West Side Story (1961)

Po zhlédnutí snímku rozumím, proč má West Side Story jméno jednoho z nejlepších muzikálů všech dob, nemyslím si však, že tento postoj budu sdílet. Při jeho sledování jsem se sice bavil, obdivoval taneční kreace i fantastické kulisy, nehledě na záběry šedesátkového New Yorku, ale od filmového muzikálu asi očekávám víc - respektive především tklivé a chytlavé písničky kvůli kterým mě bude snímek bavit. Nenazval bych se odpůrcem tohoto žánru - jako mnozí lidé, kteří od snímku očekávají poněkud falešný realismus, kterému hudební čísla z logiky věci odporují - ale mé oblíbené filmové muzikály jakoLa La Land,Les MiserablesneboCoco(je-li to muzikál) mě mimo nesporné vypravěčské kvality (které má West Side Story též) jelikož si užívám prakticky každé hudební číslo. A byť je to jen kritérium vkusu, tak hudební stránka tohoto legendárního muzikálu mě jednoduše nezaujala a do alba na spotify si ho nedávám. Muzikálová naivita snímku má však objektivní výhodu, neboť ve změti těch stylizovaných a hraných kreací o to více vynikají skutečně i násilné brutální scény. Děsivým peakem je pak pro mě scéna Anity u doktora málem zneužitá Jets, což je nápaditá variace na falešnou otravu z předlohy. Snímek je pochopitelně zajímavou interpretací Shakespeara, byť inovativní ji činí především změna žánru a zasazení, z čehož já kvituji především právě topos newyorkských chudinských čtvrtí, v nichž se střetávají mladé gangy. Šlo by jistě kritizovat, že je tak zjednodušena mnohovrstevnost Romea a Julie, ale na ni sere pes - jednak proto, že je obsažena v jiných dílech, jednak proto, že stejně jako měla Labuť avonská právo krást všude kde mohla, tak proč by stejně tak nemohli krást jiní tvůrci jeho materiál (či se inspirovat stejným inspiračním zdrojem - jak ostatně učinilEggerspři tvorběThe Northman). V muzikálu vidím i přesah do současnosti, neboť i dnes se Spojené státy potýkají s latinskoamerickou menšinou, ne nutně jen tou portorickou. I proto by mě zajímalo podívat se (nebo si vygooglit) s jakou menšinou/menšinami si pohrává verze z roku 2021 (či kolik). Ve zkratce - rozumím výjimečnost muzikálu a obdivuji jeho geniální choreografii, ale mezi své oblíbené ho řadit nebudu.

Muzikálová legenda, oscarová událost. Velmi rychle natočená adaptace broadwayské inscenace z roku 1957. Ale dnes je to jen kapitola z dějin amerického filmu 60. let, z doby, kdy puberťáci nevěděli, co dřív, jestli prožívat vlastní dramata nebo vzdychat tady nad těmi upocenými idoly. Elvis už byl zpátky z vojny, holčiny pořád ještě nebezpečně vrstvily spodničky, hoši pomádovaly vlasy... a hollywoodu kraloval whitewashing (což měla zakrýt přítomnost jediné skutečné Portoričanky Rity Moreno). Na filmový muzikál jeWest Side Storypříliš divadelní, proto jsem ráda, že po letech vyšla nová verze -West Side Story(2021).

Pôvodné West Side Story ma po žánrovej stránke pekne obišlo. V dôsledku toho mi teoreticky zostalo len sa sústrediť na zvyšné pasáže, čo ale nedáva zmysel, keďže ide o čistokrvný muzikál, takže hodnoteniu tejto stránky sa logicky nezdržím. Piesne na mňa pôsobili otravne a slabo a v rámci prevedenia ma nedokázali zaujať jediným svojím aspektom. Obsah ako taký je zas príliš teatrálny a umelý, ale nedokážem ignorovať jeho úžasnú charizmu, ktorá mu moc pridáva na výslednej hodnote. Pri sledovaní teda zabraňuje považovať celok za podpriemerný, pretože má výrazne očividnú dušu a extrémny cit pre spracovanie (výprava, čísla). Zlyháva však na kamere, scenári a iných neopomenuteľne dôležitých aspektoch, ktoré mu toho príjemného ducha dosť kazia. Za mňa toSpielbergzvládol lepšie.

West Side Story je umelecké dielo. Je to Wayne Gretzky muzikálu. Niekto, Niečo, čo sa už nikdy nedá prekonať. Niečo s veľkým N. Tá láska k umeniu, chémia medzi každým jedným protagonistom, každý tón či melódia, záber či dialóg sú dokonalé. Nemusíte mať radi muzikál a vtedy Vám to veľa nepovie, ale ak Vám tento žáner nie je cudzí, musíte to milovať. Žiadny iný muzikál som nevidel viacejkrát ako práve toto. Toto je dokonalosť bez slabých stránok. Proste absolutórium. Piesne, tance, herectvo, príbeh, odkaz, WAW.

[4,5*]"Whoknows?Maybewhatyou'rewaitingfor'llbetwitchingatthedancetonight." "Yeah.Whoknows?"Tragický príbeh vášnivej lásky inšpirovaný "Rómeom a Júliou", pretvorený do nehynúcej muzikálovej klasiky, zaradenej do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Snímka stojí predovšetkým na úžasnej hudbe Leonarda Bernsteina a udivuje ma, že pri tej oscarovej žatve (10 Oscarov + jedna nominácia) sa mu neušla ani len nominácia. Nádherné skladby ako "Maria", "Tonight" (jedna z najúžasnejších piesní aké kedy vo filme zazneli), či "Somewhere" ma zaručene zakaždým dokážu rozcítiť, až sa mi oči lesknú. Pripúšťam, že pri tej značnej dĺžke je snímka mierne nevyrovnaná, začiatok nie až tak záživný (tí hustí, frajerskí "baleťáci" a ich smiešne pletky ma veľmi neberú, hoci tá choreografia nie je zlá), trochu dlhšie trvá, kým sa to poriadne rozbehne (aj keď uznávam, že na uvedenie bol istý priestor potrebný) a aj koniec je trošku naťahovaný (trochu slabšia pieseň "Cool"), na druhej strane je tu množstvo skvelých scén, ktoré to bohato vynahrádzajú (uhrančivá scéna prvého stretnutia Tonyho a Marie). Herecky dominuje Natalie Wood (Maria), ktorá doslova rozžiari každú scénu, v ktorej sa objaví. Okrem srdcervúceho príbehu osudovej lásky tu tvorcovia rozvíjajú aj tému prisťahovalectva (výborná pieseň "America") a rasových predsudkov "pôvodných" obyvateľov."Youallkilledhim!Andmybrother.AndRiff.Notwithbulletsandguns.Withhate! Well, I can kill, too, because now I have hate! How many can l kill, Chino? How many, and still have one bullet left for me?"