Nezvaní hosté (1955)

Tak je to samozřejmě hodně ovlivněné dobou, obzvláště pokud Wajda - podle něj - dvě nejlepší scény musel dodatečně vystřihnout. Ale dívat se na to určitě dá, už pro rozdílnost vývoje za války oproti našemu protektorátu, atmosféru to má, některé scény jsou zajímavě dělané (třeba i ta s husami), zajímavý je i pokus o postihnutí podoby chudinské kolonie na kraji Varšavy a truhlářské dílny, kde prý Wajda sám za války pracoval. Méně už člověka baví většina scén s nacisty a jejich krutostí a komunistické agitování. Práce s herci je také místy osvěživá, a vidět Polanského jako mladičkého odbojáře vzhledem k jeho později americké kariéře má své kouzlo.

Film je pejoratívne poukázanie na nový zrod novej generácie. Vo filme ide o začiatky komunizmu a otváranie vzťahov medzi robotníkom a kapitalistom. Pokračuje to v hľadaní si vlastnej identity v odbojovom hnutí proti nasledujúcemu utlačovateľovi, nacistické Nemecko, až sa ocitneme v prenesenom obraze, v období uvoľňovania vzťahov po Stalinovej smrti a nástupe Chruščova k moci. Ten odsúdil kult osobnosti v Rusku a aj v Poľsku sa začala rodiť úplne nová generácia s nádejou na demokratizáciu života aj medzi umelcami. Tento priemerný film hovorí príbeh poľskej mládeže, ktorá si hľadá miesto v spoločnosti pri objavovaní skutočného vlastenectva. Aj tu sa predstavujú poznania rovnakej pravdy na nerovnakých základoch.

Raný Wajdův film, zatím ještě plný rozporů - jak v hledání osobitého stylu prosyceného moderními italskými i oficiálními sovětskými inspiracemi, tak ve scénáři místy poklonkujícím režimnímu výkladu polského odboje, místy celkem nezávislém a originálním. Ale přes značnou tendenčnost příběhu chlapce nacházejícího stranu i uvědomění může film nabídnout řadu dramatických sekvencí, které vysoce vystupují z ideologizujícího průměru. Prvních pět minut seznámení s prostředím a hlavní postavou, stejně jako objářská akce - geniální scéna přepadení německé dodávky a obrázek prázdné ulice a vyhazovaných kejhajících hus - opravdu stojí za to i samy o sobě a v paměti asi utkví nejpřesvědčivěji.

Ideologický přerod statečného Staška z postu neuvědomělého rebelantského mladíka v kovaného údernického komunistu mě nezaujal. Pár světlých momentů se tu najde, ale jinak mě Wajdova prvotina nechala chladným. Tvrdě socialistická agitka formálně šmahlá neorealismem, zajímavá snad jen pro studenty Wajdova díla jako celku.40%

V rámci zahájení "měsíce" Andrzeje Wajdy v kině Ponrepo - moje první návštěva. Film průměrný.