Silvestrovská noc (1924)

V jediné hodině, které odpovídá i reálnému času filmu, se stihne odehrát tragédie, v níž se střetnou tři osudy, samy o sobě všedno-všední. A nakonec i ta zhoubná věc zvaná láska je ve své zhoubnosti – všední. Absurdní konflikt, v jehož centru stojí muž doslova rvaný na kusy dvěma rivalizujícími ženami, mezi nimiž nedokáže volit, protože by musel zavrhnout buď svou manželku, nebo... svou matku. Celý film se obejde bez mezititulků (!), jen na začátku nám motto připomene pád babylonské věže, kdy lidé navždy ztratili možnost porozumět jeden druhému – zvlášť, co se týče citů. Pesimismus ukrytý v jedné historce – noticce z černé kroniky – kontrastuje s tím, čím je obdařen žasnoucí divák: vykreslení atmosféry silvestrovské noci ve velkoměstě je podáno ve virtuózně komponovaných obrazech, souhra brilantní černobílé kamery s architekturou ohromí stejně jako v nejslavnějších dílech expresionistických „kammerspielů“, jako byla Murnauova Poslední štace. Jedna hodina dějin německého filmu, hodina radikálního filmového umění.