Walesa: člověk naděje (2013)

Poľská láhev, ale žiadny filozofický alkoholik, ktorého absurdnej dráme nerozumie ani on sám to nebol, naopak – z gruntuproletár. A vraj to bol ajagent Bolek, zlé jazyky tvrdia, preto tento film nie je na žiadnej databáze, vrátane tých poľských nad 70 %. To už nechutajená históriaposúdi, do akej miery je toto spasiteľ, hrdina, záchranca, symbol odporu, lebo oficiálnu históriu vždy budú písať víťazi. Ale remeselne natočené tak akurát a nie zbytočne nadmieru chválospevne.

Hodinová sonda o tom, že komunismus je špatný. Dále už jsem nekoukal, Wajda je samozřejmě výborný režisér, ale tyhle mainstreamové filmy, které se tváří, že spolkly všechnu moudrost světa, mě opravdu nebaví. O Polsku toho samozřejmě mnoho nevím, ale četl jsem Miroslava Dolejšího a jeho brilantní analýzu o situaci v Československu, a tak vím, že pravda leží někde jinde než na obrazovce České televize a plátnech velkých filmových festivalů...

Dost mě zajímalo, co pro Poláka znamená Lech Walesa, který je pro ně takovým ekvivalentem jako pro nás Václav Havel. A ano, základní odpovědi jsem dostal. Poláci ve své největší éře filmových zážitků, navíc v režii od legendárního Andrzeje Wajdy, představili život člověka naděje pro jejich lid a mě to bavilo. Politické tak akorát, abych se nenudil, ale s představením té doby tak dokonale, že jsem ten příběh doslova hltal. Ano, je to tu mnohdy dost zkratkovité, ale to základní Vám to popíše a v Polákovi to určitě vzbudí národní hrdost. Plus když navíc vidím, jaké Polsko bylo v 80. letech a jak vypadá dnes, nestíhám zírat. Jsou to frajeři a na filmové scéně jsou to frajeři na druhou. Robert Wieckiewicz zde v hlavní roli toho je důkazem.

O Wałęsovi jsem viděl už spoustu filmů, tenhle je vážně skvělý (asi že Wajda). Nikdy mě nepřestane fascinovat ten rozdíl mezi námi a Poláky - pro které je svoboda tak důležitá, že ani neváhali riskovat život, zatímco my si vždycky řekneme "nějak bylo, nějak bude", podepíšeme nějaké antiprohlášení a jdeme na pivo.

Andrzej Wajda opět nezklamal a předložil životopisný snímek, který jde i do hlubší psychologie zvolené osobnosti. Z politické činnosti Lecha Walesy včetně počátků jeho veřejných aktivit v rámci dělnických stávek si můžeme leccos přečíst i na Wikipedii, ale oproti filmu nedostaneme ten náhled za pokličku, jak na druhé straně přežívá nejednou trpké chvíle rodina v podobě manželky s již tehdy 5ti dětmi, což také dodávalo filmu na síle. I díky víceru pohnutým momentům, kde se politická a soukromá linie propojují (např. krátký pobyt během zatčení ve vězení i s přítomností malého dítěte), lze říct, že film dokáže být podobně strhující v obou rovinách. Vedle samotného náhledu do situace v Polsku 80. let předcházející tzv. výjimečnému stavu mě dost zaujal i onen paradox, kdy vývoj událostí způsobených protesty může (byť zde spíš dočasně) obrátit postoj stejného davu směrem k uctívané osobnosti na nenávist. Za velmi zdařilý považuji pravidelný rámec s rozhovorem pro zahraniční televizi, který hlouběji dotváří vykreslení Walesových pohnutků k protestních činnosti i vlastních postojů (a je zajímavé mj. slyšet z úst postavy budoucího prezidenta zcela úpřimná tvrzení typu„nejsem žádný politik, jsem jen elektrikář“). Neprovází mě tentokrát po skončení pětihvězdičkové nadšení, přesto jde za mě o vydařený životopisný snímek, včetně charismatického výkonu Roberta Więckiewicza, jehož projev i značně splývá s reálným Walesou v zařazených archivních ukázkách.[80%]