Neporažená armáda (1938)

Je to neskutečně nacionalistické a patetické. Je to ušito horkou jehlou, herci se objeví v exteriéru jen markýrovaně stojíce před zdí se zadní projekcí. Továrníkovo salto mortale v názorech na armádu by mohlo být studijním materiálem pro nejednoho psychiatra. Ale to vše nechť vezme ďas. Uvážíme-li důvody vzniku jednoho z mála prvorepublikových propagandistických filmů, budeme nuceni mu mnohé odpustit. Navíc z filmu sálá tak neskonalá národní hrdost, že by nám ji mohli závidět i Američané. Ta hrdost je cítit i po těch mnoha dekádách, které uplynuly od doby natočení Neporažené armády. Ambivalentní je dvojexpozice Žižky. Na jednu stranu ji lze chápat jako jasné poselství žižkova národa, který se nevzdává, na stranu druhou je však do nebe volající drzost po okleštění republiky hrdě vzpomínat na neohroženého vojevůdce a především se hlásit k jeho odkazu. Ale chápu, že Bor tím mínil prvně zmiňovanou variantu. Filmařsky Neporažená armáda za mnoho nestojí, především scénář je dosti slabý, ale to zásadní, co měl splnit, plní na jedničku. Upevnil národní hrdost a svým unikátním skutečně česko - slovenským provedením podpořil i sounáležitost našich národů. Velice zajímavá je účast mladičkého Dibarbory, jehož výkon rozhodně není stoprocentní, ale o to více vynikne jeho pozdější práce, na níž je vidět, jak obrovský kus cesty v herecké profesionalizaci Dibarbora ušel. Velice dobrý je Pivec. Chtělo by se říci, že jako obvykle. Byl to jeden z mála Pražáků, který mimopražské nářečí nepojal jako jeho parodii. Boháč je jako vždy nezajímavý, opět ho zastiňují ostatní kolegové, nejen Pivec ho zcela vymazává z mizanscény. Štěpánkův generál čte slavnostní přísahu tak, že bych hrdě uchopila kvér a šla za ním do války bránit vlast. Takhle přesně má vypadat velitel. A takhle přesně má vypadat film pro národ, který byl nucen sklonit hlavu, byť byl odhodlán o ni i přijít při obraně své vlasti. Má své nepopiratelné chyby, určitě není dokonalý, ale byl jedinečný a navždy jím zůstane.

Trapné, jako všechny snímky o vojácích pro vojáky.
Kdo byl dva roky na vojně a uchránil si mozek od zezelenání, potvrdí.
Nevím, zda byl kdy film vůbec v kinech promítán, vzhledem k době svého vzniku, ale pokud byl, asi se ta tehdejší jedna třetina obyvatelstva českých zemí u toho dost nasmála.
Pobavil zvláště snaživec Dibarbora. (*)

Dobrý úmysl se sice cení, ale za to se frčky nedávají. Film trpí chabým režijním vedením a špatným scénářem, s tristně napsanými dialogy, které až uši trhají. Že se film nepovedl není ani překvapivé, takhle končí všechna umělecká díla, do kterých vstoupí státní propaganda. Film má svou dokumentární hodnotu, ale mizivou uměleckou. Filmařům nic nebránilo natočit to dobře alespoň po řemeslné stránce. V rámci žánru za 1,5.

Vlasť volá do zbroja. Táto silne vojnová až antipacifická propaganda je plná prvoplánovej vojnovej agilitky a pátosu. Niet preto divu, že sa postavy chovajú, ako sa chovajú - absolútne nevieryhodne, ako by im museli šepkať každé jedno slovo osobitne (hlavne to "Karpatorusů" ma rozosmialo). 80 rokov je síce riadna časová priepasť, ale ani tá nemôže mnohé ospravedlniť. A nie je to len v nastavení, ale aj v spracovaní, ktorá dýcha lacnotou - viď napr. zadné projekcie pri úplne bežných a jednoduchých statických scénach. Z hercov som bol v prvom rade zvedavý na tých slovenských a nestačil som sa diviť - Dibarbora, naša neskoršia herecká legenda bola tu len v stave zábehu a prehrávajúci prednes vyznieva úsmevne, zato o Márii Bancíkovej som ani netušil, aká to bola v mladosti kočka. Bagar a Borodáčová predviedli štandart, rovnako ako z českých hercov Štepánek. Vďaka krátkej stopáži snímok nenudí.

Sledování hodné je to z hlediska dobového zasazení a jako ukázka snahy probudit národní hrdost. Je ovšem také pravda, že jako film je to velmi špatné, dialogy neskutečně strojené a děj neuvěřitelný a extrémně propagandistický. Já vím, byl to záměr, ale i tak mi to nepřijde dobré a myslím, že to mohlo být udělané lépe a méně nuceně. I u mnoha herců mi přišlo, že neodvedli příliš kvalitní výkon. Třeba i pro ně byly texty příliš absurdní nebo prostě spíš byl film spíchnut tak narychlo, že se jelo na první špatnou.
Je to zajímavý náhled, ale filmařsky jsem zůstal neuspokojen a nemůžu jít nad 30%.