Krajina po bitvě (1970)

"Ty nejsi člověk, ty jseš JENOM Polák!"   +++   Co by asi natočil o koncentrácích Andrzej Wajda dnes? Jsou to zhruba dva týdny, co ve výroční den osvobození nejhoršího nacistického tábora Nawrocki v oficiálním projevu na slavnosti v Osvětimi, na kterou ani nepozvali zástupce osvoboditelů, řekl, že mrtvé Židy mají na svědomí Rusové! (jak si pamatují život v předválečném Polsku sami Židé, viz např. válečná komediePopugaj, govorjaščij po jidiš)

Musím se přiznat, že mně netradiční osvobozování KZ zmátlo až vyděsilo. Vidět solidně živené koncentráčníky spurtovat kolem drátů a pak je mocnými ranami ničit, leží někde mimo obraz zesláblých lidských trosek. Když se pak zvolna a postuně začíná rýsovat nějaký děj, je rázem všechno jiné. Už není kam utíkat, už není třeba být svobodný. Už stačí jen jídlo (a případně ženská), a to se nalézá uvnitř nikoli vně. Krátká láska básníka Tadeusze a židovky Niny není z tohoto světa, není to láska lidí svobodných, ale poznamenaných.

Trochu som sa v tom strácal i napriek tomu, že úvodné zábery sú extrémne pôsobivé ! Pravdepodobne nie každý film poľského klasika, bude mojou šálkou kávy. Občas natrafím na „PRIEMER” , čo zamrzí, keď som bol predtým v tzv. filmovej EXTÁZE ( napr. Korczak, či dávnejšie videný Danton...). V hľadáčiku mám opäť také snímky, ktoré vylepšia hodnotenie. Zoberte si, že popri tých všetkých koncentračných táboroch, kde našli smrť milióny ľudí, boli medzi nimi aj takí, ktorí prežili. A tých je v podstate oveľa menej. Počas tohto krutého obdobia, zabudli byť normálnym človekom, zvykli si na to, že sú ako zvieratá, ktoré žijú zo dňa na deň. A čo teraz, keď nás oslobodili ? Sme opäť voľní, ako vtáci. Ale ako sa znovu začleniť do pôvodného životného cyklu, pred vojnou ? TADEUSZ je veršovec a veľký inteligent, ktorý získava novú frajerku NINU, ale už dávno zabudol, čo je to láska... ! Okolo neho pobehujú aj iní, bývalí väzni, ale celková pozornosť sa vzťahuje najmä na neho. Už nenapíšem ani „mäkké f” , pretože z Andreja nie som bohvieako nadšený. ( myslím Krajinu po bitke ).

Všechno bylo vyjednané, zařízené - unikátní prostředí, herci zabookovaní, stovky komparzistů v historických kostýmech, rekvizity, efekty - všechno bylo připravené k vyprávění potenciálně zajímavého příběhu, než přišel režisér a všechno totálně a kardinálně zkurvil - z děje udělal slátaninu, z postav nesympatické loutky a z celé produkce ztrátu času. Máloco mě tak zklamalo jako tohle.

O prvých dielach jedného slovenského režiséra som čítal, že prekypujú tvorivou energiou, ale na úkor zrozumiteľnosti a celistvosti diela, resp. niečo v tom zmysle. Podobný pocit mám z tohto Wajdovho filmu, ktorý už ale nakrútil ako skúsený režisér. Téma je neopozeraná, ale uchopená pomocou asi až príliš artových prostriedkov. Asi by som privítal niečo viac autentickejšie, napríklad bez tu prítomnej hudby, ktorá neustále upozorňuje na to, že pozeráme vysoko hodnotné dielo. Jedna šokujúca udalosť pôsobí ako deus ex machina, zrejme bola v predlohe a nakoniec rozhodla o tom, že mi ostala po Krajine po bitke dosť nepríjemná pachuť v mozgu. Tie sú že vraj ako surové veľmi chutné, ako konštatuje jedna z postáv.