Údolí včel (1967)

Film se vyznačuje pomalým tempem a je vyprávěn především obrazem spíše než dialogem. Herecký projev Petra Čepka a dalších je úsporný, nikoli však zcela strohý či bez emocí. Emoce nejsou podtrhovány ani barevností obrazu, jelikož se jedná o černobílý film (v období padesátých až šedesátých let přitom československá kinematografie postupně přecházela k barevnému filmu). Téma náboženského fanatismu zosobňuje postava rytíře Armina (Jan Kačer), která na svou nekompromisní víru nakonec doplácí. Pro divákovo snazší pochopení děje a motivací postav by bylo vhodné v úvodu nabídnout stručné časové a společenské ukotvení, například vysvětlení dobových morálních a náboženských hodnot. Monumentální chorální hudba Zdeňka Lišky zaznívá již od úvodních titulků a výrazně se podílí na vytváření tísnivé atmosféry. Místy by však nebylo na škodu větší variování hudebních motivů, jak s nimi Liška pracoval například v pozdějším filmu Adelheid. Celkově snímek působí jako poměrně věrohodná historická sonda do světa středověké morálky, jejíž síla spočívá především v obrazové stylizaci, rytmu vyprávění a odmítnutí diváckého komfortu.

Upřímně ani nevím, co k tomuto filmu napsat. Atmosféra i samotný příběh se mi líbily, film je navíc vizuálně pěkně natočen. Přesto si za mě film hraje na něco víc, než čím ve skutečnosti je.
V české kinematografii se určitě najdou lepší snímky. Herecké výkony jsou bohužel spíše podprůměrné, a i když film zanechá určitý dojem, nepůsobí na mě tak silně, jak bych očekával.

Syrová nadčasovost tohohle krutého filmu je přímo hmatatelná. Otázka víry a vlastního přesvědčení je zde obalena do hávu templářských rytířů, ale stejně tak dobře by fungovala i v jiných kulisách napříč lidskou historií. Ovšem je to právě dualita mezi templářskou zbožností a oddanou fanatičností jejich víry ve spásu lidí v kontrastu s jejich krutostí, nadutostí a později také ziskuchtivostí, která velmi dobře toto dvojí téma prozkoumává a věnuje se dvojici rytířů, jenž představují protiklady - jeden zapřísáhle věrný až fanaticky věřící, druhý o poznání svobodomyslnější a méně oddaný. Oba tábory jsou pochopitelné, přičemž oba musí nezvratně skončit tragicky. Samotný způsob zpracování tohoto filmu je dechberoucí, baladicky ponurý a atmosferický. Bavil mě po celou dobu sledování, je to jedna z možností jak točit jinak historický film, k většímu příklonu k artovějšímu zpracování, přesto ale dostatečně divácky vstřícnému. Dnes by takový film obrážel filmové festivaly a možná by si odnesl i nějakou tu cenu. Svou komorností, a zaměřením mi to trošku připomíná třeba film 1917, také o dvou přátelích tentokrát ale z první světové války. Za mě určitě jeden z mých top 10 českých filmech vůbec.
Mínusové body by byly asi za ten celkem zrychlený konec, který bych si asi představovala ještě trochu jinak, ale jinak je to skvělý film, obzvlášt když dokážete ocenit a naladit se na jeho styl.

Jsme zvědav, jestli by přes dnešní české puritány podobně zajímavý film mohl vzniknout. Nicméně rozhodně bych mu na evropských festivalech držel palce mezi prvními  Vláčil byl podle mne absolutní génius a jeho relativita moci, síly, hodnot a štěstí v jím zobrazené střední Evropě 13. stol. je obraz, který má i dnes rozhodně co říct.

Forma vítězící nad obsahem. Herecké výkony, kamera, výprava... to všechno z toho dělá neobvykle dobrý film - ale je to téměř prázdné z pohledu děje a celek působí jako by z něj vypadly podstatné kusy zápletky (paradoxně je tak děj uspěchaný i pomalý zároveň). Možná to za pár let znovu uvidím a změním názor, ale teď jsem mírně zklamaný tím, že jsem nedostal něco soudržnějšího.