Zvoník u Matky Boží (1923)

Opět nevím, jakou verzi viděli ostatní, ale ta, již jsem shlédl já na Film Europe, měla délku 117 minut a ne 133. Žádné nudné pasáže se v ní tedy nenašly. Naopak, děj byl svižný, až se divím, kolik z Hugova románu se podařilo přenést na tak malém prostoru. Líbilo se mi, že jsem konečně viděl, jak se nasazovala španělská bota :-) A tentokrát mi ani nevadila doprovodná hudba, byla myslím zvolena vhodně.

Ťažko je hodnotiť podobné snímky, lebo v čase ich tvorby to mohla byť celkom slušná podívaná a v zásade aj kinohit, kdežto v súčasnej dobe tu už značne vidieť zub času a nemý film už jednoducho nepatrí do modernej kinematografie. Tento konkrétny príbeh od Victora Huga už sám o sebe ponúka podnetný námet a podľa mňa na tú dobu vcelku slušne zrežírovaný aj napriek nedostatku finančných či iných prostriedkov v onej dobe. Dávam teda tri alibistické a diplomatické hviezdy. 55 %

Velkofilm sto let starý. Němý. Tónovaný. Jediné známější jméno? Lon Chaney. Všechno tohle by mělo varovat. Film s rozpočtem snad až 1 250 000 dolarů? To zase láká. Jak vypadá takhle drahý film z roku 1923? Vypadá skvěle, pokud jde o dekorace a kostýmy, množství komparzu a masky. A to je asi všechno. Příběh je plytké melodrama mezi bezkrevnou "cikánkou" Esmeraldou a trochu slizkým kapitánem Phoebusem de Chateaupers. Aby to nebyla taková nuda, je tu král zlodějů Clopin, který volá po krvi šlechty a nějaké té revoluci a vrcholný arcipadouch Jehan, který by také Esmeraldu rád. Pak je tu ještě král, zhrzená snoubenka, šílená matka, nějací ti soudci, kati, prostitutky, kapsáři, šmejdíři všeho druhu... To vše oživuje středověkou Paříž, na níž se rozhodně nešetřilo. A pak tu je Quasimodo. Ošklivý zdeformovaný hrbáč s nejasnými pohnutkami a velmi nesympatický. A to je vlastně všechno. Moc to nedrží pohromadě, možná proto, že dochované verze jsou o 15 minut kratší než v době premiéry. Anebo možná proto, že všechny postavy až na Quasimoda nejsou příliš zajímavé. Quasimodo je zajímavý ovšem jen kvůli grotesknímu ztvárnění. Lon Chaney se vyřádil na jeho masce a na jeho fyzické charakterizaci, s tou duševní už si tolik práce nedal. Přesto když je Quasimodo na scéně, něco se alespoň děje. Od úvodního řádění na fasádě Notre-Dame přes komickou scénu bičování po závěrečné inferno před katedrálou i na ní, kdy i na roztavené olovo dojde, je Quasimodo tím, kdo páchá ty nejgrotesknější a nejděsivější činy.

Inu Hollywood, který všude musí vrazit Happy End. Titulního hrdinu nakonec tvůrci filmu na konci odstraní, protože pro Esmeraldu už udělal, co mohl, takže nyní by jenom překážel  jejímu štěsti v náručí Phoebově, který ostatně vypadá tak slizce nyvě, že mi dost kazil požitek  z filmu. Vůbec je tam až příliš toho milostného nytí, namísto aby bylo více Hrbáče. Při tom ten je skvělý, jeho maska působivá a jeho akrobatické kousky na průčelí Notre Dame dodnes uchvacující. Rovněž davové scény jsou pěkně režírované a monumentální. A moc se mi typově líbil Král Ludvík XI., byť se tam jeh mihl, který odpovídal představě, jakou jsem si utvoři při četbě Scottova Quentina Durwarda. Tři silné hvězdičky.

Americký snímek „Zvoník u Matky Boží“ nesázel především na to, že má skvělého herce v hlavní roli, navíc ve skvělém mejkapu, ale i na romantickou linii, která mi tu osobně tolik nesedí, tedy ne ta, na níž bylo primárně zaměřeno. Jinak je to ale pořád velmi dobrý film, je vidět, že hodně zestárnul, ale to snad každý němý film. Rozhodně si zaslouží zachování pro další generace.