Dirigent (1980)

Na pozadí skúšky orchestra sa odohráva nesúrodý trojuholník vzťahov, a to nielen voči sebe, ale aj voči hudbe ako takej, čo je podčiarknuté psychologickou diagnózou (nesympatickou) Martou v závere. Bez ohľadu na hlavnú myšlienku mi film prišiel príliš umelý, s nezaujímavými a bohužiaľ samými nesympatickými postavami. Veľmi nepomohla ani hviezda v podobe Gielguda, prinášajúceho do toho celého chaosu pokoj. Naviac ma celkové spracovanie nepresvedčilo a film nudil.

Dirigentje moralitou, černobílou a v expresivnějším, zneklidňujícím podání. Hlavní myšlenka zní: umění je nutné dělat s láskou, neboť skutečné umění nevzniká z kariéristických pohnutek. K tomu se používají i karikující gesta a kontrastní rozhraní mezi tím "správným" a tím "špatným" přístupem k věci. Vše ostatní je návdavkem k tomu, závěr má didaktický charakter, aby nebylo pochyb, o co tu jde. Wajdova expresivně zneklidňující moralita má tři hybatele pohybu: jednak slavného úspěšného dirigenta Johna Lasockiho (John Gielgud), jenž se přijel smířit se svou minulostí, dále pak houslistku radomského symfonického orchestru Martu Pietryk (Krystyna Janda), jistou připomínku Lasockiho minulosti, a nakonec kariéristu, dirigenta a ředitele radomského symfonického orchestru a Martina manžela Adama Pietryka (Andrzej Seweryn), jehož ve střehu udržuje pouze vztek. Vše je zaměřeno na ně, ostatní slouží jen k dokreslení tří hybatelů dění a vyjádření myšlenky o lásce k umění. Avšak úspěch v umění nedokáže nahradit úplné niterné naplnění, byť je velice mocnou alternativou, díky níž dává život smysl.Dirigent: Wajda byl dobrým, schopným režisérem, tedy i této moralitě dokázal dát jisté poetické kouzlo ve výrazu.

Výborné psychologické drama,po pravdě od pana Wajdy jsem nic jiného ani nečekala, s překrásnou hudbou, která umocňuje příběh tří lidí - mladé houslistky, jejího manžela a slavného dirigenta.. Polská tvorba je mi blízká, znám i tu jejich historii a vnímám politický i společenský podtext.. Ústřední herecká trojice výtečná, ve svých rolích uvěřitelná a přesvědčivá.. Posílám poděkování Willymu, tohle stojí za to vidět, určitě se k tomu ještě vrátím..

Na jednej strane Adam, umelec bez talentu vo vedúcej funkcii, ktorý si všetky frustrácie prináša domov a spôsobuje rozklad svojej rodiny. Na strane druhej, všetkými uznávaný starnúci dirigent, ktorý si z emigrácie odskočil do Poľska. Obaja manželia ho obdivujú, no manžel so závisťou a manželka s rešpektom. Lasocki je vo svojej krajine prijatý rozporuplne, ako disident je nežiadúci, no bežná verejnosť je potešená. Celý obraz dotvára priepastný rozdiel, keď sa pred orchester postaví Lasocki a vzápätí Adam. S orchestrom je to rovnaké ako so spoločnosťou, záleží na tom, kto je na čele a koľko slobody majú jeho členovia. Krásny Beethoven , ale len pod taktovkou Lasockého :-).

Wajdův milostný triangl zní v tónech Beethovenovy páté. Úder první, velký umělec bilancuje a hledá smysl pokračovat, úder druhý, malý umělec dře a hledá smysl existovat a konečně úder třetí,  žena, ta jako obvykle všemu (ne)rozumí. Ne, to by nebylo spravedlivé, Marta byla samaritánka a měla smůlu, jako dcera slabocha si ho vzala taky,   a to máte pak těžký. Docela nekompromisní drama, kde hudba hraje krásné druhé housle, intimita není oplzlá a upřímnost vás sežere a stačí ji k tomu pár závěrečných vět.