Top Gun: Maverick (2022)

Zatímco jednička se zaobírala hlavně mladickou rebélií, přátelstvím a silně vykonstruovanou romancí, dvojka navázala spíš na téma vyrovnávání se s dávnou ztrátou a spojila to s akcí na způsobMission Impossible. Jak jindy pokračování selžou a nepřekonají předchůdce, tady si dovolím tvrdit, že se stal opak. Knedlík v krku střídalo ohromné napětí a oproti jedničce nesrovnatelně vymakanější a přehlednější letecké sekvence. Kde film kulhal, byla romance, o níž to ale tentokrát úplně nebylo, jen doplňovala děj. Obecně se už nejednalo jen o povedenou reklamu na armádu, ale solidní a upřímnými emocemi protkaný film s naprosto dokonalým zakončením.

Je to čistokrevná blockbusterová zábava, nezatěškána přílišnou komplikovaností a negativitou. Takto bezstarostný cool film by jste dneska v kinech vyhlíželi dlouho a marně. Dvě hodiny plné leteckých manévrů se sympatickými herci, podmalované písničkami a super hudbou (Hans Zimmer), s romancí, krásné obrazové výjevy a se správnou dávkou napětí, kdy se opravdu můžete bát o hlavní hrdiny, navíc s vlastní písní k filmu (Lady Gaga)... to dnes prakticky nenajdete. Vše je mezi sebou vyváženě namíchané, aby nenudilo a vždy podsouvalo divákovi to co správný biják má obsahovat. Nezapomíná se na odkazy z prvního dílu, ty i zde tvoří pevné jádro se závanem nostalgie, ale film nestojí pouze na nich a je sebevědomým akčňákem po vzoru 80' a 90' let. Akorát s mnohem lepšími efekty a se skutečnými stíhačkami. Ty vypadají úplně famózně a zasloužíte si je vydět pokaždé na tom největším možném plátně s nejlepším zvukem. Top Gun: Maverick ve vás zanechá touhu cítit tento audiovizuální zážitek znova a hned.

V roce 1986 se tvůrci ani nemuseli moc snažit, aby se Top Gun stal hitem - rovnice "nastupující hvězda a idol Tom Cruise + atraktivní vzdušné souboje fighter jetů" zajistily, že se budget vrátil víc než dvacetinásobně. Tak proč si to po skoro 40 letech nezopakovat? Top Gun: Maverick si z 1. dílu půjčil 2 hlavní postavy (byť jednu jen v malém rozlučkovém cameu) a hodně testosteronu. Od začátku šlápne na plyn až na rychlost Mach 10, kterou sice neudrží, ale i tak je to stále velmi dobrá podívaná, která v podstatě nevybočuje z toho, co už diváci viděli v 1. díle, jen to vypadá o trochu lépe. Bylo jasné, že pokračování Top Gunu se nemůže obejít bez Goose Jr., tedy Roostera (snad se za 30 let natočí další pokračování, protože mě zajímá, jaké ptačí jméno bude mít Goose III.), a rozebírání jeho vztahu s Maverickem. Nostalgii navodí největší hity z jedničky (Take My Breath Away + Danger Zone), závod motorky se stíhačkou a místo volejbalu je tady fotbal. Cruise je sice v civilu asi dost magor, ale jako herec je špička.

Podle vysokého hodnocení jsem čekala větší pecku. Tom Cruise sympatický byl, ale ostatní postavy opravdu ne. Letci, bývalá přítelkyně a její dcera, nikdo. K tomu spousta klišé hlášek, které z toho dělaly frašku. Akční scény udělaly asi hodně parády v kině, ale v televizi to takový efekt nemělo. Příběh jako celek taky nic úžasného. Bohužel to byl průměrný film, který se snažil být něco víc. Radši zůstanu u klasik natočených maximálně do roku 2000.

Tohle je absolutní mistrovství a učebnicový příklad toho, jak má vypadat moderní pokračování po třiceti letech. Tvůrci vzali všechno, co na prvním díle fungovalo, a povýšili to na zcela novou úroveň. Tam, kde jednička sázela na pózy, Maverick servíruje skutečné emoce, hloubku a dospělý příběh o stárnutí a zodpovědnosti. Technická stránka filmu je dechberoucí; rozhodnutí minimalizovat digitální triky a natočit herce ve skutečných stíhačkách se vyplatilo, protože napětí při leteckých soubojích je téměř hmatatelné. Finální mise vás přiková do sedačky a emocionální setkání s Icemanem vhání slzy do očí.