Pan Smith přichází (1939)

Primitivně naivní, dokonale předvídatelné, povrchně schematické. Zatímco v It's a Wonderful Life je Caprvův idealismus obecně lidský a hluboce dojemný, tady slouží jen propagaci americké demokracie, její chyby zužuje na individuální korupci a divákovi skrze její bazální bezchybnost vnucuje status quo. Asi jsem příliš zcyničtělý, než abych se dojal středoškolským modelem parlamentarismu.

Mladý idealista, snílek a zálesák Jefferson Smith se čirou náhodou stává druhým senátorem za jeden americký stát poté, co stávající druhý senátor zemřel. Tím prvním senátorem je senátor Joseph Paine, který také kdysi dávno před třiceti lety býval idealistou. Avšak prostředí vlků a dalších šelem se poučil a jde na ruku většině, která jde zase na ruku různým silám v pozadí. V tomto případě jde o jistého Taylora, který chce postavit přehradu v údolí Willet Creek, na které si akorát namastí kapsu. Mladý Smith má však v plánu prosadit zákon, který by umožňoval americké mládeži poznávat divočinu a krásy americké přírody a učit se o ideálech politického uspořádání a americké společnosti. A shodou okolností by se ty tábory konaly opět ve Willet Creek! Jaká to náhoda! Pan Smith sice nejprve působí lehce zmateně, novinářům poskytne potravu pro bulvární článek, cestuje autobusem a poflakuje se po Lincolnově památníku. Od své sekretářky Sanders se dozvídá, jak je přijetí zákona složitý a komplikovaný proces, ale ani to jej nezastaví. A tak se ho rozhodne zastavit všemocný Taylor, který pošpiní Smithovo jméno tím, že z něj udělá vlastníka pozemků ve Willet Creek, který chce jen okrádat mladé chlapce. Podaří se Smithovi porazit v zájmu jeho idealismu ty staré zkorumpované páprdy? Nebo se na to vykašle a z Washingtonu se raději vypaří? Film ukazuje svědectví doby, od které jsme se bohužel moc daleko neposunuli, protože peníze a moc jsou důležitější než fungující a prosperující společnost. Také vidíme, že tehdejší děti byly úplně jiné než dneska, byli spíše takoví malí dospělí, nezbývalo jim moc prostoru pro dětské hry a fantazie a často musely chodit už v brzkém věku do práce a makat. Viz ten mladý klučina, který pracuje v senátu jako poslíček. A ženy tehdy byly vnímány jako podřadné, viz rozhovor pana Smitha s Sandersovou, které říká, že"na ženu jste dost schopná a inteligentní". V tomhle jsme se od té doby zase posunuli až příliš. James Steward mě jako herec velice ohromil.

Trochu moc pateticky polopatické, málo humorné a byť James Stewart charismatem srší jako vždy, zkratkovitý scénář nedává prostor pro rozvinutí děje. Jean Arthur to sluší, i když její postava je dost šablonovitá z jejich jiných filmů. Ty salutující zástupy skautů, ten těžký patriotismus, to všechno dusí filmovou lehkost.

Typický rozprávkový príbeh od Franka Capru, tentokrát žiaľ až príliš naivne idealistický a prepchatý politikou a oslavami veľkolepej, skvelej, jedinečnej Ameriky. Zvyčajne nad týmito vecami privieram oči, ale tu je to tak prerastené celým filmom, že sa to jednoducho nedá ignorovať. Iste, mnohé idey sú univerzálne platné (korupcia), ale toho amerického patriotizmu je tu proste priveľa. Podobnosť s filmomMr. Deeds Goes to Town (1936)sa nezaprie, opäť tu máme nekonečne naivného hrdinu plného ideálov (Garyho Coopera tu nahradil James Stewart, ktorý je v danej role skvelý), opäť sa tu trochu trápne oháňa päsťami, opäť tu máme cynickú ľadovú hrdinku (znovu v obsadení Jean Arthur), ktorá sa pri ňom roztopí. Tentokrát tu máme navyše aj dosť čudne sa správajúce deti, ktoré sú tie najuvedomelejšie, najmúdrejšie a najspravodlivejšie. Prvá polovica filmu je vyslovene nudná, našťastie ju zachraňuje výborná druhá polovica, ktorá už ma celkom slušný drajv. Ja teda mám rád rozprávky všetkých možných typov, ale, pre pána kráľa, rozprávka o americkom ústavnom systéme a o americkom senáte? Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Som nepríjemne prekvapený a trochu aj znepokojený. Ten pocit, že sa pozerám na škodlivý film ma prenasledoval pri Forest Gumpovi a osobitne pri Sellersovom Bol som pri tom sa zopakoval aj u tohto známeho a dobre hodnoteného Caprovho filmu. Predpokladal som, že uvidím niečo príjemné ako jeho film Stalo sa jednej noci a stal sa takmer opak. Naivný, čiernobiely, rozprávkový film o prosťáčikovi, ktorý dobyl senát nemal byť premietaný mimo USA, pretože iba tam sú schopní stráviť toľko falošnosti a pokrytectva. Jamesovi Stewartovi vďačím za trojhviezdičkové hodnotenie.