa? Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete."Mápanpapierosy?" "Oczywiście.Amerykańskie,węgierskie?" "Mogąbyćwęgierskie.".