Rebecca - Živá a mrtvá (1940)

"Either you go to America with Mrs. Van Hopper, or you come home to Manderley with me." "Youmeanyouwantasecretaryorsomething?" "I'maskingyoutomarryme,youlittlefool."Mysteriózny thriller zaradený v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, s parádnym, "krájateľným" napätím, aké už len majster Hitchcock dokázal "napiecť". A nie je ani príliš na škodu, že tu výnimočne chýba Hitchcockov typický humor, či jeho obvyklá hravosť. Všetko to bohato vynahradzuje silná atmosféra tajuplnosti, s akýmsi neblahým tajomstvom, ktoré neustále visí niekde na pozadí. Pôvabná a pritom krásne rozpačitá hlavná hrdinka (zámerne bez mena) sa po svadbe ocitá v neprívetivom cudzom prostredí obrovského honosného sídla, silne poznačeného nedávnou tragédiou, v ktorom vládne povýšenecké pokrytectvo a špinavé hry v zákulisí. Luxusný zámok sa pre ňu stáva pochmurným, psychicky ubíjajúcim väzením, v ktorom ju na každom kroku prenasleduje prízrak dokonalej Rebeccy (bývalej panej sídla) a šialený meravý pohľad hlavnej služobnej Mrs. Danvers (desivo presvedčivá Judith Anderson), čo jej neistotu (prejavujúcu sa napríklad jej zhrbenou chôdzou) a ustavičný strach zo všetkého ešte znásobuje. Jej vyvolený, vznešený Maxim de Winter je úplne iný prípad - vždy elegantný, ale pritom neustále zachmúrený, náladový a popudlivý   ("I sometimes seem to fly off the handle for no reason at all.").   Film vrcholí výborným záverom, v ktorom sa tá skoro až detektívna zápletka postupne rozpletá a ktorý prináša hneď niekoľko dramatických zvratov. Čo sa hercov týka, vysoko musím vyzdvihnúť hlavne výkony oboch hlavných predstaviteľov, tak Joan Fontaine, ako i Laurenca Oliviera."ButeverydayIrealizethethingsthatshehadandthatIlack:beautyandwitandintelligenceand,allthethingsthataresoimportantinawoman.".

InýHitchcock, ktorý viac romantizuje a romantizuje toľko, ažzabúda strašiť. Fontána to bola ozaj pekná, milá, ako z románuAustenovej, nie veľmi čiastočne desivej storky začínajúcej na skalách. O tom, želáska zabíjaa nemusia to písať na krabičkách, ako to robia u cigariet. Ale čo, veď k smrti vedie už samotný život.

Ačkoliv je Alfred Hitchcock mým oblíbeným tvůrcem, je to teprve jak jsem teď zjistil sedmý film, který jsem od něj viděl. Až se stydím. A opět jde o nadprůměrnou podívanou. Příběh samotný je určitě zajímavý, ale já byl nejvíce okouzlený až „kouzelným panstvím“ a solidními hereckými výkony ústřední dvojice -  Laurence Olivier a Joan Fontaine. Na můj vkus tu bylo ale tentokrát až moc romantiky a slov „miláčku, miluji tě, tak moc tě miluji…“, že mi to ke konci lezlo trošku na nervy. Přece jenom jsem zvyklý od něj vidět spíše ponuřejší kousky (krimi/thrillery/horory) – což naštěstí ukázal ke konci filmu při odhalení smutné historie bohatého de Wintera a osudu jeho první ženy.

Toto moc ne. Za 130min sa tam dokopy nič neudeje, dej je suchý a nefunkčný, takmer bez efektných žánrových prvkov. Jediné, v čom celkom vyniká je mysteriózna atmosféra. Príbeh je nudný, nedokáže poriadne zaujať a v rámci témy dnes už ani zabodovať. Film som musel dopozerať nasilu, keďže je ukrutne dlhý a nezaujímavý. Má ale aspoň pekné a vysoko precízne remeslo, na ktoré sa dobre pozerá.

Tuhle jsme jeli se synem tuším z Budapešti a on se díval na tento film, a já zjistil s velkým překvapením, že jej zde nemám ohodnocený. Nu, asi už nedám dohromady tak sofistikovaný text jako kdysi na FAMU, ale mně se ten film líbí. Jak jednotlivými záběry, se kterými si Hitchcock společně s kameramanem důsledně vyhráli, tak vedením příběhu s několika zvraty, tak herectvím Laurence Oliviera, který zde hraje tak dokonale, že by mohl být padouch i hrdina, takže jeho úloha v příběhu je celou dobu krásně nejasná. Vadilo mi jen přehnané, někdy až afektované herectví Joan Fontaine, a ten přerod od naivky v protřelou ženu jsem jí moc nevěřil, a pak ty spousty náhod, jenže ty jsou už takový Hitchcockův trade mark. Stejně jako happy endy, protože jak sám řekl, chce lidi bavit, ne jim přidávat na životních depresích.