Strach brankáře při penaltě (1972)

Všetci to dobre vieme a nikto to ešte nahlas nepovedal: život je ako futbal. Wenders má za to môj obdiv. Každý nejako začínal, flegmatický Wim tiež a v Brankárovi vôbec nie je cítiť začiatočnícka neobratnosť. Možno tu trochu kopíruje Fassbindera: pochybné bary, bezvýchodiskovosť, čierny humor. Wendersovi sa podarilo ukázať genius loci viedenských štvrtí, či skôr zákutí, ktoré sa nevyskytujú na pohladniciach. Ak aj hej, ako Práter, vábne tu rozhodne nepôsobí.

Hlavne sa to oplati ako vylent do realii NSR roku 1972, zakutia Viedenskych uliciek zo 70. rokov takist na urovni. Pre niekoho to moze byt dlhe - no pre mna nie a ocenujem depresivnost 70. rokov   : 76 %

Někteří filmaři jsou i na začátku kariéry dobří.

Hodně zvláštní depresivní dojem... Může si Wim Wenders porušovat všechna možná existující klišé nakolik jen chce, stejně to narušování konvencí nedokážu v tomto případě nějak zvlášť oceňovat, pokud jde o samoúčelně bezcílnou záležitost.Strach brankáře při penaltěnaštěstí zcela nepostrádá tu typickou podmanivou atmosféru pozdějších Wendersových filmů, nechybí ani režisérův oblíbený road-movie prvek rozsáhlého putování napříč krajinou, což se mi líbilo, stejně jako vybrané scény s krátkým setkáním s náhodně potkaným člověkem (např. policajt v dešti, futbalový manažer v závěru). Nesympatický hlavní nehrdina mi sice byl se svým osudem totálně ukradený, přesto samotný film mi dlouho dobu připadal napínavý a byl jsem zvědav, jak se děj vyvine. Nicméně s přibývajícími minuty jsem začal chápat, že se nijak výrazně nevyvine, žádným způsobem se nestrhne, že Bloch zcela bezcílně bloudí, stejně jako bezcílně o něco dříve bez hlubší motivace zavraždil (a zřejmě ho to ani nepálí na svědomí), až mi sledovat jeho nekonečné bezcílné bloudění a mnohdy i těžko pochopitelné konání začalo způsobovat mrákoty. Na můj vkus trpí tento film s ohledem na jeho „poselství“ až neúměrně dlouhou stopáží. Moje první zklamání od Wenderse a velmi slabé 3 hvězdičky:[55%](05.08.2021)

Nebylo to špatné, určitě se to povedlo Wendersovi líp, než jeho debut. Jo, je to opět utahané, hodina čtyřicet je moc, ale zajímavé a poutavé chvíle to má, taky kameru to má povedenou, hudbu též a chvílemi to má takovou zvláštní bezcílnou atmosféru, ačkoli se z toho dalo vyždímat mnohem, mnohem víc. I tak to ale vůbec není špatný film a celkem se mi i líbil, akorát pracovat by se na něm fakt ještě dalo. 3*(08.05.2019)