Sváteční vyjížďka (1962)

Kdo by se nechtěl podívat do slunné a teplé Itálie na začátku 60. let? To už se může člověku podařit jen díky nějakému filmu z této doby, ideálně road movie. A to je přesně ono! Ve filmu se náhodou sejdou dva naprosté protiklady a společně si vyrazí na výlet po Římské riviéře. Zdánlivě bezstarostný film však má mnohem hlubší a už ne tak pohodové rozuzlení.DĚJ:Srpen, Ferragosto, rozpálený Řím. Mladý, nesmělý student právRobertopotká na ulici před svým bytem extrovertního, bezstarostného a riskantníhoBruna, který ho pozve na aperitiv a následně na spontánní výlet kabrioletem po Via Aurelia. Během cesty zažijí řadu dobrodružství, setkání s ženami, rodinou i minulostí. Roberto je Bruna naprosto okouzlen, ale postupně začíná vidět i temnější stránky jeho osobnosti i svého vlastního života.ZHODNOCENÍ:Film, který začíná jako nějaká bezstarostná jízda po Římské riviéře, během které zkušený, živelný a odvázaný Bruno učí mladého a nesmělého studentíka Roberta o tom, jak si více užívat život. Postupně začíná být film trochu vážnější a na povrch vyplouvají životní problémy, které musí oba řešit. Díky tomu mezi nimi vznikne něco jako přátelství. Film je také skvělou výpravou do prosluněné Itálie za starých dobrých časů, kdy byly ženy od přírody nádherné, přístupné a italské pláže nebyly zaplevelené takovým množstvím turistů, jako dneska. Ale ten konec, ten tomu dal zcela jiný rozměr. Film si jednoznačně zaslouží 4*.

Krásna roadmovie o krátkom priateľstve plachého študenta práva Roberta a "bláznivého" a nezodpovedného vetroplacha Bruna. Bruno je taký nabudený, že by mu dnes diagnostikovali ADHD a strháva na seba všetku pozornosť. Herci sú takí prirodzení a produkcia kvalitná, že to spočiatku vyzerá, že ani nemajú scenár a kamera len skrátka sleduje výlet dvoch priateľov. Dobrý príbeh však nemusí končiť šťastne. 90%

VRisihoklasickom titule z roku 1962 s názvom:Predbiehanie, išlo snáď len o to, koľko motorových vozidiel vlastne„predbehne”protagonistaBruno Cortonav podaníVittoria Gassmana, alebo povedzme tiež, koľko najlepších scenáristických replík, si napokon prisvojí vo svoj vlastný prospech, a tak sa práve preto teraz následne (o)pýtam, na čo,do psej matere, si hneď vedľa neho (na)sadla do autaLancia Aurelia B24 Spideri ďalšia, údajne dôležitá postava zakríknutého predstaviteľaRoberta Marianihov podaníJeana-Louisa Trintignanta, keď by si v podstate tento výstredný charakter poradil i úplne sám? • Skrátka, pôvodný scenár bol zväčša priaznivo nakloneným len pre túto ústrednú, 187 cm vysokú postavu, až tá francúzska, o rovných sedemnásť centimetrov nižšia, pôsobila hneď oproti nemu, nielen očividným, a k tomu i prebytočným dojmom, ale zároveň i ako takým„chudobným príbuzným”, stále zatieneným jeho energickou prítomnosťou, proste, Gassman na seba neustále strhával celú pozornosť, až to začalo pôsobiť akosi trápne, a pritom zo začiatku to vyzeralo dosť nádejne, no na druhej strane si taktiež treba uvedomiť i to, že som totižto ešte nevedel, s kým budem mať čochvíľa možnosť sa naplno zoznámiť, s akým mimoriadne„hyperaktívnym jedincom”, sa vydám po vskutku kľukatých cestách, v nebezpečných zákrutách; nataliansky spôsob. • Obidvoch hereckých predstaviteľov navyše obdivujem, ale mám naprosto reálneho zdania, že sa tentoraz vedľa seba vôbec nehodili.  • Možno by som dokonca vzniesol určitú námietku v tom zmysle, že samotnéAUTO, napokon „hralo” vo filme hlavnýprím, kedy si aspoň vďaka tomu prídu automobiloví nadšenci  na svoje...?

Sváteční výjižďka je jistě film, který měl umělecké ambice, leč podle mě už zastaral. Nesourodá dvojice pilného studenta a chvastounského podvodníčka se vozí autem letní Itálií. Potkávají různé známé i neznámé lidi. Chvastoun se projevuje jako podrazák, byť se navenek tváří sympaticky, a studentík jako slušňák, který se neumí bránit. Tak to jde až k vcelku očekávanému konci. A víc než cokoliv jiného mě film nudil. Gassnan jako uřvaný fanfarón mě štval a Trintignan jako submisivní slušňáček mě rozčiloval – obě hlavní postavy byly děsně protivné. SHRNUTÍ: Když se přinutíš chovat se proti své povaze, tak ti to z dlouhodobého hlediska nikdy vítězství nepřinese. A taky: Když se slušňák sejde s darebákem, kdo myslíš, že vyhraje?

Tohle neplánované putování se mi sledovalo snadno a dobře, postaral se o to podmanivý Jean-Louis Trintignant, jeho role plachého, tichého, introvertního studenta práv mu sedla jako oblek šitý na míru... Vittorio Gassman jako filmový parťák z naprosto odlišného těsta, nezodpovědný extrovert, nadmíru společenský, nespoutaný a živelný, mi sice příliš nesedl, ale odehrál to skvěle.. Závěr zabolel, přála jsem si jiný..