Žena je žena (1961)

Stejně jako filmBreathlessse snažil o inovátorské natočení noirovek s Bogartem, film Une femme est une femme se snaží novátorsky přetvořit americké romantické muzikály. Godard měl údajně velmi rád filmZpívání v dešti. Tento film je asi jediná Godardova komedie a dle některých je to jeden z jeho nejpřístupnějších filmů, tj vhodný jako vstup k seznámení s jeho dílem.Děj filmu: Hlavní hrdinkou je kabaretní umělkyně a striptérka Angela, která žije se svým přítelem Émilem. Angéla touží po dítěti, ale Émile zatím na roli otce není připraven. Émileův nejlepší přítel Alfréd je do Angely zamilovaný. A tak Angela vymyslí typicky ženský plán, jak Émila přimět k akci. Předstírá, že si začne románek s Alfrédem a nechá si od něj udělat dítě, aby Emil začal žárlit. Nakonec dosáhne svého a Émil jí dítě udělá.Hodnocení: Jak je u Godarda zvykem, tak forma vítězí nad obsahem. Pokud si dokážete užít jeho neustále novátorské filmařské hříčky, vtípky, surrealistické vsuvky, zvláštní hudební doprovod, komické situace o tom, jak se Emil a Angela milují, ale současně se nenávidí a vzájemně se trestají (viz scéna s večeří), tak si film užijete. Postavy ve filmu působí až komiksově. Já jsem si film užil. Angela je taková je sympatická naivní dívčinka s velkýma očima a řasami a modrými očními stíny, která se neustále tak naivně usmívá. Vlastně mi film dost připomnělAmelii z Montmartru,který bych se vsadil byl tímto filmem inspirovaný. Amelie je ale bezpochyby lepší film.

Žena je ženaje aktem životní vitality. Zřejmě nejpříhodnější vystižení takového aktu zní film pro film - tedy umění pro umění, l´art pour l´art. Avšak nikoli v negativním smyslu pozdějšího zneužití toho výrazu, jež vedlo k osočování a odmítání určitých uměleckých koncepcí, jež častěji nutily k hlubšímu zamýšlení, či se dokonce odvážily - jaká to troufalost! - ke společenské a politické kritice. Nýbrž ve významu jisté autonomie umění a ve schopnosti estetického vnímání skutečností. Godard první své filmy na jedné straně sice formoval jinými způsoby než bylo obvyklé, přesto však ne s nepřátelstvím k potenciálním konzumentům. Jeho rané filmy jsou estetickým přijímáním života (ostatně, takovýto způsob přijímání života vlastně prosazoval již Nietzsche), jsou jeho sebevyjádřením i hříčkami, které odkazují, poukazují, spojují a rozpojují, nesnaží se o zdání pravdy, nýbrž jasně o sobě dávají najevo, že jde o filmy, zasnění i opojení a estetický způsob života.Žena je ženaje radostí ze života, zajisté nezbednější, to znamená škádlivější, jízlivější a zároveň esteticky povznášející, kde má své určené a pevně stanovené místo každý pohyb, každá barva, každý zvuk či každý pohled. Hlavním centrem zájmu je Angela (Anna Karina), striptýzová tanečnice, jež náhle zatouží po těhotenství. Kol Slunce se otáčí dvě oběžnice, Angelin, jak se to jeví, životní milenec a trafikant Émile Récamier (Jean-Claude Brialy) a jejich nejbližší kamarád Alfred Lubitsch (Jean-Paul Belmondo). Život a láska, věčné to téma lidského umění. Godard zajisté reflektoval také momenty ze svého vlastního soukromého života. Z dalších rolí stojí též za zmínku z práce i z komunistické strany vyhozená kamarádka Angely Suzanne (Nicole Paquin).Žena je ženaje pozitivním tvarem filmu, lahůdkou k potěšení, radostí ze života i jeho estetickým přijetím. Je rozkošnou hříčkou od začátku až do konce: Angela, tu es infâme! - Non, je suis une femme!

"Jetototragédiaalebokomédia?" "Užiennikdynevieš."Poriadne pojašená Godardova romantická komédia s množstvom jeho trademarkov. Je to typicky urozprávané, z môjho pohľadu trochu nesúrodé, miestami to pripomína grotesku. Musím sa priznať, že mi Godardov splašený štýl (strih, rozprávanie príbehu, vedenie rozhovorov) nesedí úplne dokonale (na rozdiel od štýlu môjho obľúbenca Truffauta) a podobne to je aj z jeho zmyslom pre humor (niektoré jeho pokusy o vtip ma rozosmejú, ďalšie mi pripadajú veľmi rozpačité, až násilné). Z pomerne dostatočnej vzorky jeho filmov vyslovene obdivujem iba dva (Na konci s dychom (1960)aPohŕdanie (1963)), tie ostatné sú buď "iba" dobré, alebo sú tou svojou prehnanou experimentálnosťou až nezaujímavé. Hlavnou hrdinkou tohto príbehu je dosť hlúpučká dievčinka Angela, ktorá si zoberie do hlavy, že chce stoj čo stoj dieťa, a to okamžite (do 24 hodín). Našťastie ju hraje ohromne pôvabná Anna Karina, ktorej pohľad je taký odzbrojujúci, že jej divák okamžite to jej strelené správanie odpúšťa. Celkovo je obsadenie filmu silné, a to je jeden s hlavných dôvodov, prečo radím túto snímku medzi tie režisérove "dobré" filmy."Chceš,abysomzostal?" "Áno." "Chceš,abysomodišiel?" "Áno." "Navšetkoodpovedášáno. Sihlúpa?" "Áno."

Godardovy filmy nebudou pro mě. Dala jsem mu šanci, abych po smrti uctila jeho dílo a viděla už 4 filmy a nebyla to vůbec žádná sláva. Nezáživné, zmatené a k smrti nudné. Tato slova mě napadají, když se řekne Godard. Nemám moc chuť si pustit poslední vybraný film Žít svůj život. Ale jako výzvu si to splním. Mělo by to být jeho nej dílo.

Klasická francouzská romkom v artovém hávu. Ano, na jednu stranu ženy nevědí, co chtějí, na druhou nedají pokoj dokud to nedostanou. Klidně by mohl vzniknout druhý díl, kdy je žena (bacha, ne ženská) těhotná, a najednou jí to vadí a štve ji to, že má velké břicho, ačkoliv předtím tohle chtěla a vyvzdorovala si to. Taky mě štvala práce se zvukem - známé francouzské zamilované melodie, asi jako by si pouštěli třeba Gotta a Vondráčkovou v ČSSR té doby, pak najednou ticho, pak najednou jako ruchy ulice, zas ticho, promluvy lidí z ulice. Pár nápadů je tu fajn - ježdění na kole po bytě (jen díky tou jsem si vybavil, že nám tenhle film na FAMU taky pouštěli), povídání si názvy knih, Belmondova historka o ženě, která prohodila dva dopisy, "řekni lež, řekni pravdu", ale jinak mi to přišlo koncepčně naprosto neujasněné. Asi jako by Godard chtěl natočit artovou parodii na Muž a žena nebo podobný tehdejší francouzský zamilovaný doják. Žel, není to můj styl ani šálek kávy, jak se říká. A to mám třeba Zazie v metru nebo Studený bufet rád. Dobrý komentář máVančura.