Země zaslíbená (1974)

"Dlamądrychtojestzawszedobryczas." "Kiedybędziedlauczciwych?"     ("Pre múdrych je to vždy dobrý čas." "Kedy bude pre poctivých?")Veľkolepá historická dráma, ktorá ponúka pútavé nahliadnutie do búrlivej doby konca 19. storočia na poľskom území (vtedy súčasti Ruského impéria, s rubľom ako menou), kde sa prebúdzal k životu značne agresívny a bezohľadný kapitalizmus. Dej sa odohráva predovšetkým v meste Lodž, vo vtedajšom centre textilného priemyslu, vo veľmi špecifickom prostredí, v ktorom sa miesia záujmy štyroch rôznych národnostných strán, z ktorých sa každá snaží (nadmieru bezohľadným spôsobom) utrhnúť si čo najväčší kus koláča: poľskí začínajúci kapitalisti, silná židovská komunita s veľkými majetkami a nemeckí veľkopodnikatelia hlavne z radov šľachty (štvrtá, ruská strana s jej záujmami tu nie je nijako rozvinutá). A z radov týchto troch hlavných strán sú aj hlavní hrdinovia, Poliak Karol Borowiecki (parádne odpudivý Daniel Olbrychski), Žid Moryc Welt (Wojciech Pszoniak) a Nemec Maks Baum (Andrzej Seweryn), traja priatelia, ktorí spájajú svoje sily s vidinou rozprávkového zbohatnutia (keď treba, aj cez mŕtvoly). Hrdinovia filmu zrovna sympatickým dojmom nepôsobia a celkovo tu nájsť nejaké sympatickejšie postavy, to aby si človek vzal mikroskop. Téma a jej spracovanie síce nie sú pre mňa až tak atraktívne (všetko je o prachoch, biznise, špinavých praktikách a dekadencii) a dlhšiu dobu mi snímka pripadala dosť nezáživná (a príliš ukričaná a rozjarená), ale postupom času ma dokázala silne vtiahnuť, takže trpezlivosť sa v tomto prípade vypláca. Oceniť na tomto diele musím najmä to, že pôsobí naozaj veľkolepo a vidieť za ním veľké úsilie. Jedna z najpôsobivejších scén (a aj čo-to vypovedajúca o vtedajšej kultúre spoločnosti) je scéna s kódovým označením "Sedláci v opere" ("Zapłaciłem, to się bawię."), v ktorej po predstavení baletu "Labutie jazero" "vysielajú" akýsi kabaret."Wywszyscyśmiejeciesięzprzeszłości.Tradycjęnazywacietrupem,szlachectwoprzesądem,acnotęzabobonem.Zaprzedaliścieduszęzłotemucielcowi.”     ("Vy všetci sa smejete minulosti. Tradíciu nazývate mŕtvolou, šľachtu predsudkom a cnosť poverou. Svoju dušu ste zapredali zlatému teľaťu.")

Zemi zaslíbenou jsem viděl mnoho let zpátky na střední škole, když jsem chodil do kina do filmového klubu, kde dávali podobné věci. Už tehdy na mě silně zapůsobila. Ta síla kontrastu byla obrovská – bohatí bankéři vs chudí pracující, ze kterých je potřeba zedřít i kůži. Běžný člověk neměl žádnou cenu, a když náhodou zemřel při práci, bylo ho potřeba rychle odnést pryč, aby se nezastavila výroba a aby náhodou svou krví nepotřísnil vyrobenou bavlnu! Začátky kapitalismu… hnusná doba, hnusné místo. Růžové to ale neměli ani ti bohatí. Boj o prachy mezi Poláky, Němci a Židy bylo velmi zábavné pozorovat. Každý temperament je jiný, ale prachy chtějí všichni a neváhají při touze po penězích udělat prakticky cokoli. Spravedlivé bylo snad jen to, že smrt si přijde pro každého a ani bohatým továrníkům se nevyhýbá. Natočeno to bylo ovšem perfektně, ta kamera, přejezdy na blízké detaily, obsazení a vůbec celá atmosféra… Andrzej Wajda mě znovu zaujal a po jeho „člověčí trilogii“ mě znovu přesvědčil, že je výborný režisér zejména pro období moderních dějin svého Polska.

