Bláznivý Petříček (1965)

Oslava lidské svobody, balada na lehkost žít v protiváze ke konzumu, rezignaci a otupění. Film předává poselství, aniž by jej divákovi vnucoval, předkládal na první dobrou nebo jej citově vydíral (jak už tomu bývá zvykem) - divákovi je rozvolněnou formou poskytnuta svoboda vstřebávat toho, co vidí, po svém.... Jdr tu totiž o plnohodnotný dialog! Snímek je básní zachycenou ve střípcích obrazů a útržcích slov. Znám málo tak krásných, magických snímků. Záchvěv čiré poetiky života, vší krásy, násilí a bolu, co život ve společnosti a vztah může a ženy nabízí.

„Pravý život je jinde. Staletí mizí jako bouřky..“ Bláznovství a volnost se drží za ruce a vyhlížejí opravdovou svobodu, která nikdy nepřijde. Ten podvratný film asi nejlíp charakterizuje scéna, kdy Belmondo vstoupí oknem do baru, kde je zaparkovaný Mercedes, pět vteřin po objednávce mu donesou dvě piva a při twistu dívky u jukeboxu svede podivnou konverzaci s neznámým mužem. Není zas tak moc důležité, co chtěla Godardova pop-artová koláž sdělit. Důležité je vnímat ji všemi smysly a v pravou chvíli napočítat do 137. Občas sice hrozilo, že hlava vybouchne, ale ani na vteřinu nebyla vůle tu zápalnou šňůru uhasit.. „Tak promiň, Petříčku.“ - „Jsem Ferdinand. A je pozdě..“

Film na ktery musi mit naladu, kdyby tam bylo mene filozofovani a vice deje bylo by to lepsi. Film mi prijde lepsi do doby nez si zacne psat denník...to uz se jen moc a moc placa :o) Priznam se, ze nejsem zrovna filozofickeho nadani, spis takovej slouha - slouzim tak co. Ale tohle je pro mne jen nemistne zvaneni...Hvezdicky jen za Belmonda :) oprotiti tomu postava Marianne je k nenavideni.

PIERROT LE FOU je těžko zařaditelný i popsatelný film. Má to prvky komedie, romantiky, road movie, parodie na gangsterky, spoustu odkazů na dějiny filmu a malířství, citáty, filosofické úvahy, reflexe aktuálních události (válka ve Vietnamu). Film tématicky zkoumá mezilidské vztahy, zejména lásku mezi dvěma hlavními protagonisty Ferdinandem Griffonem (Belmondo) a Marianne Renoir (Anna Karina), a taky otázku existence v povrchní, konformní společnosti. Film na první shlédnutí působí chaotickým, neuspořádaným dojmem, jakoby autorovi ani nešlo o to vyprávět nějaký příběh, spíš jen poslepovat jakousi obrazovou koláž. Film je natočen podle románu Posedlost od Lionela Whitea z roku 1962.Děj filmu: Je to příběh Ferdinanda a Marianny. On je nešťastně ženatý a nedávno byl propuštěn z práce. Ona je studentka a jeho bývalá přítelkyně. Mariannu pronásledují gangsteři, protože byla milenkou jejich bosse. Marianne jej zavraždí a z obou se stane pár na útěku. On čte knihy, filozofuje a píše si deník. Ona chce zpívat, tančit a hrát divadlo. Celou cestu tankují benzín, jsou pronásledováni gangstery, stráví nějaký čas na pláži. Přestože se zdá, že jsou do sebe bláznivě zamilovaní, jejich vztah časem začne skřípat. Film končí tragikomicky.Interpretace a hodnocení: na první shlédnutí jsem si nebyl jistý, co si o filmu myslet, tak jsem si něco načetl, poslechl nějaké rozhovory, a nejvíc mi otevřel oči asi tentoGodard, L'amour, La Poesie. Godard byl s Annou Karinoou ženatý několik let, a v době točení tohoto filmu se spolu rozcházeli. Godard natočil snímek sám o sobě a jeho rozpadajím se vztahu s Annou Karinou, a to je centrální téma toho filmu, lze to vysledovat na rozhovorech, co ti dva spolu vedou, debaty o lásce, a zda je na celý život, a taky jak si vzájemně nerozumí. Pouze je to zaobalené do parodie na gangsterku nebo se to snaží tvářit jako útěk před konformní společností. Godard též jako režisér pracoval zajímavým stylem, že dialogy i scény vymýšlel až za pochodu, třeba přes noc napsat dialogy a druhý den to točili. Film spíš připomíná proud vědomí. Jakoby Godardovi ani nešlo o diváka, prostě si točil film sám o sobě a sám pro sebe.

Godard bol extrémne talentovaný filmár, ale ani zďaleka nebol taký mysliteľ a filozof ako si o sebe myslel. Natočil filmy (Band of Outsiders (1964),My Life to Live (1962),...), v ktorých sa toľko nehral na intelektuála a jeho filmársky um dominoval nad jeho filozofickými chúťkami a tieto filmy milujem. Na druhej strane v "Pierrot le Fou" mi jeho plytké, pseudointelektuálne filozofovanie o ničom neumožňuje oceniť na filme nič iné. (2.5/10)