Barry Lyndon (1975)

Príbeh arogantného týpka, ktorý už jednoznačne od začiatku myslel hlavne na seba. Na začiatku sa dá pochopiť, že bol mladý a bláznivo zamilovaný a nehľadel na dôsledky, potom ho ale jeho činy prinútia zdrhnúť a pretĺkať sa životom. Jeden z tých, ktorý si povedal, že okolitá situácia a ľudia v nej sú cvoci, a tak prečo sa nevyhnúť problémom a proste využiť, čo sa dá, koho sa dá a proste z toho niečo vytĺct. Na Slovensku takýchto ľudí mnohí nazývajú šikovnými. S Barrym Lyndonom to bolo o tom, že keď dosiahol určitú metu, mal byť spokojný a šúchať nohami, ale posral to tak, ako sa to posrať dá. Na druhú stranu neskončil až tak zle. Krásna sonda do vyššej spoločnosti, kde sa Kubrick vymaznal s každým detailom, každá scéna má svoj význam, dialógy sú spravené akurát, herci v pohode. Myslel som si, že sa budem nudiť, ale akosi tie tri hodiny preleteli neskutočne, hoci tam nebolo veľa akcie, ale ak vidíte majstrovsky urobený film, všetko klape, má svoju výpovednú hotnotu, tak sa proste nenudíte. S Kubrickom je to asi ako s operou. Buď Vám to sadne, pochopíte to, a tak sa Vám to bude páčiť. Alebo nie. Ja operu nedávam, nemám ju rád, nikdy som ju nechápal, ale som rád, že Kubrick mi sadol. Pôvodne mal údajne točiť Napoleona, ale niekto ho predbehol, a tak natočil Barryho Lyndona. Nuž tak škoda, že to takto dopadlo, pretože by toho korzického zmrda natočil určite stokrát lepšie než nejaký Scott.

Stanley Kubrick se po skandálnímu ohlasu na dnes již explicitně úchvatný Mechanický pomeranč, přesunul do Anglie, aby na 2 roky realizoval slavnou knihu Williama Makepeace Thackeraye, do filmové podoby. Pochopitelně jsem tuto malebnou lahůdku měl ve svém watchlistu. Jenže moje drahá kamarádka mě motivovala k tomu, abych si během dovolené a volného víkendu, postupně doháněl Kubrickovu filmografii, jinak si ostrouhá pastelky, našteluje si na pracovním stole papír a s velkou grácií mě nakreslí těhotného. A protože z každé strany slyším zvěsti o tom, jak je Barry Lyndon naprostý klenot, vrhnul jsem se do tohoto díla. Barry Lyndon je vskutku geniální snímek, který vás během tří hodin dovede ohromit samotným příběhem, kde sledujeme vzestup a pád hlavního protagonisty, který je zpočátku nezkušený, leč charismatický chuďas a postupně se vybuduje k přepychu, jenže to má pak za následek to, že se z něj vyklube jeho zkažená a příživnická povaha. Co vám dovede pošimrat ušní bubínky, tak je právě soundtrack, který je úchvatný, budete si ho během sledování broukat a netrpělivě vyčkávat na skladbu: Sarabande, která dodává veškerým napjatým a emotivním scénám to správné grády. Pokud si lubujete ve vizuálu, tak si rozhodně zamilujete kameru Johna Alcotta, který vás dovede až neuvěřitelným způsobem vtáhnout do děje, budete se po celou dobu sledování kochat a kromě nádherně statických a díky color gradingu až malebných záběrů a pomalých zoomů, skvěle využívá až surově ruční kameru, která skvěle podtrhuje drastické momenty. U vizuálu bych ještě rád vypíchnul až kreativní práci s nasvícením, kde se využívá pouze slunce, objektivy od NASA a svíčky se třemi knoty. Rozhodně by ale snímek Barry Lyndon takhle nádherně nefungoval, bez výtečných hereckých výkonů, které předvedli Ryan O'Neal, Marisa Berenson, Leon Vitali nebo Leonard Rossiter.

82%. Podobný prípad ako Mechanický pomaranč. Snáď po všetkých stránkach dokonalý film. Technicky precízny, s nádhernou kamerou, skvelým obsadením (Marisa Berenson bola  stvorená pre túto rolu), a dokonalým vyobrazením britského vidieka v 18. storočí. Opäť ma ten príbeh, resp. jeho prevedenie, necháva chladným.

Hlavní hrdina a jeho příběh bohužel není v mých očích dostatečně nosný na to, aby utáhl tříhodinovou stopáž, natož v tomto žánru. Jeho postava je nesympatická, většinu času až na závěrečných 40 minut má neobyčejné štěstí a prochází mu bez úhony a bez výčitek ostatních daleko víc, než by mělo. Po technické a umělecké stránce je nicméně každý záběr dotažený do nejmenšího detailu. Perfektní výprava a dokonalá kompozice záběrů je jen podtržena působivou hudbou, s níž dohromady tvoří opravdovou audiovizuální symfonii. Obsahově jsem se ale nadmíru nudil.

Je to stejně zvláštní, člověk jde do kina na film, který už zná a myslí si, že ho tím pádem nemůže nic překvapit. Opak se ukáže pravdou a je z toho rázem jeden z nejsilnějších zážitků z kina za dlouhou dobu. Kubrick si se vším dává načas, zároveň ale vše dokáže dynamicky a genericky posouvat dál, práce s kamerou je naprosto úchvatná, výběr z klasické hudby v jednotlivých scénách je absolutně přesný. Je to na mnoha místech velkolepé, intimní, cynické, zdrcující, ale nikdy nudné, bez výrazu nebo bez jasně daného směru. Kubrickův magnum opus.