Střemšinky (1963)

Divácky v dnešnej dobe nie až tak zaujímavé a hodnotné dielo. Aj keď spôsob, akým je prezentovaný humor skrze hlavného protagonistu je blízky aj dnešným sitcomom. Aby bol film vôbec hodnotiteľný je potrebné vnímať ho očami danej doby. A napokon podarené prevedenie hudby a spevu dodávalo dielu dynamiku a deju spád.

Ruský muzikál z 63ho, ktorý som si pozrel na odporúčanie kvôli českémuPanelstory aneb Jak se rodí sídliště...no bez väčšieho úspechu. 55 rokov starý film je už predsa len kapánek moc, a nepotešila ani forma muzikálu. Čakal som trochu viac z témy budovania sídlisk, no namiesto toho ide o ohromnú budovateľskú propragandu rokov 60tych. Objavuje sa tu však viacero tém, ktoré socialistické zriadenie priamo kritizuje (korupcia, pomalosť výstavby..), čo pri ruskej cenzúre celkom prekvapuje.

Od tohoto muzikálu jsem nejdříve vůbec nevěděl co čekat a postupně se raději připravil na nejhorší. A faktem je, že film Čerjomuški je ve své podstatě, lidově řečeno, hovadina těžkého kalibru. Ale docela zábavná. A to ji odlišuje od podobných záležitostí, u kterých se divák buď nudí, nebo rozčiluje. A já se u tohoto zjevně nepovedeného výtvoru bavil hned na tři způsoby. Napoprvé kvůli humoru, který sami tvůrci zamýšleli, a občas za čas opravdu i zafungoval (no popravdě řečeno minimálně). Napodruhé, a to mnohem častěji, díky silnému socialistickému podtónu, který z mnoha situací udělal nechtěně zábavné či směšné scénky. A napotřetí díky „umění“ překladatele titulků, který si dal tu práci a přeložil rusky mluvený projev do anglického překladu. Sám jsem se ruštinu učil, a proto mě chvílemi některé přeložené pasáže opravdu rozesmávaly a kupříkladu takové přeložení slova „tavaryš“ jako „buddy“ mě málem sundalo ze židle (kdo tedy film sleduje pouze v ruštině, může přijít o kousek zábavy). Hudba mi přišla vhodná a herci přesní. Hodnotím sice pouze silnými 2*, ale jestli točit blbosti, tak takhle.

Rusové konkurují Američanům bílými, širokými úsměvy (ale pouze jen těmi). Celkově je film sugestivní, hrdinové nás přesvědčují, že vše dobře dopadne (vedle bydlení i láska), a nikdy jim přitom nezmizí úsměv ze rtů. Vše je nadsazené a zároveň vtipné, přičemž atmosféru dokresluje přehnaná barevnost. Dnešního diváka mohou nudit časté pěvecké výstupy ( i u Tima Burtona si člověk říká, že to by stačilo). V neposlední řadě musím zmínit originální využití triků. Rusko je ve světle a lesku dovedeno tak daleko, že tomu člověk na okamžik uvěří (v případě že přistoupí na hru), než ztichnou poslední tóny.

Kdo se nakonec dočká vysněného bytu v novém paneláku? Na tuto prostou otázku odpovídá sovětský film Moskva - Čerjomuški. Působí to občas dost propagandisticky. Veselé melodie a prvky grotesky ale navozují příjemnou atmosféru pohody a veselí. Někdy jsem si sice nebyl jistý, zda jsou scény myšleny vážně, či nikoli, ale to nakonec vůbec nevadilo. Vtipné mi připadalo i to, kde všude dokážou herci zpívat (např. při řízení automobilu v plné rychlosti). Kamerové střihy pak dodávají ději větší spád. Moje mozkové závity sice při tomto filmu příliš zabrat nedostali, ale zase jsem po jeho zhlédnutí odcházel s úsměvem na rtech.