Vepřinec (1969)

Vepřinec podobně jako předchozí film Teoréma se věnuje podobným tématům a oba filmy sdílejí schopnost diváky znepokojovat svým kontroverzním obsahem. Zatímco ale Teoréma působí přesto relativně meditativním způsobem, Vepřinec naopak diváka překvapí svým syrovým a experimentálním pojetím. Film tématizuje znepokojující fenomény (kanibalismus, zoofílie) a svým způsobem ho lze chápat jako předchůdce Pasoliniho šokujícího filmu Salò. V případě Pasoliniho filmů se ovšem nejedná čistě o samotnou touhu diváka „šokovat“ ale jedná se o metafory, prostřednictvím kterých Pasolini podává provokativní obžalobu o soudobé společnosti,  kapitalismu, fašismu a konzumerismu.

Každý Pasoliniho film má niečo; aj tie, ktoré sa mi nepáčili mali hromadu zaujímavých nápadov, víziu, skvelú kameru. Ešte aj to Sálo malo dve-tri dobré scénky. Prasačinec nemá nič.
Pôvodne som chcel dať aspoň jednu hviezdu za hudbu, ale bola vykúpená zvyškami mojej trpezlivosti po 100 minútach tristných dialógov a šaškovania medzi kopcami (znovu). Vlastne by ma zaujímal ideálny svet podľa Pasoliniho. Asi by tam ležal s ostatnými veriacimi homosexuálnymi komunistami niekde v jame, sypali by na seba hlinu, podávali si krajec chleba a diskutovali s vrabcami. Ako som už raz písal, ten človek doslova deklasoval vlastné umenie na úroveň toho, čím bol on sám. Chodiaci oxymoron, pre ktorý sú všetci ostatní nacisti. Pozérsky boj proti pokroku.

Tenhle film jsem nějak nepochopil. Neexistence dějové linky mi v jiných filmech tolik nevadí, ale zrovna zde - v kombinaci s prázdnými dialogy - je to k uzoufání. A i když zrovna nemusím bohaté kapitalisty, pochybuji, že soulož s prasaty je u nich běžná úchylka z jejich způsobu života. Tady to Pasolini dost přehnal. Téma "zahnívající západní společnosti" je velmi lákavé a jistě z toho může být dobrý film, ale v tomto případě se to moc nepovedlo.

Pier Paolo Pasolini a další z jeho řady kontroverzních filmů, které mnoho lidí pobuřuje – mnohdy však naprosto zbytečně. Jeho netradiční styl se mu sice nejspíš nakonec vymstil (v osobním životě), ale i po jeho smrti jsou některé jeho filmy pořád zatracovány. Přitom Vepřinec rozhodně nepatří mezi ty, na které by se museli lidi dívat jen skrze prsty. Ani mě nepřijde, že by šlo zrovna o dvakrát zvrhlý film, zvoleným způsobem natáčení určitě ne, snad jen obsahem, který je zřejmě pro spoustu lidí nepřijatelný. Kanibalismus v první dějové lince je podán důstojnou formou a možnostmi tehdejší doby, triky (gore) sice slabšího rázu, ale vždyť nešlo o horor. No a druhý příběh o mladíkovi co rád navštěvoval prasata? Úchylné, leč stejně nebylo nic vidět, abych režiséra musel odsuzovat, či jej nazývat zvrhlým prasetem. Nebyl by první ani poslední, kdo koketoval s touto situací (zoofilního námětu). Salo to už byla jiná káva. Oba příběhy však především poukazují na „SAMOTU“ obou hlavních hrdinů a jejich tragické konce. Pasolini dokázal vytvořit dobrou atmosféru, kulisy a to všechno (hlavně tedy ten příběh kanibala) i bez zbytečných dialogů. V druhém příběhu mě některé rozhovory trochu vadili a i proto zůstávám u průměrného hodnocení. Nemám rád filozofické kecy...60%

Sklamanie, bohužiaľ. Keď už vidím názov filmu Vepřinec a meno režiséra Pier Paolo Pasolini, tak som si predstavoval, že by mohlo dojsť aj k nejakej penetrácií medzi ošípanými a úchylnými charaktermi, a ono nič, celé to je vlastne metafora na byrokratické kapitalistické "Prasatá". Nie, že by som bol nejaké zvrhlé zviera a bol zameraný iba na zvrhlosť vo filme, poetika mi vo filmoch nevadí, ale toto mi skutočne nesadlo. Celá snímka je vyslovene poetická záležitosť, ktorá má v sebe dve nelineárne príbehy. Jeden je o chlapíkovy, ktorý sa nachádza v strede nejakej pustiny pravdepodobne v centre nejakej Španielskej vojny. V kraji je hladomor, tak prechádza krajinou a pojedá všetko na čo narazí, aj ľudské mäso. Po čase si poskladá nejakú zbojnícku skupinu a prepadá okolo idúcich ľudí. Druhá je o bohatom mladíkovi, ktorý žije takpovediac v oblakoch, má niečo cez 20 rokov a mal by sa už oženiť, dokonca sa oňho zaujíma jedno dievča ale on chce žiť slobodne kým je mladý. Kým je prvý príbeh bez dialógov, druhý je plný metafyzických a filozofických dialógov, ktoré robia z tejto snímky festivalovú záležitosť, ale ako hovorím, viac som sa nudil ako by ma to bavilo sledovať, uznávam kvality a myšlienky ktoré sa tu nachádzajú ale bohužiaľ, mňa to nezaujalo.