Země zaslíbená, toť exprese kontrastů, nekompromisní střih existenciální poezie kapitalistické podstaty bez příkras ušlechtilých forem škrabošek a romantika zbavená zbytků iluzí. Jisté, film byl vhodný svým vyzněním tehdejšímu režimu, leč proti stejnojmenné románové předloze Władysława Reymonta, potomka zchudlého šlechtického rodu. z roku 1898 je v lecčems mírnější. Výraz filmu Andrzeje Wajdy je nejsilnější stránkou, celý je vymodelován z kontrastů barev, mamonu, bídy, nástupem nadvlády peněz, kocoviny idealismu, bohatství, boření soch bohů a tvrdšího procitnutí naivní důvěřivosti. Tři živly - německý, polský a židovský -, z nichž je vystavěn polský historický prostor, se vzájemně proplétají v symbióze i třístranné rivalitě. Jde také o úpadek polské aristokracie, o vykrvácení romantických představ, o oportunistický vývoj nezištného přátelství a také o nevkus zbohatlického diktátu. Hrdinou nekompromisní poezie kontrastů je Karol Borowiecki (velmi dobrý Daniel Olbrychski), polský šlechtic vydávající se novou cestou prosperity. Má dobrý původ a vyzná se v těch aspektech lodžského zázraku. Idealismus je na překážku snu, neboť ve vládě peněz není ani pro ušlechtilost vhodné místo. Důležitými postavami jsou Karolovi druzi společného snu prosperity: dosti nápaditý židovský obchodník Moryc Welt (vynikající Wojciech Pszoniak), a trochu melancholický Němec Maks Baum (příjemný Andrzej Seweryn). Mezi nejvýraznější ženské postavy patří znuděná a výhodně provdaná Karolova milenka Lucy Zuckerowa (příjemná Kalina Jędrusik), Karolova jemně citlivá snoubenka Anka Kurowska (křehká Anna Nehrebecka), a ta nejvýhodnější lodžská partie pro muže dobrého původu Mada Müller (zajímavá Bożena Dykiel). Z dalších rolí: hrubián bez soucitu a přední továrník Herman Bucholz (Andrzej Szalawski), taktizující a Morycem doběhnutý přední továrník Grünspan (Stanisław Igar), přední továrník a na ženicha trpělivý otec Mady (Franciszek Pieczka), ze synových kroků smutný Karolův otec (Tadeusz Białoszczyński), zhýralý lodžský továrník Kessler (Zbigniew Zapasiewicz), Lucyin podezíravý manžel a přední lodžský továrník s jedinečným pramenem informací (Jerzy Nowak), praktikami Bucholze znechucený Horn (Piotr Fronczewski), zneuctěnou dceru mstící Malinowski (Jerzy Obłamski), trápený Bucholzův sluha August (Mieczysław Waśkowski), nebo spolehlivý Karolův sluha Mateusz (Jan Paweł Kruk). FilmZemě zaslíbená, to je stržená škraboška kapitalismu bez špetky idealistické velkorysosti, exprese výrazů a nekompromisní poezie kontrastů. Bohaté výjevy, vášeň a střih představení.

Wajda byl světský režisér. Dovedl dobře mapovat národní traumata a měl smysl pro postihnutí dobových společenských poklesků - byl moralista. A ovšem byl výtečný umělec - byť v nižším umění, než co dělal třeba Tarkovskij anebo Bergman. Nevadila mi tu tolik úlitba ideologii komunismu jako to vědomí, že všechny ty vzmachy, pády, létajíci hlavy s kusy masa, groteska, orgie, pletky, bída atd. nemají žádný větší přesah. U Tarkovského mi zas někdy vadilo, že pro přesah jsou jeho charaktery bezkrevné a příběh jen teorematický. Chce to rovnováhu.

Film o ludoch, akych mame okolo seba aj dnes, v casoch tzv. socialnej demokracie. O ludoch, ktori su pre vlastné vyhody ochotní spravit takpovediac cokolvek. Su schopni podvadzat, kradnut a klamat, divajuc sa pri tom cloveku do oci bez pocitu previnenia. Ziemia obiecana sa urcite pacila bolsevickym ideologom. Kapitalizmus vo svojej najdrsnejsej podobe. Vyprava filmu je ohromná, za tú poklona pan reziser. Tvrdy zaver. Kapitalisti davaju strielat do robotnikov, presne tak ako to urobili polskí komunisti par rokov pred natocenim tohoto filmu. Urcite kvalitny film, ale pre mna trosku malo "chytlavy". Ale tí polskí zidia su vykreslení skvostne. Od Wajdu mam najradsejDantona. 60 %