Kanály (1957)

Geniální film, jehož druhá polovina se odehrává v místě hrozném jak peklo. Srovnání s Dantem z úst jednoho účastníka se nabízí samo, jen citovaný verš jsem v DantověPeklenenašel. Možná jde o tento z osmnáctého zpěvu (překlad Jaroslava Vrchlického): „Tam došli jsme a duše má se leká, \ když zřel jsem v bahně toho lidu stáda, \ jež, zdá se, z lidských záchodů že stéká.“ Opravdu -geniální film, na který zřejmě nikdy nezapomenu.

Rozhodně nemám v plánu zpochybňovat jakékoliv kvality tohoto filmu - je to silná autentická výpověď o skutečných událostech, vykreslující dobu a situaci na plné obrátky -, ale hlavní táhlo filmu (to jest sestoupení do podzemí) nadejde až zhruba v půlce filmu a teda, upřímně, čekal jsem ho lepší. Navíc (bez pochybení kvalit kameramana), když v půlce případů nic nevidím, taky to mému dojmu úplně nepomůže (ale když něco vidíme, je to vskutku mistrovská práce se světlem). Spíše mi film nepadnul do momentálního rozpoložení, nehledě na to, jakými kvalitami oplývá. To je všechno

Hodně intenzivní a sugestivní prožitek, na který nikdy nezapomenu. Začátek z bojiště mě moc nebral, protože i přes precizní vedení veškerého dění to stále byl "jen další" válečný film z bojiště, který sice můžu objektivně ocenit a subjektivně mě nechá chladným, ale jakmile se dění přesune do kanálu, jaj... Tam se teprve ukáže, že minimálně tady byl Wajda se svým týmem opravdu talentovaný, protože tenhle kanalizační labyrint plný dlouhých chodeb, slepých uliček a nekonečného množství odboček dokázali vytěžit na maximum. Brodění se ve splaškách, vylézt nahoru znamená okamžitou smrt, některé chodby jsou zaplynované a dýchat se tam taky nedá... a k tomu si připište skvělou práci se zvukem, kde každé čvachtání a každý, jedno jak moc nutný, hlasitější projev, ve vás zanechá šrámy na duši a rozdrásá nervy, jelikož i přesto, že zde máme spíš kolektivní hrdiny, nemalá část z nich dokáže působit dostatečně individuálně. Skvěle se zde rámují záběry a výslednou atmosféru ještě podtrhuje skvělá práce s tmou a světlem, kdy čím více je tmy, tím horší vše je a čím více světla, tím více přetrvávající naděje a sil u jednotlivých postav... ačkoli moc světla zase nosí smrt a zoufalé činy. Nakonec tedy za mě naprosto skvělý film, který je sice neskutečně depresivní (aby taky ne, když je o jedné skutečné katastrofě polských dějin), ale rozhodně bych ho doporučil dál. Btw tohle by si zasloužilo v žánrech horor. Sice není, vím, ale takhle vycukaný jsem už dlouho z nějakého hororu nebyl. Slabých 5*

Kanál(y)znamenali pre poľskú, resp. pre svetovú kinematografiu, úplne to isté, čoRašómonpre japonskú, to jest objavili sa naprosto významníautoriv podobách Akiry Kurosawu, teda v tomto prípade najmä iAndrzeja Wajdu; obidva tituly medzičasom už patria do zlatého fondu kinematografie!•Autorma vo svojej druhej časti „vojnovej trilógie,” sprevádzal jednak nad povrchom, a jednak i pod povrchom bodu zeme; najprv hore, kde som v roku 1944, na konci septembra, sledoval asi 43-člennú »rýchlu rotu Chipa a Dalea« okolo poručíka "Triesku," nielenže tvrdým spôsobom bojujúcich proti nemeckým okupačným jednotkám, ale zároveň sa tiež ukrývajúcich i v rozpadajúcich sa ruinových budovách, a potom zase kdesi dole v smradľavých a splaškových kanáloch, kam sa v podstate išli pred nimi ukryť, čo vskutku nebolo ani príliš ideálne riešenie, nakoľko zdivočelí Nemci s veľkou obľubou napúšťali zrovna tieto kanalizačné priestory jedovatým plynom, čiže sa jednalo o spôsob: ísť rovno z blata do kaluže; celá vec sa mimochodom vzťahovala na Varšavské povstanie, čo predstavovalo akýsi vychádzajúci bod naprieč líniou nepredvídateľných udalostí, kde si nemohla byť žiadna z postáv, vôbec ničím stopercentne istá, využívajúca pomoc paralelnej montáže, čo bolo napokon aspoň isté.•Obsadenie mi bolo viac-menej celkom neznáme, vďaka čomu som sa mohol s nimi oveľa lepšie identifikovať, než by tomu bolo trebárs opačne; asi najviac ma oslovili predovšetkým vari títo poprední predstavitelia:Tadeusz JanczaraTeresa Iżewská, pričom asi nikto z ďalších postáv nebol vyslovene tým najväčším ťahúňom; každý stvárňoval vlastný charakter, keďže v takto vyhrotenej situácii, by sa sotva len málokto staval do pozície akéhosi geroja, jedine v tak odlišných [filmových] stvárneniach by to predsa možné i bolo.•Čo dodať na záver? → pociťoval som značné znepokojenie, pretože viem, že v podobných situáciách sa ocitali i reálni účastníci odbojových hnutí, a tak tým pádom určite len tak nemávnem rukou, ako by sa nič zaujímavého ani nedialo, práve naopak ← režisér vytvoril túto látku pôsobivým spôsobom ešte vtedy, keď to bolo najviac autentické; od povstania totiž uplynulo iba 13 rokov; aha, tak preto som mal tak strašne zvláštny dojem.

Úmorné túlanie sa v kanáloch Varšavy, ktorému predchádza nezáživná predstavovačka či popíjanie v bombardovanom dome. Snímka je veľmi ťažkopádna. Viac sa mi páčila nekanálová časť, ktorá nebola až tak strnulá a sledovali sme v nej boj s neviditeľným nepriateľom skrz svištiace guľky pri postupe armády. Wajda, priekopník poľskej školy, mi oveľa viac sadol v jeho nasledovnom diele.