Lotna (1959)

Přirozeně film z jiné doby, ale s řadou působivých scén. Například příchod vojáků do prázdného šlechtického sídla, kde se ozývá jen klapot kopyt. Velmi přesně natočené. A vlastně i samotný příběh polského počátku války přes koně, který nosí smůlu, je baladicky jednoduchý, ale přitom nosný a lepší než nějaké válečné krváky. Naopak mi úplně nesedla závěrečná scéna filmu. Pro filmovou historii zůstanou také vděčné záběry, které Wajda natočil jako válečné jízdy hulánů s počtem koní, které by ani počítačová animace nepřekonala.

(KSE - P) Jako nehistorik se naštěstí nemusím zabývat tím, nakolik je příběh polské kavalérie nemístně mytizován a jak moc se odchyluje od dobové skutečnosti. O nějakou věrnost ani nejde, když největší působivosti snímek dosahuje v poetických pasážích, které v maximální možné míře využívají to, že se jedná o první barevný počin Andrzeje Wajdy (ačkoliv jsou přítomny i černobílé pasáže). I přes krátkou stopáž ale spojení dílčích osudů koněm, přestože jde o velmi originální řešení, působí vzhledem k předvídatelnosti dění hrozně chtěně a vynuceně. Na jednu stranu zde estetizace válečných událostí nepůsobí nemístně, jako tomu bylo u předchozího Wajdova válečného počinu, ale na tu druhou mi kromě nástupu Lotny na sćenu neutkvěla žádná památnější část v hlavě. Pokud kůň v titulní roli, tak raději ten maďarský, který je ustájen v Turíně a ne a ne se hnout, popř. - alespoň doufám - ten americký, kterého osedlal jeden z nejlepších vypravěčů současnosti.

Čakal som trošku viac od tejto poľskej drámy A.Wajdu. Hlavne v prostrednej časti to dosť viazlo a čakal som nejaký výraznejší súboj charekterov alebo viac bojových scén. Lotna ja krásny kôň a pre každého dôstojníka je česť na ňom jazdiť, ibaže kôň asi prináša smolu, pretože dôstojníci sa na ňom menia častejšie akoby chceli. 60%.

Hovorí sa, že keď rinčia zbrane, múzy mlčia. Wajdovi sa podarilo poéziu zakomponovať aj do scén bojov jazdeckej kavalérie bojujúcej proti nemeckým vojskám. Telo ležiaceho vojaka drtia tankové pásy, muchotrávky červené sú zase dlávené kopytami cválajúcich tátošov. Pavučiny sa smutne lesknú v odraze zapadajúceho slnka, farebné tieňovania, rovnako ako iné obrazové metafory súznejú s práve zobrazovanými výjavmi. Filmu bolo zo strany historizujúcich kritikov vytýkané nerealistické heroizovanie nezodpovedajúce skutočnej úlohe jazdeckých oddielov poľskej armády počas II. svetovej vojny. Obrazobáseň však má na svoj rozprávkový rozmer neodnateľné právo.

Miestami rozprávková (najmä stred filmu so svadbou) a miestami naturalistická (vojnové scény - nezabudnuteľné sú najmä potrhané koňské telá drvené pásmi nemeckých tankov) vojnová dráma z obdobia začiatku WWII., romantizujúca populárny mýtus o hrdinskej poľskej jazde útočiacej šabľami a pikami na tanky wehrmachtu. Lotna je meno ušľachtilej kobyly, ktorej osud je v konečnom dôsledku rovnako tragický ako osud jej majiteľov. Roman Polanski sa inak vo filme len mihne vo vedľajšej úlohe.