Ararat (2002)

Mala som chuť to pol hodinu pred koncom vypnúť.Tá linka s tým colníkom bola úplne od veci, zbytočná, nudná, radšej to čo mu ten chlapec hovoril,mali natočiť ako film.Aký by to mohol byť klenot,s obrovskou výpovednou hodnotou keby nenatáčali film o natáčaní filmu o genocíde Arménov,ale natočili by skutočný film o genocíde Arménov.Tie dve hviezdy sú len za tých pár útržkovytých záberov z genocídy.Pozrela by som si fakt dobrý, nič neskrývajúci,nezjemňujúci film na túto tému.Ešte som na taký nenatrafila.

Film odehrávající se na mnoha podlažích, přičemž my můžeme vidět děj pouze na jedné, dle libovůle režiséra. Teď už by sem mohlo přidat další patro, třeba s názvem Nagorno-Karabakh. Ten, kdo ostejně jako já louskal v mládí werfelovky, včetně 40 dní Musa Dagh, se už sotva kdy zbaví jejich vlivu. Netřeba polemizovat o tom, co bylo a nebylo, ale o tom co je a není v Ergoyanově filmu. - A kdo si navíc přečte scénu z knihy Ivo AndrićeMost přes Drinu, jak se správně naráží na kůl, bude pravděpodobně zbaven všech "tureckých" iluzí.

Opravdu tezke tema ke zpracovani a pro Armena dvojnasob. Neumim nez ocenit ze to aspon zkusil a mne se film a jak bylo nakonec vse pojate dost libil. Kazdopadne si jej pamatuji uz skoro 20 let, kdy jsem jej videla hned po dotoceni. Na jine filmy tohoto tematu jsem zatim nesebrala motivaci. Nebo spis odvahu. Kdyz si vezmu kolik zemi doposud (2021) neuznalo armenskou genocidu ....A take to ze prakticky polovina Armenu zije mimo Armenii a snazi se tak nejak zvenku udrzet v chodu zemi, ktera je prave diky plotum u Araratu i Nahornimu Karabachu v opravdu velke politicke a ekonomicke izolaci ... Nebo to, ze Armeni pro mne predstavuji mega sympaticky narod a malokde jsem se citila tak dobre jako prave v Armenii a nikdy nemela pocit ze jsem turista... no ale i to, ze dost obdivuji prederdoganovske Turecko 20 stoleti a jeho sebevedomi, tradice, rozporuplnost i pokrokovost... je mi to cele tak nejak strasne lito. Proste to nefunguje jak ma a zadny film to uz nespravi, byt byl sebelepsi.

Kur.. to byl děs. Nejprve půl hodiny kecání naprosto mimo mísu. Pak zmatek nad tím, zda je to retrospektiva nebo zda to natáčejí. No větší chujovinu jsem si na večer vybrat opravdu nemohl. Celé mi to lezlo na nervy, a ještě ty kecy do toho co se děje… Ne, opravdu, tohle se tedy z mého pohledu vůbec nepovedlo a je mi líto, že jsem dal „The Promise“ tak nízké hodnocení. Ve srovnání tady s tou bejkárnou jsem mohl dát klidně plný počet. Já prostě nesnáším tyhle cikcak vyprávěnky, kde v polovině netušíte, co kde a jak. V tomto zmatku zaniká jakákoli myšlenka a jakákoli scéna. A shazovat vraždění žen a dětí jakýmsi jako natáčením je podle mého zhovadilost.

Atom Egoyan patří mezi mé oblíbené režiséry (získal si mě jednoho večera na čt2 snímkem Exotica), ale z relativně skromné sbírky jeho filmů (není to rozhodně nějaký filmový "grafoman") jsem rozhodně neviděl všechny, což jsem se tak nějak rozhodl napravit...

A kde začít jinde než u filmu Ararat, popisujícího události, které se staly přesně před 100 lety (a v podstatě rezonují společností dodnes). Ano, mluvím tu o arménské genocidě.


Nebyl by to ale Egoyan, kdyby se oné látky nechopil po svém - tedy celkem originálně. Snímek se odehrává ve více časových rovinách, není rozhodně chronologicky pojatý a v úrovni "rok 1915" se v podstatě ocitáme velmi krátce... Přesto film vypovídá o genocidě velmi dobře a přesvědčivě. Výsledkem je hodně silný příběh s pasážemi, kde asi nebudete mít daleko k slzám (i když to vše je samozřejmě jen film - což tady platí dvojnásob, protože se v tomto případě jedná o "film ve filmu").

Na ploše přibližně dvou hodin jsem se vůbec nenudil (a to se mi zprvu chtělo docela spát a měl jsem v plánu, že si druhou polovinu filmu nechám na příště). Ocenit musím také herecké výkony, kdy na mě velmi dobře působil "veterán" Christopher Plummer, ještě větší veterán Charles Aznavour (scéna s jablky...), i mladý David Alpay. Nejlepší mi ale přišel kanadský herec Elias Koteas (potomek řeckých přistěhovalců), který si střihl dvojroli, z nichž jedna poloha patřila sadistickému tureckému vojákovi jménem Jevdet Bey, rozhovor jeho postavy s režisérem Saroyanem považuji za pomyslný vrchol filmu.


Na "modré" hodnocení u serveru ČSFD moc nedejte, ona kolonka "válečný" patrně k tomuto snímku přitáhla lidi, kterým film typu Ararat moc nekonvenuje.


A když už nic jiného, tak vás tento film může aspoň přivést k dílu malíře Gorkyho...


A to nejlepší na konec, film se dá shlédnout zde :).https://www.youtube.com/watch?v=9UCV3blHvBI