Bylo jednou zelené údolí (1941)

Fordův nádherný a srdcervoucí portrét velšské hornické komunity. Základní hodnoty, víra v Boha a důležitost dobře odvedené práce jsou středem tohoto pochmurného a odhodlaného dramatu. Nádherné horské krajiny a obloha, které jsou stejně často obdivovány kamerou jako zamořeny černým kouřem z dolu, bohatě osvětlené interiéry, kde drsná realita práce a rodinných povinností postavy tlačí postavy. Drama není žádným „vymyšleným“ příběhem, ale panoramatickým pohledem na malé radosti, nezměrné potřeby a četné zármutky celého venkova. Je to příběh o životě, který už neexistuje, ale je to také drama lidí v každé komunitě. Mladý Roddy McDowall je v roli Huwa chlapec s neocenitelným šarmem. S otevřenýma očima, citlivý, je pro tuto roli přesně ten pravý.

Tak jako je - mimo vyložené filmové fajnšmekry - dnes pozapomenutý sám Ford, "oblíbený režisér vašeho oblíbeného režiséra", tak je i tento snímek víceméně ztracen v propadlišti dějin... a když už se někde objeví zmínka, většinou to je"ta sentimentální srágora co vyfoukla OscaraObčanu Kaneovi/Maltézskému sokolovi/ oběma zároveň". Jenže, holenkové, abych parafrázoval Beethovena v reakci na jakousi kritiku jehoWellingtonova vítězství- Fordova srágora je pořád výš než ten etalon estetiky, kterému se klaníte vy. ---------------How Green Was My Valleyje pro mě vlastně dobrý příklad, proč Forda tak moc žeru. V první řadě, ač černobílý a v neširokoúhlém, akademickém formátu, ten film jeopulentní. Jsou to davovky, jsou to úhly kamery, je to scénografie a choreografie, jsou to ty velké celky... černobílý nebo ne, každý člověk by byl o něco šťastnější, kdyby dokázal koukat na svět Fordovým okem. Doslova ve mně vyvolává touhu sežrat obrazovku (natož plátno - kéž bych někdy měl příležitost vidět projekci v kině). Pamatuji si naprosto přesně, že už jen první zhlédnutí tohoto filmu mě nehorázně posunulo ve fotografii, malbě, celkovém přístupu k vizuálnímu umění. Ten strohý, ale nádherný fordovský pohled jenakažlivý. Ano, není to takový průlom jakoKane, vlastně je ten film i na tu dobu relativně staromilský, ale to nic nemění na tom, že ta forma je neskutečně impozantní. --------------- Co se obsahu týče, i tady se Ford projevuje jako plnohodnotný katolík. Komunita, rituál, společenství, symbol a gesto, s něžně vlídným polaskáním pro svoji chudinu, sociální kritika, ale ne levičácky-materialisticky uchopená, nýbrž láskyplný pohled metafyzický. Pro jednou taky ukočírovaná freska bez vyloženého protagonisty. To vše zabalené do té zmiňované formální rozkoše. --------------- Asi bych konečně mohl přiznat, že nejsem zrovna fanda většiny filmů s dětskými linkami, ale tady to na mě kupodivu jaksi funguje. Maureen O'Hara má silnější momenty v jiných filmech, ale tady jsem ji viděl (resp.si všimnul/zapamatoval) poprvé a to už nikdy nikdo nesmaže. Vůbec bychom se mohli ptát, zda freska a davovky jsou pro herce jednodušší či spíše mnohem těžší. Já jsem z Fordova vedení - režie upřímně uhranut. --------------- S kým tohle nepohne, másrdce z kamene.... a kdo másrdce z kamene, pro toho si přijdečert.

