Vdaná žena (1964)

Vdaná ženaje modernisticky poetickou filmovou esejí o bytí člověka v moderní době. Godardovým prostředkem je sice žena, ta je však jen částečkou širšího záběru, celku prosperující společnosti. Čili existence, bytí člověka v jeho vztazích a vazbách i osamělosti zároveň. Svoboda liberální není stejná jako svoboda politická či svoboda osobní, svoboda občanská nebo svoboda niterná, přičemž však svoboda liberální striktně vymezuje pole působnosti svobodě osobní a částečně i svobodě niterné. Ztráta výsadního postavení Boha zanechalo jisté následky, se zvětšujícím se blahobytem vzájemné odcizení získává větších rozměrů. Jednotlivec se emancipoval, prosazuje se princip individualizace, za nějž se však častokrát schovává pouze marketingová potřeba liberálního trhu. A jak vzdalujeme se sami sobě a utíkáme před svou úzkostí, aktivně se podílíme na kultu mládí a krásy, zbavujeme se tak strachu z naší konečnosti. Tvrdí se, že řešením může být láska, avšak jak ji definovat, pokud nám splývá s potěšením, slastí, sexuální aktivitou, neboť právě tehdy se nevnímá žádná úzkost bytí. Jde vlastně o hledání způsobu života naplňujícího, o poznávání sama sebe. Godard vložil metafory do esteticky avantgardních obrazů Raoula Coutarda a káže poezii. Hlavním estetickým prostředkem je Charlotte (Macha Méril), mladá žena, bezelstně podléhající přítomnostnímu okamžiku, neboť ho doprovází vzrušení, svým způsobem přímý dotyk naplňujícího života. Pozadu nezůstávají ani Pierre (Philippe Leroy), manžel a pilot soukromých letadel, a Robert (Bernard Noël), milenec a herec, oba v silných i slabých pozicích muže. Z dalších rolí: Charlottina služka paní Celine (Rita Maiden), Pierrův zákazník a host (Roger Leenhardt), Pierrův malý synek Nicolas (Christophe Bourseiller), či Charlottin lékař (Georges Liron). Zhodnocení emancipace jednotlivce zní: žij naplno v přítomnosti. A v touze po naplnění hltáme prožitky. Starořecké náboženské zhodnocení hluboké propasti mezi božstvem a lidmi a nejisté délky života znělo: žij plně a vznešeně v přítomnosti! A světem (zárodkem západní civilizace) zatřásla kulturní revoluce.Vdaná ženapoměrně výstižně zachycuje aspekty společnosti a doby. Vyprávění eseje - strukturálně víceliniové - odkrývá kousek po kousku, klade metafory, cyklí se a recituje smutek. Život společenský je svázán konvencemi, což vlastně značí, že přijímáme role, částečně dobrovolně, povětšinou tvarováni. Přičemž jde o to nalézt náš život, skutečně náš vlastní život, ne jen roli, která je životu účastna spíše pasivně. Jedinečný estetický i poetický prožitek!

Milostný trojúhelník jeGodardovosnahou přiblížit divákovi symbolismus jakožto formu jazyku společně s jeho osobitým systémem, jenž je potřeba rozšifrovat. Kombinace obrazu, slova a zvuku působí na povrchu náhodně, přesto při detailním rozboru je patrný odkaz směrem k manipulativnímu lidskému chování, které je v našich každodenních životech stěžejním atributem, který vědomě vnímáme a jenž lze vnímat jako esej o sebe klamu.

Godard je umelec. Rovnako ako napríklad Picasso, ani on nedokáže osloviť svojou tvorbou všetkých zúčastnených. Sú to nekonvenčné snímky, na ktoré musí mať človek náladu.Mňa tentokrát zaujal predovšetkým detailnými zábermi na ľudské telo, krátkou pasážou v negatíve a monológom staršieho pána o inteligencii.Rovnako ako pri ostatných jeho filmoch platí, že ich nestačí len sledovať, ale treba aj premýšľať a vnímať. Pri každom ďalšom pozretí si potom pravdepodobne všimnite ďalší detail, ktorý vám predtým unikol.

Již tři týdny po premiéře v září 1964 se "Vdaná žena" nesměla z "morálních důvodů" promítat. Po mnoha důrazných protestech však byl zákaz brzy zrušen a film se počátkem prosince vrátil do kin - ovšem s jistými změnami. Dostal nový název : namísto "La femme mariée" se teď jmenoval "Une femme mariée". Dvě místa, považovaná za příliš uvolněná, se musela vystřihnout : kalhotky klouzající po ženských nohách a záběr bidetu. Tento cenzurní zásah připomíná úvodní titulek : "Fragment filmu natočeného roku 1964".

Vydatá žena má v sebe okrem Godardových trademarkov aj dosť z Resnaisa a Agnes Vardy. Ciže pekne vidno, ako boli tvorcovia novej vlny a lavého brehu navzájom ovplyvnení. Vydatá žena je vlastne velmi sexy film. Ale čisto v tom erotickom zmysle, určite nie vulgárne. Zábery tela krásnej ženy (prečo sa nestala z Mache Méril medzinárodná múza?) pôsobia intímne a akoby sme sa cez ne ponárali do jej duše, rovnako ako pomocou jej monologov a dialogov s oboma partnermi. Na konci zaznieva otázka, aký je rozdiel medzi realitou a hrou a kedže sa to pýta žena svojho milenca, verte, že múdrejší po odpovedi nebudete :). Ak budete sledovať vo filme motívy a zachytíte zopár myšlienok, môže vás osloviť a budete ho chcieť pochopiť, ak filmu naproti nepôjdete, nie je šanca, aby vás zaujal.