Kytice z tisíce a jedné noci (1974)

Pasoliniho idealizace předmoderní společnosti může bezpochyby mnohým působit lehce úsměvně až pateticky. To platí i pro některé záběry z jeho filmů. Filmový teoretik Maurizio Viano (1994) dokonce směrem k filmu Kytice z tisíce a jedné noci použil cynický komentář, ve kterém hovoří o „úsměvech třetího světa naaranžovaných pro oko západní kamery".  Na druhé straně je třeba připustit, že všechny tři filmy Trilogie života sehrály významnou roli z hlediska liberalizace zobrazování sexuality. Ve filmu Kytice z tisíce a jedné noci lze dokonce vnímat zřetelný feministický diskurz (postava služky Zummurud), který není pro Pasoliniho tvorbu příliš typický. Kytice má navíc naprosto nádhernou hudbu, výpravu a pohádkovo-mýtickou atmosféru. Ne každému může vyhovovat zvláštní příběhová konstrukce. Smyslem tohoto filmu je ale spíše se nechat unést jeho atmosférou. Jedná se o završení celkem povedené trilogie plné sexu, radosti a vášně. Navzdory komerčnímu úspěchu této trilogie Pasolini opustil romantický optimismus a posléze natočil svůj poslední a nejvícešokující film.

Sedím v kině a pláču.
Přál bych si nahlédnout do onoho bezčasí, do světa osvobozeného od trablí, poháněného nevyčerpatelnou touhou a obklopeného všudypřítomnou krásou vzešlou z lidí a zvířat.  Pohádka na dobrou noc, pohádka života, pohádka o vášni, pohádka o sexu. Žádný film v kině dnes nepřináší takovou čistou radost jako Pasolini a jen teskním, že už není mezi námi. Kdo ví, co by řekl na dnešní svět plný zkázy, starostí a bídy, kde už nezbylo místa pro zastavení se, čirý úžas, lásku a erotiku. Děkujeme, Maestro!
Vzpomínáme! Nikdy nezapomeneme!

Úchvatná výprava a niektoré kamerové zábery (iné pôsobia takmer amatérsky), ale inak nesúrodý a nesúvislý kúsok napriek tomu, že je dejovo aspoň nejako poprepájaný - na rozdiel od Pasoliniho Decameronu. Jednotlivé pseudointelektuálne nadinterpretácie nedávajú zmysel a v konečnom dôsledku Kytica pôsobí skôr ako autorova túžba, či výlet talianskeho štábu do exotiky (mrk mrk Slnce, seno, erotika po 89tom), než nejaká metafora radosti zo života, či umelecké stvárnenie Tisíc a jednej noci.

epizodická skládačka v jejímž středu stojí chlapec Núreddín a jeho otrokyně Zumurrud, kteří jsou od sebe na začátku odtrženi a na své pouti při hledání jeden druhého prožívají různá dobrodružství. Moje teprve druhé setkání s Pasolinim a rozhodně sem se bavil víc než u Saló. Některé příběhy jsou sice lehce bizarní, ale jako celek to působí skoro až roztomile a naivně. Erotika samozřejmě nesmí chybět, ale nepřišla mi nijak provokativní či snad dokonce šokující (upřímně si nemyslím že by tohle dokázalo někoho šokovat i v době vzniku před padesáti lety)...60%

Kyticou z tisíc a jednej noci Pier Paolo Pasolini pokračuje v sérii naivných príbehov plných nahoty a necudnosti tentokrát v kulisách Blízkeho východu či Perzie. Film ponúka 2 dva príbehy, ktoré skrývajú v sebe ďalšie príbehy. Príbeh Nur-ed-Dina a Zumurrud, ktorá je jeho otrokyňou. Riadením osudu sú však oddelení a prežijú množstvo zážitkov kým sa opäť nájdu. Druhý je príbeh princeznej Dunyi, ktorá zanevrela na mužov kvôli snu a princa Tagiho, ktorý najme sluhov aby vytvorili mozaiku vysvetľujúcu jej sen tak aby zmenila svoje rozhodnutie. Tento príbeh v sebe obsahuje príbeh Azíza a Azízy a príbehy oboch pútnikov tvoriacich mozaiku. Herecké výkony sú opäť viac amatérske a produkcia tiež pokrivkáva. Trik stretnuia Nur-ed-Dina s levom pred zeleným plátnom je skutočne slabý.