Běsi (1988)

Příběh začíná v roce 1870 v malém městečku kdesi v Rusku. Je zpracován skutečný "Nečsajevův příběh". Skupina mladých revolucionářů chce násilím zničit systém. Myslí si, že je to jediná šance, jak reformovat starou ruskou společnost. Vůdcem této skupiny je Petr Verchovenskij. Výborné herecké výkony Huppertové a Jutty Lampe

Z navýsost politického románu vytvořil polský klasik Wajda čistě politický film a své hrdiny, ten "předobraz bolševictví", vyhrotil do té míry, že se mění až v postavy jakési hrůdné grotesky. Výsostně vypjaté vyprávění má však dnes podstatně menší dopad než v době svého vzniku. 60 % (Ci 01/2008, str. 104)

Před Běsi jsem se podíval na Démony Petrohradu. Oba filmy dělí 20 let. Wajdovo zpracování je špičkové nejen obsahově, obrazově, hudebně, ale i hereckým obsazením. Dobovka jako vyšitá!!! Výkony jsou vyvážené, jen na několika místech jsem měl u Šatova dojem přehrávání, které doslova drnčelo. Každopádně, je s podivem, jak se některé situace objevují i v dnešní době. Konstatováním, že : "Všichni lidé jsou otroci a v otroctví jsou si rovni." Nebo : "Musíme vyrovnat rozdíly. Musíme snížit vzdělání a nadání. A protože nadaní potřebují vyniknout, tak bude nutné vyříznout jazyk Ciceronovi, vypíchnout oči Koperníkovi a ukamenovat Shakespeara. Tohle je můj systém, tím navrhuji pozemský ráj." Já alespoň spatřuji podobné postoje i okolo sebe. Kdo je každopádně vůdčí figurou a hraje nejpřesvědčivěji je Jean-Philippe Écoffey. Z takových fanatiků jde strach v každé době. Pro dosažení vlastních ambicí se nezastaví před ničím. To by mělo být výstražným mementem filmu. Běsi všude, v povahách, v době, ve skutcích, v následcích. Určitě, i po takovém odstupu v čase, plná palba hvězd.

Dojem prkennosti dialogů může mít na svědomí toporný překlad a ochotnický dabing (jak může někdo takovýhle film vydat bez titulků?); ten kousek, co jsem si pustil v originále, zněl o dost přesvědčivěji, ale fráninou bohužel nevládnu natolik, abych to dal celé. Kouskované vyprávění vyzobávající z děje, co se hodilo – no proč ne, nějak se člověk s jeho košatostí vyrovnat musí a ne každý je Bondarčuk, aby ty bijáky natočil rovnou čtyři. Nemyslím si, že by film bez znalosti předlohy nefungoval, sděluje ovšem něco jiného než kniha a klade extra nároky na pozornost a ochotu domýšlet si z náznaků. Kamera za mě velice fajn. Vnucující se hudba moc nepotěšila (otázka je, nakolik za to může placatý dabingový mix). Kolem a kolem je Dostojevského lepší číst.

Čtenáře předlohy může rozčílit svévolné vykostění a překroucení významů. Scénář na jednu stranu bezohledně škrtá a na druhou se snaží být v libovolných scénách doslovný. Postavy pak deklamují bez motivací a podtextů, neboť na ně není čas. Výrazně se proměňují i vztahy a charaktery, a to směrem k zjednodušení, což lze vnímat jako největší zvěrstvo na Dostojevském. Žádný souboj s ďasem, karty rozdány předem. A samé nízké.