Občan Kane (1941)

Jeden z najlepších filmov storočia...my ass! Znovu som naletel a pozrel tento čiernobiely klenot a upadol do hlbokej kómy neporozumenia a nudy. Je to niečo ako keby vás kamarát zavolal na nezabudnuteľný výlet a zaviedol vás do temnej katakomby a povedal vám, aby ste tam strávili noc, bez jedla, vody a denného svetla. Tak nejako som sa cítil pri sledovaní filmu. Vôbec som to nepochopil a to mám napozerané a načítané za dvoch občanov Kaneov. Jediné, čo môžem oceniť je tá práca kamery a tieňovanie tvárí. Ale ináč si prosím tento film na smrteľnej posteli, aby ma dorazil raz a navždy.

Nepochopil jsem, čím si film vysloužil tak vysoké postavení v mnohých ženříčcích. Welles hrál dobře a přeházená časová osa jako v Pulp Fiction taky působí dobře, první třetina je slibná, ale dál mě nemělo moc co nadchonout. Odnesl jsem si jen ponaučení, že je lepší lidem dávat co opravdu chtějí, než to, co si myslím, že chtějí. # příběh ●●●◌◌ | hudba ●●●◌◌ | humor – | akce – | napětí – | pustil bych si znovu ●◌◌◌◌

Setkají se všední americký občan, evropský filmový kritik a promluví na sebe: "Hele tak co ten Občan Kane?" Američan se zamyslí, vzpomene si na celostátní mašírku, neexistující historii, a že všechno, na čem jeho země stojí, k ní bylo dovezeno, a sebejistě odpoví, že jde o nejlepší film všech dob.. Jenže, když se rozhodnete pídit po genezi jeho silného a rádoby sebejistého přesvědčení, není schopen ani se prvoplánově odvolávat na "americký sen", protože dnešní americká generace už hrdě stojí sama o sobě, řeší svoje "gen nevím" témata a v diskusi odkud, že jsou, se už nebudou odkazovat na pravděpodobné evropské předky.. Nabízí se ptát se Američana, s jakými filmy jej srovnává, co viděl a nepřišlo mu rovno s Občanem Kanem. A tu přichází velké znejistění, jak v argumentaci Američana, tak i evropského kritika, který ani nemusí provádět svého diskutujícího oponenta obdobím protiválečné tvorby, či zasazením Občana Kanea do tvůrčího směru. Američan totiž vytahuje z rukávu tituly jako Klub rváčů, Memento nebo ještě hůř Babylon. Všechno fantastické snímky bezpochyby, ale při jakékoli snaze konfrontovat jeho výběr proti něčemu staršímu Američan sotva rozeznává, že Forman nebyl ryzím rovnocenným občanem Států. Ale stejně stále a sebejistě zastává názor, že Občan Kane je nejlepší film.. Když selhává diskuse o kvantitě, nabízí se návodná cesta kvality, tedy ponořit se do samotného vztahu Američana k Občanu Kaneovi jako takovému a pochopit, v čem tkví jeho velikost, přestože sám jako divák nemá hlubšího srovnání.. S ještě větším údivem kritik čelí salvě subjektivní dojmologie, která pramení především z názoru a postoje okolí, v němž Američan vyrůstal. Je jedno jestli na jihovýchodním venkově, nebo na západě poblíž LA. Protože pokaždé jej výchova uvedla ve status, že Občan Kane je geniální dílo a nejlepší film všech dob.. Má smysl obecný americký názor konfrontovat, když nemá pro svůj postoj ani sebemenší racionální základy.. Už ani dnešní americká generace samotný film neviděla. hluboko uvnitř sice vědí, že tohle je vrchol, ale už Vám o něm neřeknou nic víc, než jméno titulního tvůrce.. Občan Kane Vás zklame v každém případě, protože ho předchází pověst, jakou nikdy neměl vlastnit. Dokáže upoutat filmařskými finesami, které jinde moc neuvidíte, stejně tak sympatickou mysteriózní zápletkou, ale že peníze člověk změní, že nezajistí životní štěstí Vám odvypráví každá třetí dětská pohádka. No počkat, ty Američané nemají.. Pověst není všechno pane Kane, a Vás lidé obdivují, aniž by Vám vůbec rozuměli. Takže pokud není obecný přeglorifikovaný divácký názor na celý snímek geniální satirou samou pro sebe, nezbývá mi než Občana Kanea označit za nejpřechválenější, nejnevtahující snímek všech dob..60%

„Rosebud“ je poslední slovo, které ultrabohatý magnát Charles Foster Kane (Orson Welles) vysloví před smrtí, což spustí celý příběh filmu. Novináři se poté zrekonstruovat Kaneův život a snaží se vypátrat, co toto slovo znamená, aby Kanea pochopili.Spoiler: Na konci filmu se divák dozví, že „Rosebud“ je název saní, které Kane měl jako dítě, když žil se svými rodiči v chudých poměrech, než byl od nich násilně odtržen a poslán k adopci do bohatého světa magnátem Thatcherem. Sáně symbolizují ztracené dětství, nevinnost a prosté štěstí, které Kane nikdy znovu nenašel i přes své bohatství, moc a ambice, navzdory veřejnému obrazu mocného muže byl uvnitř osamělý a nenaplněný. „Rosebud“ představuje to, co mu chybělo – prostou radost a spojení s rodinou, které bohatství nemohlo nahradit. Kane mi tak trochu připomíná i některé veřejné známé osoby, např. Elona Muska, jež i přes své bohatství působí nešťastným dojmem a celý život hledá svůj Rosebud. Film též ukazuje, že nikdo z Kaneova okolí (ani novináři) nedokáže podstatu „Rosebud“ odhalit, což ukazuje, jak těžké až nemožné je pochopit jiného člověka. „Rosebud“ tak funguje jako univerzální symbol lidské touhy po něčem ztraceném, ať už je to dětství, láska nebo smysl života. Divák je vyzván, aby přemýšlel o vlastních „Rosebud“ – co je to, co skutečně dává životu hodnotu?

Zvláštní kousek, který jakoby plul dějinami zcela mimo jakoukoliv realitu. Nebo spíše jinak. Nehraje zde pro mě nikdo známý, film je absolutně jiný než zřejmě cokoliv co ve své době bylo obvyklé. Velkolepé? Zajisté. Inovativní? Jednoznačně. Dechberoucí? Na svou dobu určitě ano. Tohle musel být blesk z čistého nebe. Ale nejlepší film všech dob? Tady bych byl určitě velmi opatrný... Jsem každopádně velmi rád, že konečně jsem měl tu čest spatřit Občana Kanea. 70%