Polní lilie (1963)

Námět a Sidney Poitier byly dva hlavní důvody, proč jsem si filmu pustil. Asi jsem se stal obětí vlastního očekávání, když jsem čekal pohodovou komedii. Sice se v tom pár vtipným míst najde, ale jako celek mě to nějak nenadchlo a zejména ze začátku mě to vůbec nebavilo. Jeden projíždějící chlap se zastaví u pěti jeptišek kdesi v poušti, když jim opraví střechu a oni mu nezaplatí... on neodjede a začne jim pomáhat dál?! Navíc se k němu protivná baba představená chová hrozně. Pořád ho sekýruje a nic mu za to nedá. No a on? Kupodivu pomáhá dál... tenhle rozpor mě doslova vytáčel. Druhá polovina filmu to naštěstí lehce zvedla, ale dostala to tak tak na tři hvězdy. Výš to nepozvedly ani narážky na rasismus (má kůže je černá), ani na Hitlera.Sidney Poitier dostal za svou roli jediného hereckého Oscara.To mě velice překvapilo, neboť má na svém kontě řadu lepších filmů i hereckých výkonů (Hádej, kdo přijde na večeři, Panu učiteli s láskou, A Patch of Blue, Útěk v řetězech). Sám bych kolem Polních lilií klidně projel a nechal je v té poušti zvadnout...(50%)

Přestože film obsahuje dvě mnou oblíbené věci - Sidneyho Poitiera a výborný soundtrack Jerryho Goldsmitha - a má celkem dobré hodnocení zde i na imdb, tak mne celkem zklamal. Dokonce bych šel až tak daleko, že to byl asi nejhorší film s Poitierem, jaký jsem dosud viděl. Má to dost naivní a triviální příběh. Na začátku filmu vidíme ex-vojáka pana Smithe, jak si to uhání ve svém autě na nějaké arizonské highway, a protože potřebuje vodu do chladiče, tak zastaví u malého stavení, ve kterém bydlí 5 jeptišek, emigrantek z Východního Německa. Matka představená ihned prohlásí, že Bůh jim jej seslal, aby jim postavil kapli. Přestože se pan Smith zpočátku zdráhá, nakonec se nechá jeptiškami zmanipulovat a umluvit, a v průběhu filmu přes různé překážky jeptiškám kapli postaví. Ačkoliv zpočátku je na to sám, tak postupně se mu podaří zapojit celou místní komunitu. Na konci filmu je kaple hotová, pan Smith nasedne do auta a film končí opět záběrem, jak si to po arizonské highwayi pokračuje dál. Co mne na filmu vadilo byla nejen absence nějakého komplexnějšího děje krom toho nastíněného, ale i chování oněch sester. Sestry mluvily němčinou s anglickým přízvukem, ale hlavně ta matka představená byla vysloveně protivná a arogantní. Nechápu co by v reálu kohokoliv motivovalo jí postavit kapli.

Krásná 60 let stará feel good veselohra se Sidneym Poitierem. V podstatě dokonalý prototyp filmu na víkendové podzimní odpoledne. Vykouzlí vám úsměv na tváři, nenásilně připomene životní hodnoty. Ale je to přes lehkost filmařsky hodně kvalitní a poměrně společenský kritické v pozadí. Na svou dobu to muselo být až skandální, černoch tu hraje jako běloch, jsou tu Mexičani s americkými hodnotami a velký zlý bílý kapitalista. Proč dnešní kritické filmy nemohou být taky tak lehké a musí mi veškeré myšlenky cpat přímo na dělohu ideálně ještě několikrát, aby to jo pochopil i blbec co si toho pětkrát nevšimne. Ano ukazuju na Barbie.  Z nějakého důvodu mi to přišlo hrozně blízké naší filmografii první poloviny minulého století a měl jsem pocit, že tam úplně v klidu mohl hrát Marvan nebo plachta. Možná i proto mi přijde, že je to film, který si užijete vy co máte nakouká i váš rodič, babička nebo kdokoliv z rodiny.  Akorát mi přijde docela nestoudné, že Poitier z té záplavy soustředěných vážných rolí dostal Oscara zrovna za toto.  Díky Hladovi za doporučení.  A závěrečné plus, má to bez titulků necelou hoďku a půl.  8/10

Mám rád podobné film - hřejivé, lidské, které ale netlačí na pilu (melo)dramatu, sentimentu a jsou svižné a vtipné. Polní lilie to splňují prakticky bez chybičky. Skupině německých jeptišek uprostřed ničeho padne do rukou potulný dělník a ony věří, že jim ho seslal Bůh, aby jim postavil "chapli". Proti tam pan "Schmidt" nic nezmůže i když nemá zájem, vrchní sestra totiž nesnese odpor :) Skvělé postavy, kouzelné scény (trucující hrdina který se nemůže smířit s tím, že to nepostaví sám), parádní spirtuál "Amen" a výborný Sidney Poitier. Jediný černošský herec té doby, který hrál ve spoustě skvělých filmů. Nevím jestli zrovna za tento si zasloužil Oskara víc než za jiné, ale každopádně to táhl dopředu (narozdíl od vrchní sestry, která byla chvílemi na pár facek). Moc pěkný film.

Úsměvná záležitost, vnímala jsem tento snímek v podstatě jako pohádku nebo možná jako vyprávění o tom, že když se opravdu chce, tak se cesta najde a tam, kde se lidé chtějí domluvit, jazyková bariéra není překážkou.. Matka Marie se mi zamlouvala, ta dáma přesně věděla, co chce.. Sidney Poitier v roli zedníka/opraváře naprosto odzbrojující (pro mě), okouzlující úsměv, podmanivý zpěv, hodiny angličtiny, zadumaný výraz, oslavný tanec, všechno mi to zapadlo přesně tak, jak mělo.. U mě spokojenost..