Kronika milostných nehod (1986)

Wajdasi poeticky zaspomínal na svoju mladosť, kde sa prvé lásky križovali s nástupom vojny. Je tu pekne ukázaný kontrast medzi tým, čo považuje mladý človek za bežnú realitu, v podstate ho v zaujímajú len koitálne začiatky, chlapec si nechá narásť neohrabané fúzy, len aby zaujal, len aby vyzeral staršie, hoci je to len zmes páperia. A za dverami vojna, ktorá mu absolútne nič nevraví, posledný záber na lúke a následný preblesk do súčasnosti bol majstrovský. Na druhej strane Wajda to za kamerami prehnal a škandál, ktorý sa po rokoch aj jeho smrti vynoril na povrch, ukazuje, že starý pán za poetickosť trocha skrýval aj svoju úchylnosť - 14 ročné dievča nechávať omámiť rôznymi prostriedkami len aby pred kamerami pobehovala, a nielen to, nahá a následne to ešte aj z filmu vystrihnúť, dáva pochybnosti o súdnosti údajného majstra.

Mladík cestuje vlakom a na výzvu sprievodcu si ide obzrieť cirkevného hodnostára. Pri prezeraní vysušenej tváre biskupa cez sklo dverí kupé nastane zvláštne stretnutie odrazov pohľadov s vidinou ďalšieho staršieho muža, ktoré sa stane dotykom mladíkovej prítomnosti s budúcnosťou. Obsahom spomienkoprítomnosti a ďalšieho deja je priebeh študentskej lásky, ktorej neprial dobový ani majetkový status. (šľachta vs. meštiactvo; Poľsko v predvečer II. svetovej). Spoločenské okolnosti ako predpoklad ďalšej z variácií nešťastnej zamilovanosti bez perspektívy pokračovania. Všetko zahalené do jemného, občas roztúžene komického, miestami vážneho prechádzania krajinou, v ktorej čoraz častejšie a zreteľnejšie vystupujú na povrch odkazy blížiaceho sa vojnového besnenia, z ktorého sa Poľsko a vlastne celá Európa úplne nespamätala dodnes. Pretože zvyky, správanie, myslenie a dvorenie predvojnových čias sa kdesi vytratili v prospech väčšinového racionalistického, cynickým humorom podopretého vzťahového kontaktu pohlaví, ktoré trvá dodnes. Stačí si porovnať predvojnové a povojnové československé filmy o veľkej láske. 70%

Kronika milostných nehodje romancí absolutní, nezajímá se nijak o velkolepý pohyb dějin, jež všude kolem vřou. Wajda zadaptoval stejnojmennou literární předlohu Tadeusze Konwickiho v lyričtějším zabarvení. Mládí je zvědavé po životě obzvláště při dospívání, to je čas, kdy dochází k důvěrnějšímu seznamování se s hmotou světa. Je to čas, kdy se člověk lépe či hůře vyrovnává s pocity, jimž se říká láska či touha. Svět se mocně chvěje, avšak láska? Ta chce dojít ke svému naplnění a romantickému výkřiku věčného okouzlení, nehledíc na nic a nikoho. Ta jistá poživačnost buržoazie je spíš obraným instinktem z chmurných obav blízké budoucnosti, tedy nikoli znak úpadku, nýbrž stav pocitu doby. Hrdinou romance je nadějný student Witek (Piotr Wawrzyńczak), u něhož všichni očekávají, že po létě půjde na univerzitu. Avšak ten jediný jím náhodně doručovaný telegram jeho priority zásadně změní. Druhou stránkou romance je tady Alina (Paulina Młynarska), dcera jezdeckého důstojníka se sklony k tradičnosti, to však prožitek lásky prohlubuje. Plánovali vrcholné naplnění, ale proud dějin měl své vlastní plány. Z dalších rolí: dospívající kamarádi Witka Němec Engel (Dariusz Dobkowski) a hřmotný Łowa (Jarosław Gruda), do Witka zamilovaná Engelova sestra Greta (Bernadetta Machała-Krzemińska), Witkova znepokojená maminka (Krystyna Zachwatowicz), poživačné buržoazní sestry Cecylia (Joanna Szczepkowska) a Olympia (Gabriela Kownacka), Alinin přezíravější bratranec Sylwek (Jerzy Klesyk), nebo nezvaného nápadníka rázně vyhánějící Alinin otec (Leonard Pietraszak).Kronika milostných nehodje romancí, jež tíhne k absolutnu, k věčnosti, a nechce se zabývat tím přízemním, pozemským. Neschází příchuť tragédie ve stylu Romea a Julie, a neschází ani ironičtější nadhled. Akt romance jak má být.(28.07.2025)

Kouzelnej scénář, to je důvod, proč tenhle film vidět. Je to Romeo a Julie trochu jinak, ale rozhodně vtipně a nápaditě. Wajdův návrat do dětství zprostředkovaný starým poutníkem, podobně jako v Lesních jahodách Ingmara Bergmana (i když tam se jedná o skoro klasické flashbacky). Sestry ze sousedství jsou dekadentní na hranici parodie, kamarádi hlavního hrdiny praštění a neuspokojení, jak jen panicové můžou být, a Tadeusz Konwicki je naprosto skvěle obsazený, konečně puberťáci, u kterých nemáte pocit, že je jim pětadvacet, ale fakt jim věříte jeho patnáct, šestnáct. Tenhle film možná není dokonalej, ale rozhodně má velkou sílu a závažnost mu dodává všudypřítomná blížící se válka. (a nevěřte nikomu, kdo používá víc než jeden vykřičník na řádku!)(17.11.2006)

Opravdu nevím, jak někdo mohl udělit 4 hvězdičky. Netuším, jestli se jedná o první nezávislý film, který viděli, ale budiž..každý má právo na svůj názor! Andrzej Wajda se z tohoto snímku snaží udělat něco, čím v žádném případě není! Řada absurdit, nelogičností či rádobymetafor z něj dělá něco naprosto nudného! Herci, jakoby snad ani neměli hrát..všichni se tváří tak nuceně..každá jejich věta, každý jejich pohyb jsou tak křečovité, že jsem měl v polovině snímku chuť odejít z kina. Další absurdita, která do filmu absolutně nezapadá je jakýsi poutník/vypravěč, který narušuje i to kouzlo Polska před 2. světovou válkou. Mno..ale jak já říkám..nebýt těchto snímků, nikdy bychom nedokázali ocenit kvalitu opravdových skvostů! :)(13.10.2005)