Přestřelka v Palermu (2008)

Je to absurdní, děsivé nebo naopak veselé, když sama Smrt promluví o tom, jak má ráda život? Trošku jsem překvapen, k jakým „divným“ filmům se Wim Wenders jako režisér přesunul v novém tisíciletí a ač jsem se spočátku během více scén obával, že mě zase novodobý Wenders úplně mine, naštěstí to tentokrát bylo značně lepší, než vMillion Dollar Hotelu. Ani nemůžu napsat, že bych byl zklamán nebo žebych se nudil, mysteriózně laděný děj s fantaskními i romantickými prvky mě tu značně upoutával, došlo i na poetické momenty (byť jako celek jsemPřestřelku v Palermuvnímal coby výrazně méně poetickou oproti mnoha starším Wendersovým snímkům) a bohatý soundtrack v rámci původní i využité hudby pomáhá dotvářet skvělou atmosférou. Vůbec se mi líbila tradičně výborná práce s kamerou i zvukem nebo časté propojení formy s profesí fotografa (včetně stylových závěrečných titulků, doplněných o fotografie „z dílny hlavní postavy“). Asi bych měl z filmu výrazně silnější zážitek, kdyby na mě představitel hlavní role nepůsobil po většinu času tak totálně nesympaticky, aniž bych k té nesympatii v rámci filmu a charakteru postavy vlastně našel pevný důvod. Tím pádem se mi nedařilo příliš do duše, problémů a situace Gilberta pohltit a dostat, s filmem díky skvělé atmosféře to naštěstí probíhalo lépe, ale až do zjevu krásné Flavie jsem trochu bojoval s pocitem značně odtažitého prožitku. Klady nad zápory jednoznačně vyhrály a v rámci artových filmů z posledních 15 let nemám problém hodnotitPřestřelku v Palermudíky osobitým kvalitám jako mimořádně povedený film, byť na zážitky z toho nejlepšího z Wendersovy tvorby se u mě nechytá a moje slabší 4 hvězdičky jsou tu těsné.[75%]

Ve svém novém filmu režisér Win Wenders mírně navazuje na filozofické myšlenky Nebe nad Berlínem, žel bez ujasnění formy i obsahu.

Film vypráví o fotografovi, který cestuje Evropou a přemýšlí o smrti. Bojí se jí, přemýšlí o ní a snaží se jí zbavit retušemi krásných míst, jež vyfotí. (Zde musím varovat všechny, kteří četli text děje na obalu DVD - je to blábol, vážení který se skutečným filmem má společného asi jako Iron Man se Štaflíkem a Špagetkou.)

Jeho putování, příhody a myšlenky jsou variabilní - jednu chvíli máte pocit Wendersovy geniality, jindy si říkáte, že ten dědek už je totálně senilní. Podobně je to s kamerou - úžasné záběry vystřídá sem tam neuvěřitelná selanka. Co však sedne, a asi bych si i koupil, je soundtrack. Hudba k filmu je vybraná velmi precizně a zaskakuje tam, kde Wendersovi došly filmařské prostředky.

Disk samotný načíná protipirát, trailery na filmy Milk, 12, Půlnoční vlak, Zázraky se nedějí, reklama, jinak žádné bonusy.

Wenders si vykradol vlastný Lisbon Story a snažil sa mu našroubovať mysteriózne sekvencie. Hlavnou postavou je umelec, užíva si jazdu autom a je neistý, čo je ovplyvnené výchovou z detstva. Režisér sa venuje hľadaniu samého seba hlavnej postavy za sprievodu surreálnych výjavov a spoznávaním mesta cez zachytenie ho na fotografii. Črtá sa vzťah fotograf – maliarka. Paralelou môže byť vzťah zvukár – speváčka z režisérovho staršieho filmu Lisbon Story, čím sa asi snaží dávať najavo, že úzkosť a problémy moderného sveta (moderné povolania: zvukár; fotograf) sa dá potlačiť zakotvením pri niečom tradičnom (povolanie s dlhou - staršou tradíciou: speváčka; maliarka). Neplatená reklama Palermu jednoznačne prospela, Wendersovej kariére neuškodila, no pokus o miešanie krízy osobnosti so surrealistickými výjavmi veľmi nevyšiel, lebo ho nepoňal dostatočne umelecky a intezívne, aby ním opantal diváka.

Wendersův pokračující dialog se zásvětím. Města, ženy a muži, jazyky, pocity, umělecká prostředí, pronásledování, posedlosti, předkové, fotoaparáty a šípy, cena života. To všechno ztvárněné invenčním filmovým jazykem těžícím z různých tradic, kameramanský Lustigův talent, občasná trivialita dialogických scén (která celku neslouží stejně mysticky jako u Lynche). Vizuální kvality jsou umocněny kontrapunktickými předěly současné hudby. Příjemně wendersovsky transcendentní, moderní FILM pro diváky mimo střední proud. "Smrt je šíp, vystřelený na vás z budoucnosti". Sc. + Norman Ohler

Asi mi to hlavní uniklo, protože mi tenhle film přišel celkem o ničem. Respektive, on má velmi hluboké téma, ale všechno, co sděluje, už bylo předtím stokrát řečeno, takže nejdůležitější teze o životě a smrti zde vyznívají jako strašná, vyprázdněná klišé. Hypnotické zpracování bylo zajímavé první půlhodinu, pak už jen dokola opakuje pár nápadů. Velmi se mi ale líbila hudba, Finn má dobrý vkus. Za hudbu a Jaguára dávám nakonec **