Banda pro sebe (1964)

Banda pro sebeje existenciální romancí, tzn. zároveň vzpourou generační i manifestací "stylovosti" filmového výrazu. Godard volnější adaptaci románu americké spisovatelky Dolores Hitchens z roku 1958Bláznovo zlatoobarvil noirovějším nádechem ve svém tehdejším přesvědčení o l´art pour l´art. Tedy stylizoval, svým způsobem, odkazy, předznamenáním, synchronními pohyby, těmi analogiemi žánrové estetizace. Existenciální romanci vystavěl podle své vlastní charakteristiky filmu: "Alenka v říši divů se setkala s Franzem Kafkou", lehce karikující i ironizující, anekdoticky hrubá popkulturnější verze existenciální generační vzpoury. Vlastně jde především o estetizaci, o estetizaci výrazu, ale též o estetizaci vulgárnější existence, v jejíchž nenechavých rukách sbírá nevinnost zásadní zkušenosti. Poezie je smíchána s drzostí a žánrovým opojením, film tím získal své výrazové charisma. Největší pozornost je věnována trojici mladých lidí: nevinné, důvěřivé, životem nezkušené dívce Odile (Anna Karina), jejímu nápadníkovi a sebevědomému floutkovi Franzovi (Sami Frey) a naději romantického zasnění a otrlejšímu kumpánovi Franze Arthurovi (Claude Brasseur). Vymanit se ze svého vržení do struktur existence, svázaných konvenční daností. Někdo bere ohledy rovněž na druhé, jiný urputně prosazuje pouze své vlastní zájmy a další se snaží skloubit obojí. Ve chvíli, kdy člověk zjistil, že může využívat existenci druhých lidí ve svůj prospěch, započal věk sociálního rozvrstvení, tedy základních struktur mezilidských vztahů. Godard nabízí existenciální pojetí vztahů, kdy jsme zároveň také jejich spolutvůrci, a tak žánrově vyměřuje kroky a manifestuje film pro film. Z dalších rolí: ze Shakespeara unešená učitelka angličtiny (Danièle Girard), do velké míry duchapřítomná opatrovnice Odile, paní Victoria (Louisa Colpeyn), či neúprosný Arthurův strýček (Ernest Menzer).Banda pro sebeje filmem pro film, žánr výrazově vymezující, svým způsobem jde vlastně o filmovou romantickou anekdotu, šarmantně estetizovanou. Zajímavě pulsující estetický požitek existencialismu.

U konce s dechem 2, ale v "komediálním" ladění, ve kterém ale Godard měl málo dobrých nápadů, takže to není příjemně absurdní jakoBláznivý Petříček, ale mdlé, nevtipné a divné (v špatném slova smyslu) jakoPěstuj si pravačku. Taky to celé jde odněkud nikam, stejně jako U konce s dechem, takže mě to díky tomu nebavilo o to víc. A jestli si za půl roku vzpomenu aspoň na tu taneční scénu, bude to myslím úspěch. Trochu to zachraňovaly některé hlubší dialogy, díky kterým to není jenom samoúčelná experimentální prázdnota, ale i tak je to ten typ Godardových filmů, který mě prostě nebere, nebaví mě a nic z nich nemám. Ještě se mi teda líbily USA posedlé hlavní postavy, ale jen samy o sobě, jelikož se tu s nimi nijak nepracuje a všechny pokusy o vtip na to směřované prostě nefungují. 2*

Jednoduchý příběh o loupeži v ironickém stylu, ve kterém je prostor a čas v převráceném stavu.Gangsterské snění a parodie, která se odehrává ihned ve dvou úrovních reality s působivým množství vizuálních a zvukových prvků. Kontrastní vykreslení a opuštěnost prostředí mimořádně citlivě zachycuje černobílá kamera. Nenápadná, přesto nápaditá komedie, která je v rámciGodardovyfilmografie snadno dostupná a poměrně lehko přijatelná, což jednoznačně nelze prohlásit o celé jeho tvorbě.

Lepšie byť bohatí a šťastní ako chudobní a nešťastní. Kamera je kvalitná, herci sú výborní komedianti, dialógy prirodzené, svižné a nezáväzné, doba je zakonzervovaná výborne od športových áut po architektúru. Inovatívnosť cítiť v dialógoch alebo polminúte ticha. Zdanlivá bezdejovosť slúži na prepájanie fikcie a reality a prekvapuje každým okamihom. Cítiť slobodu, hravosť a chuť do života. Vitalita však nestačí, keď chýba hlbšia charakterizácia postáv.

Nádherné a dokonalé zachycení myšlenkových pochodů mladé generace tzv. Nové vlny. Některé komentáře zmiňují mdlý děj a chybějící pointu. Bože... v tomto filmu přece vůbec nejde o sledování jasně čitelné dějové linie (vy, kdo píšete takové hloupé komentáře, si příště radši pusťte nějakou jednoduchou americkou slátaninu), ale spíš o rozbor pocitů a myšlenkových pochodů jednotlivých postav. Hodnotit toto dílo dnešním pohledem uspěchané a povrchní doby absolutně není zcela na místě, poetika dialogů a jednotlivých obrazů je naprosto jedinečná.