Nová vlna (1990)

Po letech jsem si to znovu dal. Nejlepší na tom je zvuková stopa. Nejvíc zestárly gagy, které Godard používal už od šedesátek. Zatím mi na jeho devadesátkovém kině nejvíc drží tendence točit mystéria. Všechno ostatní je celkem očekávatelné. Zde je výtečná hudba, podobně jako v Hélas pour moi. Je to rozstříhaná diskoška páně režiséra, který si pustil Malíře Mathise a jiné. Zacházení se zvukovou stopou je velmi pokročilé, dělá film plastickým a vytváří samostatný kontrapunktický hlas k obrazu. Podle mě Godard přidával i zvuky, které se mohla v prostředí vyskytovat, aniž by tam byly - konkrétní ptačí zpěv, štěkot psa. Naopak když nechá houkat auto, jako náhodou se to prolne s falzety jakýchsi zpěváků. "Jsem zaumný a vychytaný", šeptá mi to do ucha. Giordano je pro mě mimořádně iritující herečka. Buď je to kvůli tomu, co ji nechali Tarkovský i Godard hrát (vidím tu víc od Tarkovského přejatého!) anebo prostě, že to je úchvatná, krásně rostlá, ale stále jen elitářská nána. Delon je opelichaný vlk, snaží se ale. Asi nejkrásnější pasáž filmu je jízda s Schoenbergovou zjasněnou nocí. Bane, pěkné jsou i scény ve vodě. Je to ale trochu jak dohánět už netoužené, pouštět si toto.

Dobrá hudba, snímek rovněž poutavě vystavěn.

Godard opět nabídl zajímavě pojatý film a znovu mě přesvědčil, že umí rozehrát netuctové i působivé scény, vtisknout jim spolu se zvolenou hudbou jedinečnou atmosféru, občas i okořenit vtipem (zde častěji díky postavě zahradníka), nastolit mezi tím podnětné myšlenky, vybrat si zajímavé herce... tak proč mu již podruhé po sobě dávám jen 3 hvězdičky a proč na měNová vlnafunguje spíše napůl? Není to ani tím, že jsem za celý film vůbec nepobral jeho název (snad akorát některé scény odkazují na Godardovy filmy z jeho nejslavnější éry – nové vlny 60. let, např. chození kolem řady aut v dlouhých dynamických záběrech evokuje slavnou scénu zWeek-Endu). Je to tím, že z výsledku mám pocit čehosi neúplného, jakoby střihač (patrně sám Godard) sebral souvislý film se zdařilým romantickým dramatem i nějakou vrstvou navíc, kde původně mohlo vše krásně zapadat do sebe, jenže střihač ustřihl řadu zásadních scén, nahradil je vložením nicneříkajících nápisů a zbylo pak působivé, leč neúplné torzo, v němž nejedna scéna pořád funguje, ale např. některé vložené myšlenky nad společností působí se scénami kolem milostného vztahu, jež je obklopují, poněkud nekompaktně. Takový pocit jsem z filmu měl já... Předchozí viděnéEloge de l'amourse mi líbilo trošku víc, byť oproti tomu mě tady zase potěšilo, že jsem dostal působivější závěr. Holt nemůžu mít pokaždé vše, u Godarda asi zvláště. :o)[65%](02.12.2023)

Takže další Godardova změť všeho možného, to jsem mohl čekat... A taky že jsem to čekal, něco "normálního" s dějem natočil naposledy snad v šedesátkách, nicméně v rámci těch jeho pozdějších filmů se určitě jedná o jeden z těch povedenějších. Myšlenkově to sice Godard ucelené neměl ani náhodou a tak tady neustále padají nahodilé dialogy-citace o lásce a jejich různých podobách, o životě, o rolích muže a ženy ve společnosti, o vztazích... takže v podstatě úplně o všem, jak už to tak v těch jeho změtích bývá, ale na rozdíl od jiných tu aspoň byla chvílemi lehce poutavá atmosféra, herecké výkony, které se dají jako výkony opravdu označit, spousta hezké přírody a místy i zajímavé záběry kamery, byť už je tu znát, že Godard v té stále-film-připomínající podobě už se experimentálně vyčerpal a druhou (vlastně třetí) mízu chytil až v posledních třech filmech a v tom posledním úplně nejvíc. Odnést si z toho může kdo chce co chce, opět je tu něco podnětné, něco divné a něco vyvrací již řečené, ale i tak to má něco do sebe a podobně jako u echt experimentálního socialismu můžu říct, že jsem z toho aspoň něco měl. 3*(23.10.2022)

Dialog filmu je směsicí nepřiřazených citací z literárních děl, filozofie a ekonomie, což je technika, kterou Godard použil i v dalších filmech. A právě v těchto filmech nesouvislý příběh není snadné pochopit, zajímavost filmových obrazů a zvuků, dynamika střihu pro mnohé z nás bude tím co může film nabídnout především. No nicméně z názvu filmu snadno přečteme retrospektivní think-tenk, snad i ironický pohled na 60. léta. Leccos může naznačit Godardova teze, že bez nové vlny by kino zahynulo pod komerčními tlaky. Při pohledu na různé šaškárny s komiksovými superhrdiny a avengery inkasujícími miliardy by člověk mohl uvěřit že tato teze je myšlena vážně, ale rozkol mezi autorskými a komerčními filmy byl a bude a je otázka jak moc s tím nová vlna zahýbala. Tak snad bude pro někoho tato spolupráce Jean-Luc Godarda a Alaina Delona přinejmenším zajímavá.(24.01.2021)