Země věčného cyklónu (1928)

Holt, treba mu uznať minimálne hudobný doprovod. Vďaka nemu mi počas filmu behalo po rozume, že by mohol byť skôr "slepý" ako nemý. No narozdiel napríklad odEcce Homo!, tu si pamätám aj príjemný romantický záver. Príbeh sympatickej dievčinky a... vetra.  Vietor je živel dosť podceňovaný. A tento snímok mi prišiel asi trochu preceňovaný. Ale nič to, nejdem proti vetru, dávam tiež štyri hviezdy.

Lilian Gishová byla představitelkou dívek zkoušených osudem, naivních a čistých hrdinek, které si i přes nepřízeň osudu zachovávaly čisté duše. Spoluprací s Victorem Sjöströmem však našla uplatnění pro mnohem komplexnější herectví a konečně i místo, kde mohla dokázat, co všechno umí. Její hrdinka je jemná, naivní, ale velmi rychle chápe, dokáže se přizpůsobovat a vlastně si nikdy nestěžuje. Spolu se stále silnějším působením větru, který je všudypřítomný, cítíme, že i ona se mění a téměř v závěru se všechno zhroutí. Právě závěr je neuvěřitelně silný zážitek. Viděla jsem kratší verzi a mám pocit, že tomu něco chybělo, takže se na to určitě podívám ještě jednou.

Asi ma už nebude prekvapovať, že najsilnejšie filmové dramata, majú svoj pôvod v druhej polovici 20. rokoch minulého storočia ( SUNRISE, THE CROWD, THE DOCKS OF NEW YORK... ). Pretože THE WIND je podobne silnou ukážkou práce s emóciami na vizuálne unikátnom podklade. A zrejme som nevidel úplnú verziu ( zhliadnutá 75 min ), čo mi dáva za pravdu, že niečo tomu v maximálnom hodnotení stojí.

Sjöstromovsky pojaté drama, v jehož epicentru i tentokrát stojí neúprosný přírodní živel v kontrastu s nevinností křehké dívky. Přestože se děj odehrává v tehdejší Americe (kde je i natočen), divokost a nespoutanost přírody tu je snad ještě ostřejší než v režisérových klasických švédských dramatech. Vítr a písek kdesi v americké prérii je zachycen s takovou dravostí a samozřejmostí, že realita se pro cizince mění v naprosté peklo. Tou cizinkou je mladá Letty, která přichází ze sluné Virginie žít k příbuznému. Okamžitě se stává středem pozornosti, což dosti nelibě nese jeho manželka. Hrubé a arogantní chování tak na sebe nenechá dlouho čekat a kulminuje v ostré hádce na tanečním bálu. Letta se raději provdává za prvního nápadníka a odchází žít do nehostinných, věčně zavátých plání. Zpočátku klasicky stavěné drama se hlavně díky Sjöstromovu citu mění v originálně gradované dílo, kde milostný cit je někdy stejně surový jako vyprahlá příroda.

Skvělá Lillian Gish zmítaná silným větrem i dramatickými vztahy