Bouře nad Asií (1928)

(1001) Poetická fantasy propaganda, jak se k tomu má člověk s odstupem sta let postavit. Z dnešního pohledu je to hodně dramaturgicky nevyvážené. Už jsem dlouho nekoukala na žádný film z podobné doby, tak si nedokážu vybavit, jestli bylo normální, aby půl filmu zabraly detaily na usmívající se tváře, a dramatické vyvrcholení celého příběhu se odehrálo jakoby mimochodem v posledních pár minutách. Na druhou stranu na mě ty usmívající se tváře fungovaly přesně tak, jak měly. Když se rodinka spokojeně směje, kolik jídla si pořídí za jednu fancy kožešinu, brečela jsem. Když se vojáci ve slow motion otáčí jako jeden muž se zbraněmi v rukou, trnula jsem. Když se hlavní postava konečně utrhne ze řetězu, tak mě mrzí, že se neutrhla dřív. Ale čemu to slouží, no.

Vsevolod Pudovkin, dnes již poněkud upozaděný tvůrce sovětské montážní školy, natočil své stěžejní dílo Bouři nad Asií, popř. také Potomka Čingischána, v roce 1928. Nechce se věřit, že film letos slaví již 95 let od svého vzniku. Vyprávění obrazem a dynamickou montáží má stále svou platnost i účinek na diváka. Pudovkinův přístup je zase o něco odlišnější od toho Ejzenštejnova či Dovženkova, ale fascinace výsledkem zůstává ve všech třech případech stejná. Bouře nad Asií, leč se jedná o historickou fikci, překvapuje zejména výbornou dramatickou strukturou, proměnou žánrů i stylů napříč svou stopáží, avšak také něčím, co filmy Ejzenštejnovy postrádají; tedy silného individuálního hrdinu (v úžasném podání Valerije Inkižinova).

Ďalší z rady revolucionistickou ideológiou silne ovplyvnených sovietskych nemých filmov s pseudohistorickou zápletkou. Ku cti jej slúži aspoň to, že jeho dej je na danú dobu dostatočne akčný, hlavný hrdina (žltokožec) celkom sympaťák a kvalita spracovania tiež slušná. Zaujme aj pár nápadov, napr. stúpajúca para v pozadí hercov na vyjadrenie atmosféry. Väčšinu času však sledujeme akože poctivú prácu "imperialistických psov" v boji na ovládanie národov. Neboli by to červení, aby im v tom nezabránili. Odkaz filmu je na zvracanie, ale bohužiaľ doba bola, aká bola. Prekusnúť treba aj mnoho scén s mongólsko-budhistickými zvykmi.

Dějově to rozhodně není ono a film mě neměl čím chytnout. Je to spíše obrazový film, složený s jednotlivých scének, které jsou neuměle pospojovány a pro jistotu vysvětlovány. Postavy nejsou z těch, které si zamilujete, snad i proto, že většina z nich nehraje, prostě jsou jen snímáni. Příběh sám o sobě je docela zajímavý, ale takto podaný mě nenadchnul.

Pudovkin je opět režisér, kterého je třeba nakoukat. Patří mezi klasiku světového filmu. Nijak jsem se na Bouři nad Asií netěšila, navíc délka dvě hodiny u němého filmu dává často zabrat, ale nebylo to tak "hrozné". Film nebyl bůhví jak skvělý, ale ani nudný a špatný. Příběh celkem chytne. Prostě další klasika, kterou dneska člověk oceňuje především proto, že je to klasika.