Kat (1963)

Jak to začalo, říkal jsem si docela dlouho "jo, hezké, dobové, občas vtipné a občas trefné, solidní řemeslo, ale čím to tak zaujalo Critterion?"... dokud se důležité postavy nepřesunuly k moři, kdy mi to konečně zapadlo do sebe a vše jsem ne asi přehodnotil, ale spíš celistvě docenil, aby mě pak mohl naprosto odrovnat závěr. Opravdu dost povedený film, jehož téma je tak funkčně tragikomicky podané, že jsem to už dlouho takhle neviděl. Protagonista žije v byrokratickém bordelu z jedné strany a rozhodováním mezi seberozvojem a manželstvím se všemi příkořími, ale i sebeobětováním pro ostatní. A když si jednu stranu vybere, už to nejde vzít zrovna zpátky, byť se vše a všichni okolo tváří, že ano, ale... Protože prostě je tam to "ale", které mu nikdy nedá možnost uplatnit svobodnou volbu. A tak žije v okovech okolností, které si však sám vybral a případným problémům šel naproti, ačkoli o nich dost věděl, tudíž není jen ubohá oběť, ale někdo, kdo do téhle mašinérie částečně dobrovolně spadl a věřil tomu, že to nejhorší se mi vyhne... Protože ho v tom všichni utvrzovali a on sám sebe taky. Tudíž je vina na všech stranách a teď jen zbývá sledovat tragikomické následky z toho plynoucí, které dokonale fungují. Výsledkem je film o tom, že sami jsme strůjci svého osudu a když stojíme před důležitou volbou mezi dvěma rozhodnutím, z čehož u každého známe veškeré plusy i mínusy, musíme se po rozhodnutí smířit s tím, že tak to bude a už to nejde vrátit. Tedy pokud nejste dostatečně zapálený individualista, který by po změně rozhodnutí neměl morální výčitky, ale to zdejší ze všeho vystrašený protagonista rozhodně není. Poslední scéna pak celou tu absurditu života i (ne)vraznosti zásadních rozhodnutí krásně a trefně ukazuje. Nejspíš v tom bude i něco vůči Francovu režimu, nepřekvapovalo by mě to, ale vzhledem k tomu, jak málo o něm vím, tak si netroufnu hledat. Zatím jsem to vnímal takhle a v tomhle ohledu jsem vlastně dost spokojený, včetně začlenění náhod kazících dobré chvíle (výlet na lodi), tak i propracovaností složitého inscenování dlouhých scén, které působí svojí výstavbou opravdu talentovaně. Snad jen s tím španělským temperamentem jsem se chvílemi nebyl schopný vyrovnat, je to taková lehčí verze charakternosti postav v italských komediích... Jinak ale (až překvapivě) velká spokojenost. Silné 4*

Skvěle vyvážená tragikomedie. Obě formy se stále vychylují na obě strany, podle toho, jestli momentální děj sledujeme z pohledu nebohého Josého  Luise nebo ostatních členů jeho nové rodiny. Hlavní hrdina byl shodou okolností dotlačen do situace, kterou by si dokázal představit leda tak v nejčernějších snech. Zároveň se nedá říct, že by si ji ani trochu nezavinil. Proto jsem sledovala jeho peripetie s velkou dávkou soucitu, ale zároveň i s malou kapkou škodolibosti. Celá situace graduje v závěru filmu, ve kterém vynikne velký kontrast mezi Josého setkáním s tvrdou, nelítostnou realitou a bezstarostným a radostným užíváním si turistů na prosluněném ostrově. Hodně mě pobavil José Isbert, v roli starého kata, a jeho vynalézavé manévry, směřující jen a jen k tomu, pomoci sobě a zbytku rodiny z beznadějné situace.

"Můžete vysvětlit, proč odmítáte pokračovat v tradici?"Ako mladý funebrák s dcérou majstra kata ku šťastiu neprišiel. Mladý pohrebný zriadenec nie je v práci spokojný, pretože mu komplikuje spoločenský aj milostný život. Má veľké plány na zmenu miesta pracovného aj trvalého pobytu, no kým sa tak stane, utešuje sa aj s kolegom pri prevoze rakiev, že by na tom mohli byť horšie. Napríklad by mohli byť na pomyselnom rebríčku vylúčenosti zo spoločnosti ešte o stupeň nižšie a s garotou ako pracovným nástrojom zabezpečovať prechod zo života do smrti. Napriek všetkému sa funebrák zblíži nielen s majstrom katom, ale hlavne jeho dcérou a po nejakej dobe nastanú tlaky, aby v rámci zabezpečenia rodiny prevzal svokrovo remeslo, do čoho sa mu nijako zvlášť nechce. Originálna komédia, kde sú priblížené veselé aj mrazivé momenty oboch profesií súvisiacich so smrťou, absurdný humor často pripomína aj našskú novú vlnu (rodinné dialógy, obhliadka staveniska budúceho bytu, odvoz mŕtveho z lietadla) s pridaným južanským temperamentom a naopak finále s podlamujúcimi sa nohami je zase vrcholom z opačného spektra. Filmový zážitok za päť tancov pri cudzom tranzistore.(veľká vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Nino Manfredi na mě znovu působil jako trochu slabší klon Vittoria Gassmana, jinak ale vydařená komedie. Od Berlangy z toho, co jsem viděl, za mě i rovnou ta nejlepší. K evidentním Berlangovým slabostem patřila snaha obsáhnout spoustu vedlejších postav a drobných událostí na malé ploše, aleKatmou pozornost udržel i díky stálému zaměření na jednoho hlavního protagonistu a že tu jeho osud ve druhé polovině začne gradovat do stále šíleněji trpkých rozměrů, kdy se mnohé situace spějící k jedné potenciální popravě stávají zábavné, mrazivé, napínavé i pocitově nechutné současně. Na rok 1963 docela překvapení, protože jsem nečekal, že k onomu zásadnímu momentu skutečně dojde. Od začátku na mě fungoval absurdní humor s černým nádechem, již skrze dlouhou, pečlivě stylizovanou úvodní scénu z morbidního prostředí pohřebiště. Scény z rodinného obydlí oplývaly zase docela uvěřitelně (neo)realistickou sondou do sociální situace své doby. V jedné chvíli zábavu u filmu zpestří muzikanti spouštějící svižnou dechovou hru navzdory situaci kolem pohřebních vozů, jindy pobaví vtipně použité historické kostýmy s klobouky dvou hlavních mužských postav. Představení u vody i twistový taneček na závěr připomínají, jak lze vlastně díky umění snadno zapomenout, že na světě ve stejnou dobu leckdy probíhají i popravy a jiné hrůzy. Což může být pro někoho cesta k možnosti pocítit radost navzdory všem útrapům a pro jiného (v úplném závěru) i podnět k pocitu arogance a lhostejnosti okolí, byť třeba nechtěně.[75%]

Neříkám, že je Berlanga špatnej režisér, ale jeho filmy nejsou nic víc či míň než nuda a šeď [a ne, nejde o to že jsou černobílý]. O to víc mě fascinuje, jak mohou být jeho filmy považovaný za komedie, když humoru je v nich jak šafránu.... 9 z 10 diváků nedoporučuje sledovat při spánkové deprivaci (nezávisle ověřeno několika studenty filmu)