Maltézský sokol (1941)

Dostal jsem k Vánocům kalendář s noirovými filmy, vlastně to byla výzva. Podívat se v daném měsíci na film daného měsíce, leden byl Maltézský sokol. Z těch pár noirových filmů, co jsem doposud viděl byl jednoznačně nejhorší. V té době ta vyprávění byla taková propracovaná, tady to bylo chvílemi nelogicky urychlované, měl jsem pak pocit, že mi dějově něco chybí. Jako by to stříhali až moc. Navíc Mary Astor prostě neměla charisma femme fatale, které by muži padali k nohám.

Jak mám rád klasické filmy a také noir, tak "Maltézský sokol" mě nikdy úplně nenadchl. Možná proto, že je hrozně ukecaný a člověk se v ději ztrácí. Navíc tu chybí typická kladná postava. Tento film má ale styl a určité kouzlo, je průkopnický a hraje tu Bogart, takže jsem nakonec celkem spokojený. P. S. v roce 1975 vzniklo parodistické pokračování "The black bird" režiséra Gilera.

Krásny noir, ešte neprešpikovaný všetkými typickými prvkami, aleMaltézsky sokol jeotcom aj matkou noiru. Nechýba prepracovaný dej, ale vzhľadom na žáner dnes už akosi tušíme, kam bude viesť pointa. Napriek tomu, žeMary Astorje vábna asi ako bradavica pri oku, funguje ako femme fatale vo svojej polohe absolútne dokonale. Sugestívne dialógy prekvapivo posúvajú dej veľmi rýchlo, ten je premyslený a so zvratmi, no a záver obsahuje z histórie filmu nevymazateľnú vetu ako podstatu tajomstva a nedosiahnuteľnosti.

Film-noir klasika, která nastartovala nový žánr, to je legendární Maltézský sokol. Klobouk, kabát, cigareta, věčně zachmuřený výraz, pohotové dialogy a občas cynická poznámka… to jsou znaky typického detektiva tohoto žánru. Na rovinu, jinak jde v podstatě o průměrnou detektivku. K nadprůměrnému hodnocení Maltézskému sokolovi dopomáhá především Humphrey Bogart jako ikonický detektiv Sam Spade, který se stal předobrazem mnoha jiných detektivů a také zmíněné průkopnictví žánru film-noir. Film má jinak velmi slušnou atmosféru a zapamatovatelné vedlejší postavy, především Peter Lorre a jeho pohled se dokáže divákovi zarýt po kůži. Samotná zápletka už je slabší, ale na tu se až tak nehraje. Tím hlavní je atmosféra a Sam Spade!

Maltézskemu sokoloviprávom patrí punc klasiky, ktorá sa vo svojej dobe stala jedným zo základných stavebných kameňov filmového noiru. A ako správny priekopnícky počin zrejme poslúžil aj ako vzor pre svojich nasledovníkov. Tí najúspešnejší totiž dokázali z Hustonovho filmu šikovne prebrať to, čo v ňom funguje (tajomná atmosféra) a zároveň doviesť do dokonalosti potenciálne silné aspekty, ktoré v tomto prípade buď mierne pokrivkávajú (len priemerný a nie príliš originálny detektívny príbeh, nevýrazná femme fatale), alebo rovno krívajú na obe nohy (uťahané tempo rozprávania).(55%)