Člověk z mramoru (1977)

Pohleďte, jak zdegenerovalo umění kapitalistického západu. Nikoli náhodou v jejich rukou ztratil člověk lidskou podobu.|Člověk z mramorupatří k těm filmům, kterým nemám co vytknout. Andrzej Wajda předvádí divákovi úderníka z padesátek, který postupně ztratí iluze.Jerzy RadziwiłowiczaKrystyna Jandapředvádí vrcholné výkony a já jen sedím a tupě čumím. Jinak to napsat nedovedu. Úchvatný zážitek. Po zhlédnutí nutno jít na druhý díl:Člověk ze železa.|Určitých věcí se nelze dotýkat. Jsou tabu, přes ně nejede vlak.

MOŽNÉ SPOILERY Skvělé zobrazení rozpadu obrazu socialistických propagandistických dokumentů z 50. let spojené s reflexí stavu stejného režimu v 70. letech, kdy se kromě uběhlých 20 let moc nezměnilo. Jen se žije v tom, co se tehdy povedlo vybudovat, což stálo životy, mnoho deziluzí z nefunkčnosti socialismu a čím aktivnější člověk byl, tím víc se mohl do něčeho zaplést, zvlášť když měl svědomí a kuráž a nedokázal se za vším špatným otočit zády. Výsledkem této doby jsou neútěšná, jednolitá sídliště a továrny, tedy místa čistě funkcionalistická, ve kterých se vytrácí svobodný duch a hezká místa. Vše je rámované natáčením a sháněním materiálů k dokumentu o jednom z modelových úderníků jménem Birkut, po kterém jakoby se slehla zem i s jeho odkazem. Funkčnosti celého příběhu pomáhá i osvědčená a málokdy zklamávající vyprávěcí struktura zObčana Kanea, tedy retrospektivní vyprávění umožněné skrze setkávání a vyprávění různých lidí a propojení jejich vzpomínek. Wajdovi se vše povedlo skvěle skloubit dohromady a natočit dodnes působivou a pronikavou (meta)výpověď, která vám o údernických agitkách řekne víc než dost. Až mě zajímá, kam se vytratil náš modelovýúderník Svoboda, který splnil pětiletku za rok a pak měl všude učit svoji metodu. Určitě o něm existuje nějaká práce, tedy pokud se nevytratil podobně jako Birkut, na kterého zbyly jen zašlé vzpomínky lidí, jež o něm moc nechtějí mluvit. Opravdu skvělý film, kde mi k plnému počtu chybí prohloubení tématu nevzdávání se navzdory podmínkám a omezením (nejen této) doby. Závěr by ve mě nejspíš zarezonoval o něco víc, kdyby Agnieszka déle přemítala nad tím, kam se pousnout dál, protože navzdory její velké cílevědomosti a sebevědomí mi přijde, že vše překonala příliš rychle. Lepší 4*

„Nech žije tovarišBirkut!”•Nazvem to tak, že siAndrzej Wajdaproste vytvoril svojho vlastnéhoObčana Kanea, na taký "wajdovský," resp. poľský spôsob, využívajúcim podobné, tvorivé postupy, teda najmä akúsi naratívnu štruktúru rozprávania príbehu [tentoautorbol totižto veľkým obdivovateľom tohto slávneho titulu] v naprosto obdivuhodnom spracovaní, ku ktorému sa ešte postupne pridávala i ďalšia zložka v podobeCinéma vérité.•Študentka filmovej réžie,Agnieszka[priam energickým spôsobom stvárnenouKrystynou Jandovou], si pre svoju diplomovú prácu, následne vybrala dokumentárnu koláž okolo protagonistu v podaníMateuszaBirkuta[univerzálny herecký prejav zo stranyJerzyho Radziwiłowicza], prvotriedneho úderníka, v 50. rokoch zažívajúceho raketový vzostup, a azda potom i oveľa rýchlejší, strmhlavý [s]pád, čo je vskutku materiál, ako stvorený pre začínajúceho filmára...•Dokonca okrem týchto dvoch zložiek by som napokon pridal i „film vo filme,” ako ďalší styčný bod naprieč rozkúskovaným dianím, plným dobových reálií → sídlisková štvrť Nowa Huta v Krakove; a čuduj sa svete, všetko to akosi zaujímavo držalo pohromade, nerozpadalo sa to na jednotlivé fragmenty, ale presne naopak; všetky tieto drobné nuansy, neustále napredujúce dopredu, sa zliali do jedného kompaktného celku, znamenajúceho nielen unikátny herecký debut vyššie uvedenej protagonistky, ktorá sa správala ako úplná profesionálka, ale zároveň na tom bol i ústredný predstaviteľ.•Povinná jazda nielen pre fanúšikov poľskej kinematografie.

Wajdův film popisuje snahu socialismu udělat z člověka, ještě většího člověka. Tak to dělali pomocí mýtů o mnoha lidech, většinou slavných sportovcích nebo politicky aktivních lidech. Ale na dělníky zapomenout nemohli. Jenže co pak s ním dál? Ukazovat ho jako opici v kleci po dalších vsích? A on to přitom myslel tak dobře. No právě, myslel...a to se jim nehodilo. Jenže ironicky vzato nemyslel ani moc politicky dobře ani špatně, on to celé myslel zkrátka dobře. A takový člověk se jim hodil v jednu chvíli, ale v druhou už ne. U nás byl snímek zakázaný, tak by mě zajímalo, nakolik se směl vysílat v zemi vzniku.

Príbeh úderníka Mateusza Birkuta. Stavbára, z ktorého dobová socialistická propaganda urobila hrdinu. Je však tvrdohlavý a jeho neprispôsobivosť ho stojí miesto, slobodu a nakoniec aj rodinu. Jeho príbeh divák sleduje ako mozaiku dokumentov a rozhovorov, z ktorých mladá študentka tvorí svoj diplomový film. Výsledkom je obraz éry výstavby a rozvoja socialistického Poľska. Herci aj produkcia sú na výbornej úrovni. Dojem však kazia nejasnosti čo je za Witekovým zmiznutím, ktoré privedie Birkuta k tomu, aby sa vzoprel situácii.