Médea (1969)

Filmem jsem byl trochu zklamaný. Nalákalo mne to, že tam hraje Maria Callas, jejíž jméno zná každý, kdo byť jen trochu zavadil o operu - je spoustou lidí považovaná za největší operaní pěvkyni všech dob a její ztvárnění Medei v Cherubiniho opeře je považováno za nejlepší. Jinak se jedná o antickou tragédii vycházející z příběhu o argonautech.Děj filmu: Iásonův otec byl král ve městě Iolcus v Thesálii, jenže byl z trůnu sesazen Iásonovým strýcem Peliasem a byl vychován kentaurem Cheirónem. Když se Iáson později přihlásí o trůn, Pelias mu řekne, že mu jej vrátí, pokud mu přinese zlaté rouno ze země Kolchis (současná Gruzie), což je bizarní země kde se dosud dělají lidské oběti. Iásonovi se rouno podaří získat je proto, že se do něj zamiluje kouzelnice Médea, která kvůli němu zradí svůj lid, zavraždí svého bratra. Když se vrátí zpět do Thesálie, tak Pelias Ioásonovi trůn stejně nevydá. Iáson sice s Médou má děti, jenže později se odmilluje a najde si jinou ženu. A Médea se rozhodne pomstít, zavraždí děti, Iásona i sebe sama.Hodnoceni: film má sice docela pěkné kostýmy a odehrává se v zajímavých lokacích, ale děj je poměrně chaotický a je těžké ho sledovat (nejlépe si přečíst děj před sledováním filmu), ve filmu se mluví překvapivě velmi málo, psychologie i vývoj postav je zde prokreslena velmi bídně a povrchně. A film hlavně nudí.

Predstaviteľka antickejMédey, čiže v rámci hereckého chlebíčka, ako ozaj hodne sviatočná: Mária Callasová, bola rozhodne oveľa lepšou opernou interpretkou, než povedzme teda hereckou protagonistkou, ktorá si tentoraz nastavila sotva iba jeden výraz tváre, na základe ktorej sa následne niesol i celý ostatný zvyšok tohto vskutku pomerne dosť»barbarského titulu«, tak trochu mi svojou formou pripomínajúceho Gibsonov, barbarský titul:Apocalypto; skrátka, úvodná sekvencia s «obetným baránkom», [za]pôsobila až natoľko autentickým, a k tomu i surovým spôsobom, že mi v podstate akosi priamo skazila chuť do zvyšného súbehu udalostí; zväčša sa vyznačujúceho nielen naprosto nekontrolovateľnou brutálnou stránkou, ale zároveň aj akousi chaotickejšou rovinou naprieč celkovým spracovaním, s ktorým som sa napokon vôbec nepohodol, t. j. talianskyautorma totižto mierne vyviedol z rovnováhy, za čo mu vlastne ani extra moc neďakujem, ba práve úplne naopak; z jeho strany zaznamenávam výraznejší:1. filmový prehrešok proti spoločenskému spolunažívaniu. • Ďalej sa už ani nemienim v tejto veci komplexnejšie vyjadrovať! •PS :TonajlepšieodP. P. Pasolinihosom zrejme už asi videl [hneď zo začiatku jeho tvorby:Accattone,Mamma Romaa pod.], keďže mám čoraz väčšieho zdania, že to bude už ibahoršie?! • Na tomto človeku bolo teraz niečo strašne perverzne zvráteného...

Nikdy jsem Pasoliniho filmy neměl moc v oblibě, ale to co předvádí tady... Hele, úvodní záběr je na pindík malého kluka (takže podle mě Pasolini nebyl jenom teplý, ale i pedofil) a závěrečná scéna - prostě uprostřed dialogu střih a kaněc filma. Střihová skladba mě tady obecně hodně rozčilovala - nepovažuju za umění, když někdo poruší vše, co má film obsahovat - rámování obrazu, návaznost scén, nezáběrování přes osu apod. A to nemluvím o příběhu - hele, sledovat na úvod deset minut kentaura, který ve dvou scénách stojí trpně na jednom nebo druhém místě (nemůže se hnout, aby nešlo poznat, že je to maska - jako to měl Potměšil u Němce ve Jméno kódu rubín) a zavile deklamuje, to samo je hodně nefilmové. To, že ze sebe chrlí jména a vztahy asi patnácti bohů a polobohů, z nichž si po dvou sekundách nepamatuji už ani jednoho, to je taky docela drsné. Navíc nechápu, proč kentaur v dalších scénách není kentaur. Ale furt deklamuje. Nebo ty dlouhé, předlouhé záběry, kdy někdo někoho natírá, obléká, jak se chystá stůl pro jídlo a lidé usedají... Btw, myslel jsem, že Jáson se plavil se svými kumpány na lodi, ne na voru, který by se mu potopil i na rybníku v Kotěhůlkách. Neuvěřitelně nejen nedivácký film, ale špatný film - a to nejen řemeslně, ale především pocitově, vzbuzuje jen negativní pocity. Brr. Hvězda za kameru a částečně výpravu. Myslím, že Pasoliniho sláva plyne z tehdejších teplých kavárenských proudů.

Na okraj pár slov Henryho Davida Thoreaua: „Není divu, že Alexandr s sebou na svých výpravách nosil Iliadu ve skvostném pouzdře. Psané slovo je nejdrahocennější památkou. Je to umělecké dílo samému životu nejbližší. Může být přeloženo do každého jazyka a nejen čteno, nýbrž skutečně vydechováno všemi lidskými rty; - nejen zpodobeno na plátně nebo v mramoru, nýbrž vytesáno z dechu samého života. Symbol myšlenky člověka antického stává se mluvou člověka moderního. Dva tisíce let propůjčilo pomníkům řecké literatury, stejně jako jejím mramorovým sochám, jenom zralejšího zlatého a podzimního nádechu, neboť přenesly svou vlastní jasnou a nebeskou atmosféru do všech zemí, a ta chrání je od hlodavého času. Knihy jsou nahromaděným pokladem světa a vhodným dědictvím pokolení i národů. Knihy, nejstarší a nejlepší, stojí přirozeně a vším právem v příhradách každé chýše. Není třeba, aby se hájily, nýbrž zdravý rozum čtenářův sám je vezme v ochranu věda, že jej osvěcují a podporují. Jejich autoři jsou přirozenou a neodolatelnou aristokracií v každé společnosti a více než králové a císařové vliv na lidstvo vykonávají.“

Klasická antická tragédie v osobitém ztvárnění velkého italského režiséra. Je zde vše, co mám na Pasolinim rád - nádherné výtvarné obrazy, úžasné kostýmy, výborní herci i neherci (Callasová je jedním slovem úchvatná), atmosféru dokreslující hudba a fascinující krajina s exteriéry, co vypadají jak z jiného světa. Rituál obětování neobsahuje doslovnou popisnost, k jaké dospěl režisér v Saló, přesto je syrový a brutální. Nahotou zatím šetřil, ale jistá bizarnost je přítomna v celém snímku. Kontrasty, barvy, masky, roucha, šperky, rohaté helmy. Místy plyne děj klidně a líně jako vody Acheronu, pak se rozběhne s větrem o závod a po chvíli znovu zvolní. Z dnešního pohledu jde o artový snímek s mimořádným diváckým prožitkem. Je však třeba se zastavit a nechat se pomalu vtáhnout. Film nejspíše ocení jen menší skupina diváků.