Sbohem jazyku (2014)

Tag experimentálny v hlavičke filmu ne(s)klamal...Ty vole, toto je aj na mňa dosť. Už som si myslel, že roky chodenia na Art Film Fest ma aspoň čiastočne pripravili na skutočnú alternatívu, ale tento film ma vyviedol z omylu. Absolútny maglajz z úplne náhodných scén s "postavami", ktoré melú filozofické táraniny pod hlavičkou top umeleckej myšlienky, ktorá je vpísaná do názvu diela. Najviac ma dostávali absurdné prechody, kde sa nejaké zladenie zvukových úrovní neriešilo (asi naschvál). Snažím sa nedávať odpad tam kde to nie je vyslovene nutné, ale tu skutočne nevidím iné východisko.

Sbohem jazykuje godardovsky stylovou postmoderní zprávou o stavu a běhu moderní společnosti západního civilizačního okruhu. Mnohost rozmanitostí, harmonie protikladů, hermeneutický kruh, jednota jednotlivostí, závorkování, odkazování, dekonstrukce, Erós a Thanatos, jazyk jako základní orientační bod lidského bytí, odcizování, dialektické syntézy. Sepětí umění, filosofie a náboženství (pro Godarda byl film především magicko-náboženským světištěm lidské existence). Zejména tu jde o bytí, metafyziku, ke slovu se dostává Heideggerova ontologie s vlastním a nevlastním bytí. V tom nevlastním je bytí vymezeno rolemi (Josef Čapek razil termín Osoba), nikoli však autenticitou. Jazyk ve smyslu řeči, komunikačního prostředku a základní orientační struktury bytí, má magickou moc stvořitelskou, přestože zároveň nemá jen jednu jedinou významovou rovinu. Godard zůstal navždy revolucionářem, způsob výpovědi přizpůsobil charakteru doby, provokuje a způsobuje srážky času s myšlenkou, narušuje suverénní domény reality, představ a významů. Z postav zaujmou zejména dvě milenecké dvojice: Josette (Héloise Godet) - Gédéon (Kamel Abdelli) a Ivitch (Zoé Bruneau) - Marcus (Richard Chevallier). Dále profesor Davidson (Christian Gregori), rusovlasá Marie (Marie Ruchat), její mladý milenec (Jeremy Zampatti), či rozlícený manžel (Daniel Ludwig).Sbohem jazykunemá pouze jednu vrstvu, vedle empirie jsou zde také transcendence, alegorie a mysticismus. Je to stylové, charakteristicky godardovské dílo, "ukázková" manifestace toho úplného významu pojmu postmoderna. Svým způsobem jde o Godardovo filmové sebe-shrnutí.

Jedna hvězdička za nahatinku. Upřímně řečeno, příliš na mě intelektuálský film. Myšlenky vycházející z několika lidí jako by byly rozstřihány z nějaké knihy a pak náhodně slepené dohromady. Ono by se to možná dalo číst a o každé myšlence popřemýšlet, ale na to není ve filmu čas. Trošku mi to připadalo, že ten čokl, který se tam neustále pletl, to měl ve svých myšlenkách spořádanější, než ta dvojice protagonistů. No, a když jsem nějakou tu myšlenku stačil přece jen vstřebat, tak jsem zjistil, že s ní jako člověk odmítající dnešní liberalismus vůbec nesouhlasím. A to jsem měl Godarda v jeho klasickém období dost rád.

Takéto filmy ma totálne míňajú. Neodsudzujem nikoho a na jednej strane je celkom sympatické, že niekto natočí film svojským a unikátnym spôsobom, ale to v prvom rade musí mať nejakú pointu s uceleným prerozprávaním. Toto bola pre mňa len nezmyselná znôška filmových záberov, ktorá nemala ani hlavu, ani pätu. Slabé. 10 %

Tak nic. Ale opravdu vůbec nic. Díval jsem se na to, na různé scény, na různé kamery, kterými to bylo natočeny, což se projevilo na obraze, na nesmyslnosti, se kterou se to snažilo něco sdělit. A mě snímek "Sbohem jazyku" nesdělil vůbec nic. Bylo to trochu jako Lynch posledních let, je se snahou mít alespoň základní příběh.