Deset dní, které otřásly světem (1928)

Říjen je sovětský němý film, který byl natočen na objednávku sovětské vlády k 10. výročí Říjnové revoluce v roce 1917. Jedná se o propagandistickou oslavu bolševického převratu, která je volně inspirována knihou amerického novináře Johna Reeda Deset dní, které otřásly světem. Film rekonstruuje klíčové události roku 1917 v Petrohradě (Leningradě). Začíná pádem carského režimu po Únorové revoluci – symbolicky je zobrazen pád sochy cara Alexandra III. Ukazuje selhání Prozatímní vlády pod vedením Alexandra Kerenského, která nedokáže vyřešit válku, hlad a chaos. V dubnu se vrací Vladimir Iljič Lenin z exilu a mobilizuje bolševiky. V červenci je potlačeno spontánní povstání, Lenin musí utéct. Vrcholem je Říjnová revoluce: bolševici pod vedením Lenina a dalších vůdců organizují ozbrojené povstání, dobývají Zimní palác a svrhují Prozatímní vládu. Film končí vítězstvím bolševiků, vyhlášením dekretů o míru a půdě a heslem „Veškerá moc sovětům!“. Hlavními „hrdiny“ nejsou jednotlivci, ale masy – dělníci, vojáci a námořníci. Ejzenštejn zde mistrovsky používá techniku montáže (rychlý střih, koláže obrazů a symbolů), aby vytvořil intelektuální a emocionální dopad. Například satiricky zesměšňuje Kerenského pomocí srovnání s pavími nebo antickými sochami, nebo ukazuje chaos kontrarevoluce skrz mechanické obrazy. Film je plný davových scén (natáčeno s tisíci komparzisty, včetně reálné armády) a experimentů, které ovlivnily celou světovou kinematografii. Ale téměř 2 hodiny je dlouho, vydržel jsem to sledovat zejména díky výborné hudbě, na které se podílel můj oblíbenec Šostakovič, jehož hudba (ne v tomto filmu, ale později) výborně odráží atmosféru stalinské paranoie

Začátek filmu byl dobrý, akční a měl dobré tempo, ale pak nastává politické vyjednávání, sjezdy, řečnění a to mě osobně nebavilo. Zatímco u ostatních Ejzenštejnových filmů je vždy nějaká pamětihodná scéna, která vyvolá silné emoce, tak tady to nezafungovalo, tedy kromě pocitu nudy na konci a časté střídání obrazů v montáži bylo až rušivé.

Čtvrtý a poslední film z PVP Evropské dějiny a film. Jak se říká, to nejhorší na konec. Jestli tohle má být nějaká super propaganda, tak já jsem vůči tomu naprosto imunní. Chápu, že je to němý film, ale vždyť to nemá hlavu ani patu. Jen spousta random nesouvisejících záběrů. Trošku jsem se na test učil, ale absolutně nic jsem z toho nepoznal. Uspělo to jen s jedním a to vyvoláním velkého bolehlavu, umocněného nesnesitelnou gradující klasickou hudbou. Což asi nebyl záměr filmu. Záměrem mělo být přece zblbnutí masy lidí, ale na tohle naletí jen negramotní mentálové, jinak to nevidím. Asi by trochu pomohl překlad těch útržků mongoloidního písma, ale Vojáček řekl, že to nestačí překládat, tak se na to vysral. No prostě s tímhle u mě bolševici nepochodili, to náckové mají jiné kafé. Tady nejde jinak než čistým odpadem, protože dvě hodiny (ano, delší verze) čisté agónie a utrpení je fakt moc. Mučící nástroj to je.

Mimoriadne sugestívne stvárnená Veľká októbrová socialistická revolúcia. Nejde o žiadnu historickú rekonštrukciu udalostí, ale o bezpríbehové umelecké stvárnenie, v ktorom je dej vyrozprávaný pomocou veľmi pôsobivých obrazov. A tie sú sprevádzané špičkovou hudbou od Šostakoviča, na ktorú som sa veľmi tešil, ale nakoniec som z nej až tak nadšený nebol, keďže mi pripadala až príliš ťažká. Mám k filmu len dve menšie výhrady. Pripadá mi trochu neprehľadný, ťažšie sa v ňom orientuje a v druhej polovici trochu poľavuje v inak skvelom tempe. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Film, ktorý v reáliách vykresľuje boľševickú revolúciu veľmi uveriteľne a rýchla sovietska montáž sa doň hodí. Avšak o historickej udalosti treba mať vedomosť vopred, aby ste sa ako-tak zorientovali v deji. Bohužiaľ aj tak na mňa pôsobí veľdielo chaoticky. Leninovo vystúpenie 3. apríla, kde prehlási že už 5 mesiacov vládne dočasná vláda, ktorá nič nerobí je odveci, nakoľko dočasná vláda prebrala moc vo februári. Samotný 25. október je vo filme priblížený cez skratkovité rozprávanie. Sme svedkami ako opäť vláda nariaďuje dvihnúť most, no o minútu sa už most dáva naspäť dokopy cez čudný únik vojakov zo strážených pozícií, ktorých zámer je neozrejmený. I samotná hláška, že vláda dvíha mosty je smiešna, to už mohli tvorcovia niečo lepšie vymyslieť pre vysvetlenie zámerov protistrany. Záver je už čo sa týka strihu trma-vrma a nejako sa revolúcia zlepí, nech vidíme, že sa svet otriasol i v Londýne i v Berlíne. Film však na druhej strane ponúka aj srandovné hrátky s postavou Alexandra Kerenského, ktorý sa podľa tvorcov vidí ako Alexander IV, či s postavou generála Kornilova, ktorý sa vidí v Napoleonovi.