Billy lhář (1963)

William ‘Billy’ Fisher je zamestnancom pohrebnej služby,veľkým snílkom,k tomu túži zmeniť profesiu a písať scenáre pre komika,ale čo je najhlavnejšie,je chronický klamár,ktorý klame až sa mu z „huby práši...”
Čierna komédia od budúceho tvorcu Midnight Cowboy,čiže John Schlesinger,ktorý sa potom„vybičoval” do dokonalosti,predtým sa vycibril v zobrazení témy mladíka,ktorý žije s rodičmi,nevie,ktorú holku si má vybrať,problémy so šéfmi...
Billyho si zahral Tom Courtenay,ktorý sa zviditeľnil v oceňovanom snímku Kráľ Krysa,a tu som prekvapený z jeho výkonu,ktorý je civilný,nadštandardný,komický zároveň,fumguje v ňom nadsádzka ako v konfrontácii s rodičmi,i kdekoľvek inde...

Podobně jako v Takovém milování, i tenhle Schlesingerův hrdina je mladík, který si moc neví rady se svým životem a jeho nasměrováním. Billy má spoustu plánů ale minimum odhodlání jim vyjít vstříc. Řeší to neustálými výmysly a mystifikacemi, jimiž balamutí i sám sebe. Jako únik před šedivou realitou maloměsta si vyfantazíroval svůj vlastní svět, kde je hlavou státu, hrdinou, člověkem, kterého každý obdivuje, vládnou tam velká slova a gesta. Ve skutečnosti ale není schopen odhodlat se k rozhodujícímu kroku jakýmkoliv směrem. Právě ta hraniční místa, kdy se Billy propadá do snění nebo naopak, jsou natočená velice objevně a i dnes to působí zajímavě a neotřele. Konec vyznívá o dost pesimističtěji než Takové milování i když není úplně jasné jestli Billyho závěrečné selhání způsobila jen zbabělost nebo i cosi jako zodpovědnost k rodině. Schlesinger šel v psychologickém portrétu tentokrát ještě hlouběji a já se budu rád dál probírat jeho filmografií.

Predvčerom som si opakovane pozrel Schlesingerovo A Kind of Loving a bol som mimoriadne spokojný. Očakával som podobný zážitok aj pri jeho ďalšom filme, ktorý som predtým nevidel a prakticky nič o ňom nevedel. Namiesto spokojnosti veľké sklamanie. Pre mnoho mladíkov je snívanie o úplne inej úlohe, než zohrávajú v skutočnom živote, bežné a prirodzené. Ak však snívanie dosahuje takmer patologické rozmery a je sprevádzané masívnymi klamstvami, ťažko sa nájde niekto, kto by sa s hlavným hrdinom stotožnil alebo ktorého by zaujal. A tak z celého nezaujímavého filmu ostalo pár záberov na krásnu Julie Christie, čo je naozaj málo.

Taky vám to přišlo tak trochu jako Černý Petr po anglicku? Jinak ten závěr, ani nevím jestli šlo o vnitřní vyzrání hrdiny anebo rezignaci? Přišlo mi to spíše jako to vyzrání, že snad najednou pochopil, že se musí postavit tváří v tvář skutečnostem svý existence a neutéct. Bude si možná pořád přitom snít a vymejšlet, ale neuteče a doufám, že nerezignuje. Ona totiž ta scéna s mamkou v nemocnici byla dost silná, kdyby tam nebyla, myslel bych si, že Billy je slaboch a z vlaku prostě uteče z nedostatku odvahy. Ale ta scéna s mámou tomu přece jen dává jinej rozměr, dává mu možnost volby - utéct anebo se pokusit najít odpovědnost. Tak chovám naději, že to snad byla odpovědnost. I když, kdyby na mě čekal někdo tak krásnej jako Julie Christie, byl bych velmi rozpolcen :-)! Přijde mi, že na konci se to neposunulo do roviny kontrastu mezi vzpourou a útěkem za svobodou na jedný straně a rezignací a konvencí na straně druhý, ale do roviny volby mezi útěkem a vymaněním se z pout nudný existence nebo naopak svobodným přijetím těch pout z důvodu soucitu, lásky a odpovědnosti. Byl toho schopen Bill?

Billy není ani tak lhář (i když se vylhává z čeho se dá), ale mladík, který se nechce zařadit. A hlavu má v oblacích. Vlastně to má název - denní snění. A tak z různých nedorozumění a vždy, když po něm někdo něco chce, uteče do svých fantazií, kde je generálem, vojákem a kdovíčím. Ano, možná bychom tu i mohli hledat nějaký přesah (nabízí se zejména ve scéně, kdy Billy káže davům), ale takové ambice film nemá. A vlastně mám pocit, že film nemá ambice vůbec žádné. A pro mě to byla obrovská nuda. A to jsem fandila, už proto, že film je černobílý a to já můžu. Billyho už ale nikdy více, nemělo to šťávu, žádný nápad, vtip či poetiku, prostě vůbec nic.