Stíny horkého léta (1977)

Recenzi píši až po letech a po shlédnutí několikrát, v časových odstupech. U takového kina je možné akorát podtrhnout scénář, režii, herecké výkony, kameru, hudbu, lokace. Jen si nejsem jist, zda mnozí, později narození, nezařadí film do komunistické propagandy. A to by byl naprostý nesmysl. Ostatně snahy překroutit kdeco je vidět dnes a denně. Za mne plná palba. Ještě je naprosto skvělé, že ani jeden Banderovec ve filmu nemluví . . . .  !!!!    Cyglos

Je to prostě vláčilova lehká schíza. Hudna jak z Třiceti případů vy víte koho a stejně tak divně pokroucený scénář. Neměl to být snad jeden z emzáckých dílů? Herecké výkony 105%, ale ten scénář ještě v kombinaci s tehdejší propagnasírkou - děs běs. Škoda, tolik dobrého filmařského řemesla přišlo v niveč.

Zajímavý morální problém na pozadí idylického života sobestačné rodiny, jejíž hlava je pozoruhodný člověk - mírumilovný avšak schopný surového násilí, který stojí pevně na zemi, je lhostejný k názorům ostatních, posílá k šípku stát a jeho poskoky (policistu), ale který nade vše miluje rodinu a té je schopen obětovat vše - málokterý moderní film umí nabídnout tak dobrý mužský vzor či archetyp. Navíc se člověk něco dozví o tradičním životě na venkově.

Moje obecně oblíbené téma utahaného léta akcentované dějinnou únavou všech zúčastněných. V poloprázdné hospodě za bílého dne klimbají u piva ožralí dědci, ulice městečka jsou podivně prázdné a nese se v nich ozvěna. Všichni se sotva nesou, jsou vyčerpaní horkem a nedávnou válkou. A co teprve skupina banderovců (ačkoli ve filmu to nezazní mám pocit, všichni si jen myslí, že to banderovci jsou, ale já celou dobu myslel, že jsou to ztracení Němci, utíkající do vlasti), která je na útěku již dva roky a nemá už vůbec co ztratit. Čas se krátí, nároky zvyšují, napětí houstne a mě jenom mrzí, že Vláčil nesvěřil zvukovou stopu hrozivě šumícím horským lesům a odtikávajícímu cvrdlikání cvrčků, přičemž se tam po celou dobu strašně rve ten uřvaný Liška. Jako prakticky vždycky u tohohle režiséra - o čem to vlastně bylo jsem se musel dočíst až po filmu.

MOŽNÉ SPOILERY České artové home invasion podle Vláčila? Ale jo, proč ne... A ačkoli se takové označení může jevit divně a možná až přehnaně, já bych ho klidně ponechal, když jsou jeho pravidla dodržována. Přece jenom, ústřední rodinku Baranových zde má dostatečně pod kontrolou skupina banderovců, která jednoho dne přišla a neodejde, dokud se u nich neuzdraví jeden z jejich členů, přičemž jeden z nich je neustále na hlídce v blízkém lese, aby mohl monitorovat, že nikdo ze statku neodchází jen tak. Film je to těžký, tichý, depresivní a někdy je toho všeho tolik naráz, že jsem měl problém se do toho plně dostat, tudíž ani nemůžu říct, že bych byl ze zvolené atmosféry zrovna nadšený. Co mi to ale dostatečně vynahrazuje je psychologické prokreslení postav, nad kterým neustále přemýšlím a to ještě hlouběji, než jsem po dosledování očekával. Všechno je to v postavě Ondřeje, v blízké vesnici neoblíbeného člověka, který žije s rodinou na svém statku na samotě, kam jim jednou vtrhne hrozba, se kterou se musí nějak vypořádat. Jednak má minulost partyzána, který za nedávno skončené druhé světové války nešel na vojnu, za zbabělce ho má část vesnice i vlastní syn, který po příchodu banderovců chce, aby se proti nim postavil, ale on doufá, že vše dobře dopadne a brzo vypadnou, jenže situace s nezvanými hosty se začne zvrtávat a Ondřejův charakter měnit. Závěr filmu sice není nijak překvapivý, vlastně je dost očekávatelný, ale to mě tentokrát vůbec nezajímá jako fakt, jak moc Ondřej takový konec čekal. Bylo to už ve chvíli, kdy syna učí start se o dobytek a sekat trávu? Pokud ano, kdy se zrodil jeho plán, kdy se změnil a kdy přišlo zásadní rozhodnutí? A vedla k němu doba ponižování ze všech stran, nebo přiznání si, že je vše v háji a takhle může zachránit aspoň někoho? To není výpis nedostatků, ale otázek, na které věřím, že při dalším zhlédnutí najdu odpovědi. Ono je zde totiž fascinující, jak se chvílemi zdá vše povahově jasné, pak přijde komplikace, která se časem stane normou a hned na to přijde nová komplikace. A teď nemyslím nic nutně narativního, žádné zvraty typu pokusu o znásilnění Terezy (ačkoli i to sem pochopitelně patří), ale (naplánované) "náhlé" změny stavů, což zahrnuje i vývoj interakcí mezi mikrosvěty i subsvěty, příchody dosud neviděných scén a celkově vše, co byť jen nepatrně naruší naši dosavadní znalost. Jsou to drobnosti, ale je jich mnoho a dokáží vytvořit nejasnost v jinak naprosto jasném průběhu. Věřím, že až to někdy uvidím znova, tak snáz uchopím i výstavbu, kterou jsem zde postupně objevoval a chápal, nicméně ať už na ni pak budu mít názor jakýkoli, silný zážitek z celého filmu mi nenaruší ani přes to, jak emočně chladně to občas působí. Herecky je to skvěle obsazené, Beskydy jsou v roli "krásného vězení", hmatatelné dusno, těsno a vedro ve vzduchu, Liškova hudba a Šlapetova kamera, všechno to tam Vláčilovi skvěle funguje a přesto mám problém, kvůli výše uvedeným důvodům, dát vyšší hodnocení, protože jsem měl problém některé scény usledovat. Rozhodně se mi to ale z hlavy nikdy nevymažu (doufám!) a po dlouhé době konečně můžu říct, že ve mě Vláčil zanechal víc, než jeho standard. 4*