Alphaville (1965)

Alphaville je další z filmů, které zůstávají aktuální. A dokonce snad v současné době technologií, kteří řídí naše životy, názory a vědomí působí ještě autentičtěji. Obdivuji tu lehkost, s jakou Godard vypráví, bez jakýchkoli ozdob, točí v reálu mezi skutečnými lidmi v ulicích. To působí velmi silně. Vykresluje distopický svět jen tím, že chodí s kamerou, staví své postavy do situací bez kulis a inscenovaných scén. Lemmi Caution pátrá v cizí zemi, cítíme, jak mu odevšad hrozí nebezpečí, jak je tiše sledovaný, až se na něj zaměří technologická moc, která ovládá tamní svět. Motiv vztahu s nádhernou Annou Kareninou prosvětluje tu všudypřítomnou černobílou noc. Mrazivá je situace, kdy básníky, snílky a filosofy vraždí komando na kraji bazénu. A nádherná odpověď Lemmiho na to, co dělá svět lepším, totiž „poezie“, je tak křehce jasná, že proti ní nezmůže nic žádná diktatura strojů, diktátorů, nebo umělé inteligence. Je to jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších filmů, jaké jsem viděla.

Výborný nadčasový film francúzskej novej vlny, ktory nerúcal rebríčky návštevnosti v dobe vzniku a nebolo by tomu inak ani dnes, ale ten odkaz o hrozbách ovládania ľudstva pomocou počítačov je platný dnes viac, ako kedykoľvek predtym. Veľmi sa mi páčila hra so svetlom, veľa premien, kontrastov, postáv v tieni, ale vždy majstrovsky nastavené, aby bol obraz aspoň v náznakoch čitateľný. Občasné pauzy bez zvuku, držia diváka v strehu a donútia ho rekapitulovať, čo pred tou pauzou videl.

Godardovská variace na Orwella je divná, těžce stravitelná, dětsky naivní, ale pozor, rozhodně to není špatný film. Ke konci se docela rozjede, a to nemyslím ani tak dějově, jako obrazově. Godard je možná magor, ale dokáže krásnou Annu Karinu snímat tak nádherně, že se jedná doslova o filmovou poezii. Potlesk pro kameramana Coutarda, zato Godard můj oblíbenec opravdu nikdy nebude.

Antiutopie pro intelektuály.1)  Potlačení či ovládnutí lidských emocí ve prospěch vyššího dobra nebo pro účely totalitní vlády je tématem sci fi, vědecké i nevědecké fantastiky i pohádek od nepaměti. O zájem totalitní vlády jde např. v Orwellově 1984, Zamjatinových My či Bradburyho 451 stupních Fahrenheita. O vyšším dobru se mluví např. ve filmechEquilibriumčiJako ty. Když cíle propojíme s optimalizací jejich dosahování pomocí počítačů, dostaneme např.Loganův útěkčiTHX 1138._____
2)  Godard do tématu dodal další tři prvky. Především to je poesie jako převodní páka lidských emocí a tudíž i zbraň._____ Dále pak jakousi kafkovskou atmosféru surreálné skutečnosti panující ve městě Alphaville.Je vais tres bien, merci, de rien. Daří se mi dobře, děkuji, není zač._____ Třetím prvkem je fakt, že jde o jakousi intelektuální hříčku, více bizarní než děsivou. Tomuto pojetí nasvědčuje i používání dobových reálií a zvyků, o kterých se ale ve filmu mluví jako o technologiích a zvycích daleké budoucnosti._____
3)  Zaujaly mě především paralely s orwellovským světem Oceánie: newspeak včetně slovníku povolených slov, anonymní ovládání společnosti, kde roli Velkého bratra přebírá počítač Alpha 60 respektive jeho vývojář Leonard von Braun či permanentní válka s vnějšími světy. V Orwellovi však hledíme na společnost zvnitřku očima jednoho z jejích členů, zatímco Alphaville se zobrazuje pohledem člověka zvenku. Hlavní antisystémovou zbraní je orwellovskéněco, co vás dostane. V Alphaville je tímto něčím poesie. Je vidět, že snímek je produktem intelektuálních hrátek a diskusí více než prolského utrpení._____
4)  Velmi mě zaujal démonický skřípavý hlas Alphy 60 mluvený pacientem po laryngektomii s elektrickým hlasovým aparátem. K tomu si ovšem musíte pustit film v původním znění, protože jeho český dabing hodně ubírá na zážitku._____
5)  Pobavily mě noviny Figaro-Pravda, svůdkyně třetího řádu a dialogy typu:Chci telekomunikovat. Galaktický nebo místní hovor?_____
6)  Část natáčení interiéru probíhala v Maison de la Radio, tehdy nedávno slavnostně otevřeném, a v novém sídle společnosti Esso, první moderní budově v budoucí obchodní čtvrti La Défense.

Temná dystopická dráma s výbornou atmosférou. Príbeh tajného agenta Lemmyho Cautiona vydávajúceho sa za Ivana Johnsona, korešpondenta novín Figaro Pravda, snažiaceho sa o niečo v hlavnom meste Alphaville v bližšie nešpecifikovanej totalitnej krajine (ktorá pravdepodobne reprezentuje Zem). Produkcia je veľmi dobrá a dokáže navodiť správnu dusnú náladu. Na druhej strane samotný príbeh tak trochu pláva na vode a hoci Lemmy vystupuje pod inou identitou, je na prvý pohľad jasné, že je špión. Napriek tomu má prístup do najstráženejších zákutí systému. Je síce kontrolovaný, špehovaný, vypočúvaný a dokonca sa ho niekoľkokrát pokúsia zabiť, ale stále môže nosiť zbraň a strieľať ako sa mu zachce. Myslím, že herci svoju prácu robia dobre, postavy však pôsobia veľmi odťažito až sterilne, čo bol zrejme zámer tvorcov, no aj tak nie sú často uveriteľné. Celkovo film pôsobí ako francúzska verzia1984, akurát namiesto vodcu máme umelú inteligenciu, akýsi "centrální mozek lidstva", v podobe počítača Alpha 60 a to je v podstate jediný scifi prvok, odhliadnuc od rečí o galaxiách. Neuvidíte tu totiž žiadne vesmírne lode a najmodernejším dopravný prostriedkom je tu vlak a taxík. 70%