Lov na mouchy (1969)

S šedesátkovým Andrzejem Wajdou ve stylu nové vlny se teprve seznamuji, ale tahle komedie (jedna z mála ve Wajdově rozsáhlé tvorbě) naštěstí dopadla pro mě mnohem lépe oproti včerejšímu znudění uNevinných čarodějů: Ač v centru opět zůstala romance dvou lidí, děj je tentokrát již mnohem pestřejší, s větším počtem zapojených postav do něj, film probíhá svižněji, má svůj vtip, předvede i pár napínavých momentů a celkem divoké vyvrcholení stírající realitu a představy na hraně nočních můr. Snad i díky hudběLov na mouchyoplývá z větší části příjemně odlehčenou atmosférou, přestože se v pozadí ústředního milostného příběhu řeší i závažnější vztahové a životní otázky. Příběh s dvojitým až trojitým dočasným útěkem Włodka před manželkou, před rodinou a možná i před sebou samým v dosavadním životě obstojí i jako reálné drama, zároveň se přitom v mnoha scénách dočkává uvolněné stylizace a drobných vtipných momentů. K těm určitě patří i absurdně stylizovaná příhoda s policajty, chvilky s figurkou psychicky nevyrovnaného sochaře Daniela Olbrychského nebo taky paralely s ukázkami z pravidelně běžícího přírodopisného dokumentu. Inu, každý chytá nějakou svou kořist z jiných důvodů: divoké zvíře svou nevyhnutnou potravu, starý děda ony mouchy na lep, aby se jejich přítomnosti zbavil, a mladý muž nové děvče, aby se její přítomnosti naopak nabažil. Małgorzata Braunek byla ze strany režiséra rozhodně krásným něžným úlovkem do hlavní dívčí role.[75%](20.09.2025)

Lov na mouchyje rozverně drzou satirou, již lze v hysterickém záchvatu politické korektnosti odsoudit a pak vláčet jako misogynní. Jistě, jde o určitou ozvěnu na vzestupné postavení ženy ve společnosti, ale mnohem přesněji vystihuje bezradnost a neschopnost muže, jehož přitahuje panovačnější typ žen a v bezmocnosti je lapen jako moucha mucholapkou. Andrzej Wajda zadaptoval povídku Janusze Głowackiho a není v něm ani zmínka válečného traumatu, což se u režiséra dělo zřídka. Satira si s nenucenou rozpustilostí pohrává a také hněte svou dobu, společenské obyčeje, chování, uvozovky prostředí. Postoj k ženám není nepřátelstvím, ale strachem, frustrací z každodenních životních podmínek a sarkastickým mámením naděje. Účinek je zvýšen jízlivým obrácením rolí ve společenském styku a uvolněným rytmem kroků a záření. Romantika lásky směje se na konci noční můrou. Smutnějším hrdinou filmové satiry jest Włodek (zajímavý Zygmunt Malanowicz), nedostudovaný rusista v nezajímavé a tíživější každodennosti rodinného i profesního života. Ten svěží závan sebevědomého mládí se zdá být osvobozením ducha, ale jen do doby než narazí na vlastní limity omezení. Hlavní ženskou postavou je Irena (velmi zajímavá Małgorzata Braunek), mladá studentka polonistiky, jež se zdá být záchranou muže. Je sebevědomá, neutuchající a náročná na život budoucí. Důležitější postavou je Hanka (dobrá Ewa Skarżanka), Włodkova manželka, přirozeně toužící po méně sevřenějších standardech k rodinnému životu. Rozkošnou postavičkou je melancholicky truchlivý sochař (vynikající Daniel Olbrychski), Irenin odmítnutý milenec. Z dalších postav: Hančina ráznější matka Włada (Hanna Skarżanka), bezmocnější Hančin otec (Józef Pieracki), Włodkův malý synek Artur (Artur Litwiński), natěšená nakladatelova manželka z večírku (Irena Laskowska), lopotnou překladatelskou snahu odmítající redaktorka (Irena Dziedzic), vděčnější milicionář (Leszek Drogosz), o vhodnou známost usilující majitel sklárny na večírku (Ryszard Pietruski), na večírku snaživý televizní režisér (Jacek Fedorowicz), Włodkova nadřízená (Antonina Girycz), nebo o stavech manželství diskutující dívka (Julia Bratna) a chlapec (M. Ziólkowski).Lov na mouchyje prostořece a lehčeji se vlnící společenskou satirou, v níž vyniká mužova bezradnost v tlaku očekávání jeho okolí a také chybějící odvaha ke změně. Nezávaznější pobavení.(24.12.2021)

Zajímavá absurdní komedie, místy přecházející do thrilleru aneb velmi, velmi zábavné...(13.11.2007)