Strastiplné životní etudy lidiček obývajících malou velšskou vesničku koncem 19. století. Chlapi dřou -a umírají- v uhelném dole, ženy dřou v domácnosti a farář jim každou neděli sděluje, že je to vůle Boží.  Aby se do něj zakoukala místní krasavice, nejspíš v plánu nebylo (ale co my víme kudyma se cesty Boží ubírají). A po práci si hezky zazpívají. Ani jsem netušil, že jsou Velšané tak zpěvavý národ. Vše samozřejmě směruje k tragédii jak se na sociální drámo sluší a patří. Každopádně znamenitě natočeno, inu Ford.

"Run, Forest, run!" ... pardon, nesprávna citácia ... "Huw! Walk!"     Údelom väčšiny filmov z daného obdobia je to, že neúprosný zub času sa nich silne podpisuje. Nedokázal sa tomu vyhnúť ani tak slávny film ako "How Green Was My Valley" a v tomto prípade dokonca spomínaný zub času hlodal až na kosť. A tak prišlo k tomu, že vážne myslené scény pôsobia dnes už veľmi úsmevne (dokonca aj úmrtie jednej z hlavných postáv). Veľkým problémom je silná strojenosť, či už v hereckých prejavoch, v dejových zvratoch, či dokonca aj v humore, ktorý tak vyvoláva skôr rozpaky ako úsmev (akože vtipná dvojica postavičiek). Celým filmom sa tiahne akási "budovateľská" naivita, pretkaný je viacerými patetickými výstupmi s nábožensko-morálnymi posolstvami. Ak mám niečo pochváliť, tak to určite budú Donald Crisp (otec) za herecký výkon a Maureen O'Hara (dcéra) za jej pôvab. Sara Allgood (matka) mi naproti tomu zase skôr liezla na nervy, ale bude to zrejme hlavne neuveriteľnou tuposťou postavy, ktorú hrala. Ak to mám zhrnúť, tak to čo bola voľakedy zrejme poctivá filmárčina, je dnes už len patetický gýč. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Tento film bývá často skloňován právě v souvislosti s nudírnou Občanem Kanem. Nejzásadnějším rozdílem mezi oběma filmy je ten, že How Green Was My Valley je takovou filmovou "pohádkou", která má srdce a srdce tehdy měla zřejmě i hodnotící porota. Podle dnešních měřítek a kritérií by v 10/10 případů zvítězila chladná reklama na nudu Občan Kane. Atmosféru doby na přelomu 19. a 20. století tu z komentátorů (všeználků) nezažil vůbec nikdo, a tak si jejich omezené mozky při poslechu hornického zpěvu okamžitě vybavují jinou nechvalně známou černou kaňku v naších dějinách a na základě toho snímek odsuzují. Jaksi úplně přehlíží, že od snížení mezd nastává ve snímku významný zlom, od kterého údolí přestalo být již tolik zelené a Ford předvádí velice ostrou sociální kritiku. Je to snímek ze zlomové doby, kde dochází ke generačnímu střetu. Ve filmu mluví převážně vypravěč, což mi většinou skvěle sedne. DIalogů je podstatně méně, než bývá zvykem, ale jsou opravdu uchu lahodící. Skvěle se dá říct, že ve filmu nezazní nic, co by bylo tak nějak navíc. Nějaké výplňkové věty o hovně, to tady nenajdete. Mluví se vždy s maximální stručností k dané věci, což se mi nesmírně líbilo. Nejsem fanouškem small talků o hovně a mletí pantem pouze proto, že je někdo nervózní z ticha. Já byl z této zidealizované exkurze mezi welšské horníky opravdu nadšený. Vymazlené, troufám si říct, nadčasové dílo. Obrovská výprava, naprosto dokonale zahrané na všech frontách. Zejména cena pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli nemohla skončit v lepších rukou. Doporučuji občas přimhouřit uši nad menší dávkou patosu a sentimentu a zkusit otevřít srdce tomuto filmu plnému lidskosti. Člověk během sledování dostával chuť popadnout krumpáč do ruky a stát se alespoň na okamžik součástí zeleného údolí.