Ecce homo! (1928)

Mistrovsky vystavěný příběh o tragédii člověka, kterému tvrdili, že je výjimečný. A tak nic nedělal, protože ta příležitost přece čeká za rohem, a všechny okolo sebe táhl dolů. Je tu hodně skvělých scén, herecké výkony jsou opravdu dobré a technické stránce filmu nelze nic vytknout. Subjektivně mi ale přišel film hodně dlouhý, až rozvláčný a bylo těžké hrdinovi jakkoliv fandit.

Sila. Nadčasové témy vo fantastickom formálnom prevedení (tá režijná práca pri kontrastoch anonymného davu a najbližšej rodiny je úžasná). Herci na nemý film krásne civilný, kľúčové momenty dychberúce (aj slzy čerpajúce) a tempo neuveriteľné. Nádherne vidieť, že so šikovnou dramaturgiou sa dá odrozprávať časovo rozmáchly príbeh aj za pol druha hodiny. Jeden z najlepších filmov nemej éry. 10/10

Když nejdete spolu s davem, když mu přestáváte stačit, máte pocit, že se žene proti vám. John Sims (zapomeňme na dav i americký sen), je člověk everybody: dobrý společník nejen jako komik, do určité míry spolehlivý, především však milující manžel a otec. Rutinní práce ho sice nebavila, ale vydžel by u ní možná celý život, kdyby neztratil důvod proč ji dělat. John čeká, až připluje jeho loď (Dylan později zpívá: "And the sun will respect / Every face on the deck / The hour that the ship comes in"). Ale i když loď nepřipluje (a nikdo to už ani nečeká), nemusí to ještě končit katastrofou.

Pozoruhodné scény ze života manželského, úsměvné, hořké, tragické, nadějeplné... Vzor pro de Sicu a mnohé další. V žonglujícím klaunovi (na cestě z ulice do žurnálu a zpátky) Vidor ztělesnil lesk a (hlavně) bídu kultury, do níž jeho pradědeček utekl z revolučního Maďarska. Pár vyčtených drbů : V newyorských ulicích se pro zvýšení věrohodnosti natáčelo i skrytými kamerami. Na svoji dobu neslýchaná byla účast tří černošských herců (z toho dvou s promluvou). Ženská polovina hlavní dvojice byla režisérova manželka; mužská - doposud statista - neunesla strmý úspěch, záhy se uchýlila k láhvi a v pětatřiceti se (chtě? nechtě?) utopila v řece Hudson.

Necelý rok po Murnaovom SUNRISE : A SONG OF TWO HUMAN prišla ďalšia realistická, emocionálna bomba, ktorá podobne rozpráva o nájdenej, stratenej a znovuzískanej láske a o každodenných ľudských strastiach a slastiach. Čo je zaujímavé, oba snímky bojovali v prvom ročníku cien Oscar, pričom SUNRISE si čo to odniesol. THE CROWD je umelecký skvost v najlepších tradíciách nemého filmu.