U konce s dechem (1960)

Nezajímavý, poměrně dost zmatený příběh natočený místy experimentální ruční kamerou s dlouhými záběry, což je skoro to jediné, co dovedlo udržet moji pozornost. Jinak mladičký Belmondo na začátku jede autem a komentuje okolní svět, pak se auto rozbije, přijede za ním ne moc výrazně označený policista na motorce, kterého bez váhání zastřelí, načež uteče do města za holkou, s kterou vede nekonečné rozhovory, v nižch snad žádné dvě po sobě jdoucí věty na sebe nenavazují. Nenavazují na sebe ostatně ani některé střihy, u kterých by to člověk očekával. Občas si hlavní hrdina ještě odskočí ukrást auto nebo volá nedostupnému Antoniovi a to je vše. Chcete-li se obzvlášť potrápit, dejte si to s českým dabingem Jiřího Krampola.

Godard dělal velkou filmařinu ve volném stylu a natáčel v ich-formě. U konce s dechem není o zápletce. Je to film s nezaměnitelnou flákačskou atmosférou, s jedinečnými výjevy, plný výjimečných slovních výměn a zdánlivě nahodilých gest. U konce s dechem je natočeno tak životně, tak spontánně, vyznívá až skotačivě. Díky poskočnému střihu se najednou ztrácí obrazová plynulost, mezitím ale Godard dosahuje plynulosti rytmické. Tím, že svou umělost a filmovost zdůraznil, dosáhl snímek něčeho nebývale perlivého. Protagonisty omladil a představil hrdiny, jimž nevidíme do hlavy, redefinoval, co může být postelová scéna, a vůbec nesmírně provzdušnil poválečnou kinematografii.Více veVIMna MovieZone.

| Les Films Impéria |Fascinujúcejší je príbeh okolo tohto filmu, než samotný film. Napriek tomu začína veľmi dobre: charizmatický mladík v podaní jedinečného Belmonda, ktorý je tu výborný, a nekonvenčný strih, ktorý ma bavil od úplného začiatku. Film má všetky správne štylistické voľby, ktoré by mali slúžiť pútavému príbehu, no príbeh, scenár aj dialógy ma v druhej polovici takmer úplne stratili. Postava Patricie dostane určitý vývoj v posledných 15 minútach; dovtedy vlastne ani poriadne nevieme, kto je, čo vlastne fungovalo. Belmondova postava mi však ale neprišla dosť racionálna a zaujímavá, aby som prejavil štipku súcitu v závere filmu. Je to tak trocha hlupák. Aj tak je to však cool postava, strih je nápaditý a Paríž vyzerá nádherne. Mám rád Godardov prístup, zároveň ale prináša problémy: tá sloboda a nepripravenosť vytvárajú pocit, že sa dá naozaj nakrúcať hocičo a jednoducho to dotiahnuť do konca bez ohľadu na to, koľko kravaťákov na vás kričí, aby ste už konečne točili a nepili kávu 3 hodiny. Lenže jadro filmu je postavené na slabých základock. Film potrebuje obsah, aby film ako celok fungoval a Bez dychu ho nemá skoro žiadny. ViacTU.| Hodnotenie: 6/10 |

🔹Hodnocení:5/10 🔹Zhlédnuto:HD TV (originální zvuk)🔹V jedné větě:Respektuji jeho historický význam, ale dnes už mě to prostě nebaví.🔹Minirecenze:Jelikož nemám hlubší vztah k historii francouzské nové vlny a film jsem neviděl ze studijních důvodů, nechci ho hodnotit optikou doby, kdy byl přelomovým dílem. Chápu, proč je pro cinefily a filmové historiky pětihvězdičkovou klasikou, ale z pohledu dnešního diváka na mě působil spíš jako muzeální artefakt. Z dnešní perspektivy už v něm zůstala hlavně retro atmosféra a pár ikonických momentů, které ale bez kontextu doby ztrácí sílu. Upřímně, víc mě nadchla LinklaterovaNouvelle Vague, která podobné téma oživuje s humorem a energií.

Na konci mi (navzdory té zradě) bylo líto jí... jeho ne. Ale o to nejspíš nešlo, Belmondo mi byl tady spíš nesympatický, zachraňoval to u něj jistý vnější a výrazový styl a vedle něj roztomilá Patricia, tedy Jean Seberg, která mě z hlavní dvojice tentokrát zaujala víc. Zopakoval jsem si tento artový kult po víc než šesti letech a celkové dojmy se příliš nezměnily. Opět vnímám film plný i fascinujících míst, zahrnujících dokumentovanou atmosféru pařížských ulic své doby, hravě spontánní dialogy s proměnlivou ukázkou hlavního vztahu i nevšedně zakomponovanou krimi zápletku (některé krimi scény z interiéru hotelové haly tím úsporně béčkovým stylem již tady předznamenávají GodardůvAlphaville). Tuším průlomové novátorství i v rovině četných cinefilních odkazů na tehdejší filmovou kulturu, což tady v dobovém filmu dokážu pořád ocenit, přestože dnes se z podobného prvku stává leckdy až ohraná záležitost. Nemyslím si, že by šlo o film bez emocí či dokonce bez děje, ale všechno skvělé se pro mě taky občas střídá s nudnou vatou, kdy víc než 20 minut trvající dialog v jednom pokoji mi přijde již vážně dlouhý a cítím, že navzdory všem novátorským aspektům jakoby Godard s tím „jiným“ střihem přeci jen selhal v jednom – a tím je ve výsledku jaksi nevyrovnané, neodměřené tempo. Zkrátka pocitově jsem to s nimi „neprožíval“ po celou dobu. I ta samotná jinakost ve střihu, nakolik dokáže upoutat, pro změnu někdy až přílišně bije do očí jako něco ne zcela zvládnutého. Navzdory vší slávě beruU konce dechemprostě jako hodně zajímavý, rozhodně však zdaleka ne dokonalý debut (ve jménu experimentu), který Godard následně v 60. letech i víckrát překonal, za mě obzvlášť v případě klenotuŽít svůj život. Za průlomový, stylisticky odvážný debut určitě respekt (a menší role J-P. Melvilla také potěšila), ale pořád s jistými rozpaky.[70%]