Jih proti Severu (1939)

Takže let me get this straight...Epický klasický príbeh, kde zúri vojna severu proti juhu a luxusné panstvá aj v najťažších časoch obývajú černošskí otroci s nadváhou (sužuje ich hlad) je naša hlavná ženská postava Scarlett, rozmaznaná, sebecká panička, ktorá sa tri krát vydá, prvý krát so žiarlivosti, potom len aby zachránila farmu a nakoniec čisto číro len z nadobudnutia bohatstva, aj keď svojho muža celý život neľúbi a ponižuje ho. A tohto mám byť fanúšik? Kde je romantika, láska, morálne poučenie? Nakoniec dokonca príde zbytočná čiernočierna smrť dcérky, po ktorej ale nasleduje ďalšia hodina sebeckého plaču ale nie z trúchlenia nad stratou dieťaťa. Pardón, ale nepôjdem s davom kritikov, postavy boli výsostne nesympatické a film hodnotím len z hľadiska výpravy a filmového kumštu. Toto by som nechcel ani ako knihu, asi by som roztrhal strany a rozhádzal ich od severu po juh štátov.

Do shlédnutí téhle klasiky jsem se musel fakt nutit. CONS: naivita/černobílost od samého začátku, daná datem vzniku; dlouhá stopáž. PROS: slavný film i jeho ikonický název; opulentní výprava; moje snaha udělat si svůj vlastní názor. ZÁVĚR: času nelituji; poutavá epopej (ale s krajně nesympatickou Scarlett O'Hara, tak odlišnou od laskavě ušlechtilé  Melanie/Melly), příjemný hudební soundtrack. Klady tedy převážily, Jen POZN k názvu. S ohledem na atmosféru filmu, myslím si, bylo výstižnější "Gone with the Wind/Odváto větrem". Ta válka byla jen dramatizující kulisou na pozadí.

Na tenhle film jsem se chtěl už hodně dlouho podívat, tak jsem si to konečně splnil. Je to vlastně jedno z nejvýznamnějších děl hollywoodské historie. Je to historické/romantické drama z období americké občanské války. Není to o bitvách, jak by se podle českého názvu mohlo zdát. Válka (a období po ní) se tu řeší čistě z pohledu jižanských civilistů. V tomhle mě ten film dost zaujal. Hlavní hrdinkou je Scarlett O'Hara (Vivien Leigh), dcera bohatého majitele plantáže. Válka ji vezme všechno, ale ona je odhodlaná získat to zpět. Má svůj vývoj i slabiny, rozhodně to není žádná Mary Sue. Ok, místy může působit rozmazleně a manipulativně, ale dá se jí docela fandit. Také hodně řeší vztahy, hlavně s Rhettem Butlerem (Clark Gable), což je další nosná linka příběhu. Butler je pašerák, gambler a voják, je to takový gentleman-drsňák. Má to 3 hodiny a 40 minut, ale děj je dost poutavý, takže jsem se nenudil. Jsou tu pořád nějaké dějové zvraty, někdy dost drsné. Některé scény jsou velkolepé, jiné jsou fakt krásné na pohled. Zvlášť se mi líbí takové ty části, kde z postav a okolí zůstanou jen siluety na barevném pozadí. Film je často kritizován za to, že otroctví nevyobrazuje správně a celý Jih idealizuje. Nah, nevím. Je pravda, že hned v úvodní scéně to vypadá, že otroci pracují na poli dobrovolně (bez dozoru), což mi přišlo divné. Příběh se vlastně nese v tom duchu, že Jih byl vznešený a čestný a že tyto vlastnosti byly jeho porážkou „odváty větrem“ (proto ten anglický název). Zajímavosti: Jedná se o adaptaci stejnojmenné knihy od Margaret Mitchell z roku 1936. Hattie McDaniel (hrála Mammy, otrokyni-domácí služku) je první Afroameričanka, která získala Oscara. Její rodiče byli osvobození otroci. Btw, první Afroameričan s Oscarem je Sidney Poitier (ten až v roce 1964). Na premiéru zašli i někteří veteráni z občanské války… i když těch už asi moc nebylo. Mě to přijde úžasné – prostě ve stáří jdou do kina na barevný film. Hodně ta technologie poskočila kupředu. Také stojí za zmínku, že film je už vlastně blíž k té válce než k naší současnosti. Závěrečná Butlerova hláška „Frankly, my dear, I don't give a damn“ se stala populární. Film byl nominován na 13 Oscarů, 8 získal (+2 čestné). Ve své době byl nejvýdělečnějším filmem všech dob, a když se započítá inflace, tak je jím dodnes (překonává i Avatara).

Odváno větrem je bližší originálnímu názvu, ale Jih proti Severu je zase známější. Překvapilo mě jak pozitivně je ve filmu vykresleno jižanské otrokářství. Vykreslení války a její důsledky bylo věrohodné, stejně jako romantická zápletka. Stopáž je sice přehnaná, ale neubrala bych nic. Vizuálně velmi dobře zpracované. Velmi mě to překvapilo.

Zásadním důvodem, proč filmaři na konci třicátých let sáhli po tématu americké občanské války, byl dobový obrovský úspěch knižní předlohy. Film Jih proti Severu (v originále Gone with the Wind) je adaptací stejnojmenného románu Margaret Mitchellové z roku 1936, který se stal okamžitým a bezprecedentním bestsellerem a o rok později získal Pulitzerovu cenu. Tvůrci tak neobjevili neznámé téma, ale rozhodli se na stříbrné plátno převést příběh, kterým v té době doslova žila celá Amerika. Podle kulturních a filmových historiků tento literární fenomén rezonoval ve společnosti především na dvou hlavních úrovních. Tou první byla silná paralela s tehdejší ekonomickou situací. Lidé se na konci třicátých let stále teprve vzpamatovávali z brutálních dopadů Velké hospodářské krize, a proto je mimořádně oslovila postava Scarlett O'Harové. Její nezlomná vůle přežít a vybudovat nový život i po naprostém zničení dosavadního světa fungovala pro americkou veřejnost jako obrovská psychologická vzpruha a inspirace. Druhým klíčovým faktorem byl takzvaný mýtus „Ztracené věci“ (Lost Cause). V první polovině dvacátého století byla v americké kultuře hluboce zakořeněná silně romantizovaná představa o předválečném Jihu, která tuto oblast vykreslovala jako vznešenou, elegantní a tragicky odsouzenou společnost. Prostředí rozlehlých plantáží a tehdejší jižanské aristokracie tak publiku nabízelo velmi lákavý a nostalgický únik z těžké každodenní reality.