Moderní doba (1936)

Pěkné loučení s němým filmem, v době, kdy už bylo jasné, že se jeho sláva a éra nikdy nevrátí a symptomaticky končil i v posledních zemích s funkčním filmovým průmyslem, jako například Japonskem. Zůstávají mezititulky, komika a herectví němého filmu, střihová skladba se přirozeně vyvíjela podobným směrem už tehdy. Přesto sem ale vždycky, čas od času, vpadne zvuk, resp. mluvení - a pokaždé s chytrým účelem. Zprvu v továrně je hlasem kontrolního mechanismu, vše okřikující, snažící se nahradit něco funkčního (jezení oběda) a ovlivňující lidskou přirozenost, kterou se též snaží mechanizovat a udělat z ní něco nepřirozeného. K tomu se pak později vrátí scéna v kabaretu, kde je Chaplin neustále přemlouván k tomu, aby vystoupil s pěveckým číslem a s Tulačkou si tak udrželi práci. Chaplin nakonec skutečně zazpívá, zvukově, ale francouzsky a zní celkově nepřirozeně. Na to pak, už v němé podobě, naváže jen závěr, kterému předcházel možný happy end s jeho náhlým zničením a obrácením naruby, ale teoreticky výpravou na cestu do neznáma jakoby pak říkal, že němé filmy si stále najdou své příznivce, i když jich možná bude minimum. ------ To mě na tom zaujalo a fascinovalo nejvíc, jediné, co jsem nečekal, tak že to v továrně bude jen na začátku. Z ní jsem ty scény důvěrně znal, ale že z toho většinu času narativně bude spíš lovestory už jsem zrovna neočekával a popravdě jsem si na ni musel chvíli zvykat. Sice mezi Chaplinem a Goddard byla skvělá chemie, stejně tak uvedení Goddard do děje bylo působivě svižné, ale celkově mi pak přišlo, že tahle dějová linka nenabízí tolik zajímavého, jako vše ostatní okolo. Ale třeba s dalším zhlédnutím mi to tam víc zapadne. Ono spíš, než abych měl problém s romantikou, která mi pak vcelku rychle sedla, jsem si ne vždy rozuměl s Chaplinovým typickým slapstickovým humorem, který na mě sice taky často fungoval, ale zároveň mi v něčem přišel už poněkud přestárlý. Přesto však spokojenost, větší než jsem zpočátku čekal a skutečně film chytřejší, než se může (asi ne tak znalým, které mají Chaplina zapamatovaného jen jako komika) zdát. Snad už se teď taky dokopu kDiktátorovi, ani nevím, proč ho už léta odkládám... 4*

Pozdní Chaplinova rozlučka s němým filmem mě nejdřív překvapila zvukovým úvodem se sérií dialogů či spíše promluv vedlejších postav a pak ještě více přítomností „Velkého bratra“ zjevujícího se na speciální obrazovce celých 12 let před tím, než Orwell začal předvídat svět v roce 1984. Paradoxně zrovna ta veleslavná úvodní sci-fi sekvence ale přinesla v rámciModerní dobynejen nejvíc kreativity i s přesahem do dalšího žánru, ale také nejvíc těch gagů, u kterých jsem se zde místy nevyhl pocitu trapnosti nad zestárlou šaškárnou. Ačkoliv s ohledem na rok vzniku a jinak důstojný a vydařený celek, u nějž se se mnohokrát později zasmál, jde snad o odpustitelné krátké chvilky. Fajn bylo, že i poté, co film částečně změnil žánr a prostředí a také se stával se o něco „všednějším“, si tu patinu čehosi nezapomenutelného dokázal výrazně zachovat. Trampoty na pozadí příběhu sociálně romantického mě v němém provedení chytly, Paulette Goddard měla výborné, nečekaně akční antré a coby Tulačka tvořila zajímavý ženský protipól i doplněk k legendárnímu Tulákovi. Zvlášť vypichuji taneční bruslení na vrcholném patře, ne zcela happy-endový romantický závěr a taky zjištění, jak může být přenášení jedné večeře na talíři v restauraci napínavě epické![75%]

Tulák Charlie promlouvá i po 90 letech.1)  Opět se musím odvolat na svůj postoj k filmové klasice: nehodnotím, jak se film zapsal do dějin (nejen) filmového umění, ale čistě a jenom jak se mi zamlouvá dnes._____  2)  Snímek vskutku předznamenal mnohá sociálně kritická díla. O jeho vlivu na politické dění svědčí zákazy promítání. V Německu kvůlikomunistické propaganděa Chaplinovi jakožidovskému sympatizantovi. V Itálii šlo okritiku autoritářství a kapitalismuvůbec. Ve Španělsku (až do roku 1975) byl označen zalevicový a podvratný. V Portugalsku vadila jehokritika kapitalismu a sociálního útlaku. K zákazům se přidaly i některé místní censurní komise v USA (Chicago, Cincinnati, Kansas City) kvůlisocialistické agitaci. Omezeno bylo promítání i v Quebecu či v Argentině. Nejvíce vadil Chaplin jako dělník u pásu nebo ve vězení pomáhající revolucionářům, vadily stávky a demonstrace, scéna s rudou vlajkou i kritika nekompetentní a brutální policie._____ 3)  Zaujaly mě některé momenty filmu: stroj na krmení zaměstnanců -a practical device which automatically feeds your men while at work, Chaplinovo vystoupení v baru, spojení prasat jdoucích na porážku a dělníků směřujících do práce._____  4)  Chaplin se loučí s němým filmem, ale ještě v něm jede. Ani mně z duše protivné chaplinovské grotesce nedokázal zatím říci sbohem. Vidíme také naposledy postavu Tuláka._____ 5)  Film má co říci i dnes.Nelidské zacházení s továrním zaměstnancem, kdy je na člověka pohlíženo jako na stroj a s tím spojený morální úpadek společnosti, je prvkem provázejícím lidstvo od průmyslové revoluce přes velkou hospodářskou krizi až po současnost(GilEstel*****)._____  6)  Zasvěcený koment:Matty****,East12th (bez hodnocení).

Klasická chaplinovská groteska, ktorá je vlastne sociálnou drámou nafilmovanou očami optimistu. Dehumanizácia výrobného procesu je tu akousi kritickou extrapoláciou ťažkých sociálnych podmienok robotníkov využívaných kapitalistami. Samotný príbeh je opäť sériou grotesiek pospájaných do väčšieho celku podobne akoZlaté opojenie. Produkcia je výborná a šikovne pracuje s hudbou a zvukmi, takže ma až prekvapuje, že film zostáva nemý. Herecké výkony sú v rámci žánru grotesky skvelé a Chaplin svojimi gagmi a postavou tuláčika stále dokáže rozosmiať.

Film prokazující, že Chaplin byl v USA pronásledován zcela poprávu - člověk s podobnými destrukčními schopnostmi je pro každé hospodářství vrcholně nebezpečný. Zároveň taky prokazuje, že štědré příspěvky v nezaměstnanosti nemusí být na škodu, protože jisté jedince je zkrátka dobré držet mimo pracovní proces. A nezbývá než ach achichovat nad Paulette Goddard, této kombinaci Hany Vítové a Mileny Dvorské, ale ještě hezčí. Ach ach!